images/logo.png
Nový obsah pouze na blog.sahaweb.cz Uživatel: Nepřihlášen
Pozor, tento text může obsahovat děj nebo pointu recenzovaného díla. Odkazy na stažení titulků, obalů nebo dokonce filmů nebo CD na těchto stránkách nejsou a nebudou, a pokud budou uvedeny v diskusi, budou bez milosti mazány.

Jan Neruda (1834-1891)

neruda poezie obrozenci
Už od pubery a možná i dříve jsem chtěl číst básně, ale nikdy jsem to moc nedovedl. Zvládl jsem Villona, který mě docela bavil, zkoušel jsem symbolisty v čele s Březinou, dále proklaté i moderní básníky, ale moc jsem z toho neměl a tak jsem poezii postupně vzdal. Až koncem roku 2010, po přečtení hodně prózy a získání širšího kulturního přehledu se pomalu k poezii pokouším vracet.
V těchto článcích se snažím zachytit můj dojem z daného básníka a tak se trochu zajímám i o životní osudy. Jde mi i trochu o polidštění básníků, kteří jsou nám ve škole často prezentováni jako bytosti romantické až éterické. Jenže ve skutečnosti šlo často o osoby psychicky nevyrovnané, opilce, rebely a někdy i vyvrhely. A to nemluvím jen o Villonovi, Ginsbergovi, Apollinairovi, Bukowském nebo Bondym - prý i Neruda měl problémy s alkoholem...

Jan Neruda (1834-1891) je jedním ze zakladatelů moderní české poezie, je známý také jako spisovatel a novinář, zejména díky fejetonům, které u nás objevil. Lidovou známost získal díky fejetonu "Kam s ním", jehož známost je založena na vtipu, v němž školák ví o Nerudovi jen tolik, že když zemřela Karolína Světlá, napsal právě "Kam s ním". Právě Karolína Světlá byla Nerudovou velkou láskou (po Anně Holinové), a i když byl prý Neruda celý život zamilován, nikdy nebyl ženat.

Jako básník je autorem šesti básnických sbírek různých námětů od romantických počátků přes oslavu pokroku a pesimistické pocity po závěrečné národní burcování. Mnoho veršů je pesimistických, což zřejmě souvisí s tím, že sám Neruda se cítil zneuznaný, žil spíše v nouzi a měl prý problémy s alkoholem. Obecně mi ale Nerudův pesimismus a tragika přijdou přehnané a to přesto, že mnohému rozumím a chápu. Ono je totiž tak jednoduché utápět se v sebelítosti, mnohem jednodušší než hledat východisko. A právě rezignace a smutek se objevuje pokaždé, když dojde na jeho osobní pocity, kde se převážně lituje a stěžuje si, že je sám.

Musím ale také uznat, že na mě mnoho básní zapůsobilo a to včetně těch tragických a pesimistických. A až pozorným přečtením Máchova díla jsem si uvědomil, jak velká je Nerudova inspirace právě Máchou.

Hřbitovní kvítí (1857)

Básně první sbírky tvoří volný cyklus, v němž se Neruda zabývá především smrtí, rozebíranou v různých podobách a situacích. Smrt je pro Nerudu, stejně jako pro Máchu, koncem všeho, nenásleduje po ní žádný ráj, jen zánik - v čemž vidí útěchu. V básních jsou zmíněny i další skeptické motivy a když už najde Neruda něco pozitivního, stejně to korunuje negativní tečkou.

Jakýsi prolog ke sbírce patří vzpomínce na důvěrného spolužáka, jeho chudobu, nešťastnou lásku i sebevraždu. Následující básně líčí atmosféru dušiček na hřbitově, kulisu tvoří podzimní příroda, tedy padající listí, déšť a šedá obloha. Smrt je podle Nerudy všem stejná a vše jí končí, ať dobré či špatné a proto se ptá, k čemu je na hřbitově okázalost. Slavnostní pohřeb považuje za zbytečný a zpochybňuje dokonce úctu k mrtvým - hroby i hřbitov se nakonec také rozpadnou a vítězem je jen čas, který pohřbívá města i říše.

Přestože mluví o pomíjivosti života, zmíní i sílu života například při líčení hřbitovního deště, který se vpíjí do země a tím dává úrodu, čímž je naznačen (věčný) koloběh života. Podzimní hřbitov má každopádně svoje romantické kouzlo, od smutku na hřbitově se Neruda přenáší k těžkému životu a tak se zde objeví i náznaky sociálních témat, rozvinutých v pozdějších sbírkách.

Ve světě plném skepse a smutku nachází i pozitivní prvky a jedním z nich je poezie. Ovšem ne ta dnešní, ta je podle něj pohřbena v přízemnosti, lopotě a každodenních malichernostech, proto se obrací ke starým básníkům a pěvcům - poezie podle něj žila, dokud žila fantazie a sny. Tuto skepsi k poezii mu prohlubují i přemoudřelí kritici a v těchto verších najdeme i ironické prvky. Kromě poezie podle něj mizí (ze světa) i romantika, krása a láska, sám však lásku považuje pouze za nutnost pro zachování rodu. A tak bere lásku čistě fyzicky, každý si chce užít a tak se snadno vyrovnává s rozchodem - básně na toto téma líčí vztahy překvapivě moderně, věcně a neromanticky.

I když mi některé myšlenky mluví přímo z duše, tak mi sbírka jako celek moc neříká a ani na mě nepůsobí nijak ohromujícím dojmem. Ale chápu že jde o debut, podmíněný autorovým mládím, dobou i romanticko-skeptickým pohledem na svět a inspirovaný Máchou.

Knihy veršů (1867)

Kniha veršů výpravných

Úvod sbírky patří delší básni "Divoký zvuk", která v duchu čistého romantismu líčí život mladého českého houslisty mezi cigány v uherské pusztě. Mladík se připojí k cigánům, ti však, svobodní i pronásledovaní, hned vycítí, že jeho hudba není opravdová - byť zní pěkně. Chybí v ní opravdové utrpení a bída života a tak s nimi mladík žije a hledá opravdovost. Mezi cigány najde lásku nejen k hudbě ale i k mladé cigánce, ta se však zalíbí grófovi a tak dojde ke konfliktu. V závěru pak šílený houslista hledá smrt v bouři na kraji jezera. V básni se objevují silné romantické obrazy a scenerie jako je večerní puszta, teskné housle, divoký čardáš, bouře u jezera nebo houslistovo šílenství. Báseň je inspirována životem houslisty Antonína Čermáka a paradoxně mi z celého Nerudova díla utkvěla nejvíce v paměti.

Další básně různým způsobem komentují a konstatují stárnutí, ať už je to "Kolovrátek" na němž stará babička upředla více pohřebních rubášů než ostatního oblečení nebo "O Šimonu Lomnickém", českém básníku doby bělohorské, kde jsou uvedeny různé pohledy na život - síla mládí i nadhled stáří, střídá se zde optimismus i skepse a Neruda říká, že "muž vše mužně nese". Následují další smutné, dramatické a tragické básně, třeba "Jeník" líčí soužení umírajících milenců, "Mrtvá nevěsta" lká nad brzkou smrtí a zbytečným životem, "Matka" líčí mateřskou lásku silnější jakékoliv hrozby, "Rubáš" líčí tragické vyústění výsměchu starým zvykům nebo známá "Dědova mísa" líčí stárnutí - i dnešní mladí zestárnou a jejich děti se k nim zachovají stejně, jako se oni sami chovají ke svým starým rodičům.

V básních se objevuje smrt blízké osoby (matky, dětí, milenky, nevěsty) nebo jiná tragická událost, často podaná ve formě mikro příběhu. Tato výchozí situace pak slouží jako inspirace k drobným úvahám, ze kterých je cítit opravdovost a prožitek. Jednotlivé básně zachycují utrpení, ať už starých, sirotků, nemanželských dětí a dalších, autor přistupuje místy k životu až cynicky, materialisticky a přízemně.

Po úvodním romantismu se Neruda vrací ke skepsi první sbírky z čehož se vymyká v závěru zařazená vtipná alegorie o Hudbě a Básnictví. Většina básní se čte dobře ale objevují se i zdlouhavé, byť nemusí jít o dlouhé básně. A naopak, některé delší jsou čtivé a srozumitelné i když netriviální.

Kniha veršů lyrických a smíšených

Úvod patří několika cyklům, jež analyzují Nerudův vztah k rodičům. Nejdříve líčí otcův pohřeb a smrt, konstatuje, že pro muže je těžké vyjádřit a přiznat vztah k otci, přeci jen jsou to dva chlapi. Mluví proto o vnějším chladu, ukazuje, že se respektovali jako muž muže ale city neprojevovali a nakonec přiznává, že si otce vážil. U matky je to jiné, ta mu po smrti otce zbyla jako jediná a tak ji plně vyznává lásku, po její smrti líčí dvojí smutek, jak ze smrti samotné, tak z toho, jak zestárla.

Další cyklus básní je věnován Anně Holinové, jeho tehdejší lásce. V básních rekapituluje jejich vztah, líčí krásu lásky i Anninu mnoha poetickými a romantickými obrazy a přirovnáními. Bohužel jejich vztah nepovažuje za vyrovnaný, Anna byla chladná, on zase horký a divoký, takže došlo na hořký rozchod a konec. Jakoby láska pocházela jen od něj, přitom sám působí plaše a bez sebevědomí, nakonec se utápí v žalu a smutku neopětované lásky. Nerudovi prý Annu doporučila K.Světlá aby tím odvrátil podezření z jejich vztahu, takže je cyklus možná věnován ne Anně ale Karolíně a pak má i to neopětování jiný význam.

Ani témata dalších básní nejsou nijak optimistická, což dokládají názvy jako "Legenda o chudobě" nebo "Elegické hříčky". V tomto kratším cyklu se Neruda obává štěstí i jara, protože nakonec vždy přijde podzim a zima a vše zahyne. Koloběh života přináší jen zklamání a jen ve vzpomínce na mládí a dávné štěstí vidí naději i jakous takous úlevu. Paradoxní obava z toho, že zase bude dobře přechází i do cyklu "Z kraje", v němž se sám a smutný dívá na svět, který umí být veselý, zvláště na bezstarostném venkově. Kolem sebe vidí milence v různých situacích ale i zde se okamžitě objevuje nešťastná láska nebo utrpení svobodné matky. A tak je smrt stále lákavá, je spásou i koncem utrpení. Zdánlivé odlehčení přináší "Z mělnické skály", oslava červeného vína, kde najdeme pijácké cynicko-nihilistické chvástání a sebevědomí, pití je zde líčeno jako prostředek, který přináší úlevu.

Závěr sbírky tvoří "Lístky hřbitovního kvítí", což je (další) tematický návrat k první sbírce. Neruda zde líčí svoji samotu, osamělost, zmar a beznaděj, medituje o lásce, kterou bere realisticky jako nutnost přežití lidstva a proto píše i o žárlivosti, krátké lásce nebo prázdnotě po právě skončené lásce. Tato věcnost je ale jen vnější, sám totiž stále touží po opravdové lásce, kterou neumí plně prožít ani brát vážně. Sám ji sliboval v dobré víře, že ji naplní a že ho uspokojí, opaku lituje a omlouvá se. Podobně jako v první sbírce uvažuje nad smrtí poezie zabité literárními kritiky, symbolicky líčí hřbitov a dostává se i k sociálním tématům. Závěr sbírky je celkem ironický a vtipný i když alegorický.

Zatímco skepse první sbírky je romanticko-přímočará, zde je již sofistikovanější. Možná jde o krizi středního věku - otec i matka mu zemřeli, místo úspěchu se dočkal nezájmu ne-li posměchu a jeho láska nebyla opětovaná - proto chce zemřít hned, dříve než se vrátí láska k životu. Také líčí bolest srdce a snahu vše ukončit, zapomenout a být sám a smuten - ale vždy se znovu a znovu vrací láska k lidstvu, v ojedinělém okamžiku říká i "Čím jsem byl, tím byl jsem rád" v básni s náladou až Villonovskou. Hlavní útěchu hledá u vnitřního světa, líčí jeho svobodu ale obává se vnitřní prázdnoty a zklamání nad vlastním životem.

Celkový dojem z básní je rozporuplný, jde o rozpitvávání a nimrání se ve vlastním nitru. Objevuje se zde mnoho pesimismu a chmurných nálad, ale občas se objeví pěkná lyrická báseň, překvapivě poetický obrat nebo veselá hříčka. A Neruda zůstává básníkem, stačí mu pár slov na vykreslení atmosféry, pocitu nebo situace.

Knihy veršů časových a příležitých

V závěrečné části trilogie se snaží probudit národ po represích následujících po revolučním roce 1848. Sám však neví jak a ani se v Čechách už necítí doma, to kvůli novinkám jdoucím proti starým tradicím. I v tomto bodě zůstává skeptikem, říká, že neumíme umírat pro vlast a kramářské počty jsou nám důležitější, tím uvádí na scénu konflikt idey a materiálního zabezpečení. Několikrát oslavuje svobodu a touží po ní, vyznává se z lásky k vlasti. Možná kvůli cenzuře mluví o vlasti v alegoriích, podobně i o Slovensku a jeho podivném vztahu k Čechám.

O boji Čechů za svobodu mluví i ve světových souvislostech, což je pro mě překvapivé, myslel jsem, nějací Češi v Rakousku nikoho nezajímali. V duchu dobového smýšlení hledá pomoc v Rusku a slovanské jednotě, prorokuje blížící se svobodu lidstva, kterou přináší (opět trochu překvapivě) bůh lásky.

Závěrečná část je dobově podmíněná a já neznám detailně tehdejší souvislosti, takže mi mnohé uniká. Neruda je zde totiž méně básník a více buditel, i když jeho básnická síla a vize zůstávají. A jen tak mimochodem, v jedné básní se objeví i rým láska-páska.

Písně kosmické (1878)

Písně kosmické jsou asi nejznámější Nerudovou sbírkou, tvoří ji 38 básní a prakticky jde o umělecko-popularizační dílo, což je dnes poněkud kuriózní představa - popularizovat vědu poezií. Neruda se v této sbírce definitivně vymanil z Máchova vlivu a v básních se objevuje obdiv k vesmíru. Vědecká fakta uvádí básníka v úžas, jenže jde vlastně o de-interpretaci krásy a tajemna, které vědeckým vysvětlením zbavuje jejich (romantického) kouzla, na druhou stranu vyjadřuje obdiv Světu a jeho Tvůrci. Neruda hledá i paralely mezi lidmi a hvězdami, které personifikuje (např. měsíček je smutný milenec) a opět vidí bídu a mizérii života, také hvězdy se lopotí, bez ustání běhají a točí se a i přes ohromné časy a vzdálenosti i sám vesmír jednou skončí.

Mezi známé básně patří "Jak lvové bijeme o mříže" o touze lidstva vzlétnout a "Seděly žáby v kaluži", kde se objevuje zásadní otázka, totiž zda je v té kosmické nádheře také (další) život? V dalších básních říká, že pokud má lidstvo pokročit vpřed, tak musí každý začít u sebe, k čemuž dodává - "je-li každý z křemene, bude celý národ z kvádrů" a "kdo měkkým, bídně zemře". Objevují se i další vlastenecké motivy, ve vesmíru vidí potvrzení hesla "vlast svou nade vše milovat" a protože "kolem malých hvězd velké se točí" tak vyzývá - buďme sice malí ale důležití. Dodává ovšem, že i Slunce je samá skvrna, takže je těžké dosáhnout čistoty a/nebo dokonalosti.

Sbírka je to docela zajímavá a přes občasný pesimismus obsahuje zdravé sebevědomí i národní burcování. Vědecké vesmírné poznatky už dnes nikoho neohromí, navíc některá fakta zastarala a tak zůstává kosmická vize a obecné otázky. Obojí má svoji sílu, potěší optimistický a sebevědomý přístup k životu, přesto mi nakonec přijde, že temné vize a životní krize předchozích sbírek řeknou více.

Balady a romance (1878-1883)

Tato sbírka mi přijde spíše nevýrazná, byť obsahuje známou romanci o Karlu IV. o svéráznosti českého vína a hlavně lidu; ostatní básně jsou v podobném, lehce sarkastickém, duchu. Neruda rozvíjí svoje oblíbená témata, líčí lidové zvyky a pověry, objevují se zde motivy protirakouské i národnostní a to zejména při oslavě K.H.Borovského. Dále zpracovává biblická témata, kdy na již dříve použité tragické náměty navazuje líčením utrpení Ježíše s čímž porovnává vlastní i obecně lidské utrpení. A tak se ve sbírce objeví relativně různorodé básně jako je "Romance o Černém jezeru", radostná vzpomínka na naděje roku 1848, balada o nudící se patronce věrných žen nebo oslava polky, tance jež byl pojmenován v reakci na polské povstání v roce 1831, které čeští vlastenci bouřlivě přivítali.

Sbírka pokračuje v přístupnosti Písní kosmických, liší se však náměty, které jsou spíše lidové, historické a biblické. Básně jsou čtivé, občas ironické a sarkastické, převyprávění biblických událostí a motivů je svěží a dává vzpomenout na (oslavovaného) K.H.Borovského - ale přesto mi celek přijde nevýrazný a obyčejný.

Prosté motivy 1883

Pátá sbírka je básníkovým intimním deníkem a skládá se ze čtyř částí reflektujících čtyři roční období. Základním motivem je procházení se přírodou v různých ročních obdobích a porovnání se vzpomínkami. V tomto porovnání je Nerudovi vše stejné jako před lety, pořád se cítí osamělý a bez lásky, na kterou vzpomíná a (zoufale) po ní touží.

V jarní části vyráží po zimě, kterou má raději, do přírody a vidí totéž co před lety, sám však cítí, jak zestárnul. Tvrdí, že zanevřel na svět ale stejně ho zeleň a jaro přemůže, dodá mu sílu a chuť k životu, opět (marně) hledá štěstí, tentokrát u Anny Tiché, o 22 let mladší dívky. Celková nálada úvodu je docela optimistická, básník chce zpívat a smát se, vítá nový život - na druhou stranu ho provází temná obava, že to opět nevyjde.

V další části líčí léto v březovém háji, oslavuje horký den, vztah s Annou i život samotný, říká, že hřešit je tak hezké. Hned však dodává, že chce zemřít, představa hrobu a celá hřbitovní (a pohřební) nálada a prostředí ho stále láká a fascinuje.

V podzimní části líčí podzimní krajinu v okolí Boubína, kde personifikovaná příroda laškuje s člověkem. Při té příležitosti marně vzpomíná na jaro a už ani nevěří, že nějaké bylo a nakonec se ptá - byl jsem já vůbec mlád? I přes zmíněný smutek oslavuje brzký, ranný podzim resp. babí léto, které chápe jako bujarý a hravý podzim plný síly a zralosti. S tím kontrastují podzimní plískanice předznamenávající příchod zimy, tedy zánik a smutek - což ho ve skutečnosti láká více než život.

Závěr sbírky patří zimě, zlé a vražedné paní. Neruda kolem sebe (stále) vidí mladé a zamilované, sám již rezignoval, což je postoj promítající se skoro celým jeho dílem, takže nijak nepřekvapí. Nyní se však ozývá proti přílišnému přemýšlení a analyzování (s čímž má bohaté zkušeností) ve prospěch (bezprostředního) života.

V konečném důsledku je i tato sbírka pesimistická, Neruda rezignuje a nechává vše na mladých, ať se snaží, ho už nic nezajímá - den za dnem, bolest za bolestí - to jde podle něj život. Přesto je i tato sbírka čtivá a mnoho z jeho pocitů chápu, bohužel to člověku nic nedá, protože Neruda nenabízí (a asi ani nehledá) žádné východisko, přesto, že si povzdechne, že vždy chtěl být šťastný. Naštěstí se objevují i okamžiky radosti, zejména ve vzpomínkách na dětství, zaujme i popis přírody a dojmy z ní, které nejsou čistě racionální, spíše symbolické a snové.

Zpěvy páteční 1896

Poslední (nedokončená) sbírka byla vydána až po Nerudově smrti a autor se v ní obrací k symbolice Velkého pátku, tedy utrpení Ježíšovu, které aplikuje jak na (vlastní) oběť národu tak na vzkříšení národa, dále ve sbírce oslavuje husitství jako vrchol naší historie.

V úvodních básních líčí spletitost (našich) dějin a obecně lidských činů, v nichž se snoubí klid a boj. Obojí je podle něj zapotřebí, obojí se vzájemně podporuje a doplňuje. Svůj vlastní život ale nepovažuje za klidný a za to, že vše přežil děkuje svému anděli strážnému, tedy lásce k vlasti - ta je mu vším a nade vše.

Přestože básně této sbírky burcují a oslavují, také je provází (sociální) skepse a pesimismus. Neruda stále vidí jasnou budoucnost pro náš národ a to je mu útěchou. Při této příležitosti zazní i známé verše "Všechno jsem oplakal, zase se osvěžil, Tebe bych národe, Tebe bych nepřežil." v básni, v níž se (opět) vyrovnává se smrtí matky i s nešťastnou láskou. Ale i když národ burcuje, neubrání se skepsi a pochybám o něm, český národ vidí jako bezvýznamný a jen těžko hledá jeho opodstatnění. Moc nerozumím tomu, proč to cítí takto rozporuplně, opět mi nedocházejí dobové souvislosti.

Závěrečná sbírka opakuje známá témata, přidává národní burcování i křesťanské paralely (Matka vlast, syn Národ a bolest na Kalvárii). Tím však zůstává dobově ukotvená a v mnohých detailech je dnes již nesrozumitelná, navíc mnohé řekl Neruda dříve a lépe.

10.03.2013
neruda poezie obrozenci
Přidat názor:
Vyhrazuji si právo libovolný komentář smazat bez udání důvodu. Kritika mi nevadí, ale chci omezit anonymní výkřiky, které nemají s tématem nic společného.
V textu je možné používat HTML tagy a tuto zjednodušenou MarkDown syntaxi
Jméno
Text
Postřehy:
09.04.2020: Pár poznámek o tom, jak fotit (nejen) modely
Tento článek obsahuje moje poznámky a postřehy týkající se focení modelů. Určitě nejde o návod pro ostatní, spíše si to chci sám ujasnit... Když někdo postaví model, vyfotí ho a prezentuje ho na internetu. Typická fotka bohužel vypadá zhruba jako na následujícím obrázku. Takováto fotka podle mě úsilí s tvorbou modelu dosti sráží. Mimochodem, ani se mi nepodařilo vyfotit model tak špatně, jak je
extravaganza.controverso@seznam.cz: Zdravím, krásný a informacemi nabitý blog. Musím pochválit. Plánuji rozjet undergroundový zin, co by se týkal black matalu, ambientu, satanismu, left hand
Poslední diskuse Hudba/Knihy
Skimmed/Petr Pálenský - New Insanity/Revolta Per Chitarra (reedice)
O existenci Skimmed jsem věděl už v době jeho aktivity, ale osobní setkání mne vždy míjelo. Narazil jsem na ně až teď. A způsobili mi absolutní šok. Progresivní grind core, nebo co to je. Nečekaně
...
Jaroslav74 | 16.05.2020
Agon Orchestra - The Red and Black
A ještě k vašemu btw.: hudba a matematika k sobě vždy měly blízko, estetika, která klade na první místo "emoce" a matematiku vylučuje jako něco "fuj", má kořeny kdesi v romantismu a je už dávno
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Rozumím, jen ještě jednu důležitou věc - hudba na Red and Black je pochopitelně poměrně posluchačsky komplikovaná, stejně jako současná avantgardní tvorba (tedy současná +- 20 let) a k jejímu ocenění
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
K Agonu jsem se dostal přes PPU a také ze zvědavosti, jak zní současná "vážná" hudba. A jak píši v závěru "CD ukojilo moji zvědavost po tom, jak vypadá moderní vážná hudba a ukázalo mi, že toto už je
...
Saha | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Moc nerozumím tomu, proč recenzujete nahrávku Agonu, když nemáte rád současnou artificiální hudbu.. Btw. mohu vás ujistit, že o "chaoticky ozývající se jednotlivé tóny osamocených nástrojů" skutečně
...
Michal Nejtek | 08.01.2018
Statistiky
Aktualizováno: 06.11.2020
Počet článků/fotek: 1397/13869
(C) Saha - 1990 - 2024 - Verze 1.4.1 - 11.11.2020 - Generated by SHREC 2.225 - SHWB
Veškeré zde uvedené materiály vyjadřují pouze moje soukromé názory (s výjimkou knihy návštěv a diskusí, kam může přispívat kdokoliv), a pokud s nimi někdo nesouhlasí, tak je to jeho problém, nikoliv můj.