images/logo.png
Nový obsah pouze na blog.sahaweb.cz Uživatel: Nepřihlášen
Pozor, tento text může obsahovat děj nebo pointu recenzovaného díla. Odkazy na stažení titulků, obalů nebo dokonce filmů nebo CD na těchto stránkách nejsou a nebudou, a pokud budou uvedeny v diskusi, budou bez milosti mazány.

Henryk Sienkiewicz - Potopa

sienkiewicz

Polský spisovatel Henryk Sienkiewicz, nositel Nobelovy ceny za literaturu, se proslavil mohutnou historickou trilogií, jejímž druhým dílem je román "Potopa". To, že jde o druhý díl, jsem zjistil až v průběhu četby, ale nemyslím si, že by to něčemu vadilo, návaznost je spíše v některých postavách a ve vzpomínkách na tažení proti Chmelnickému.

Román se odehrává na Litvě a v Polsku někdy po roce 1655, sledujeme v něm bouřlivou dobu švédských válek na osudu laudánského rytíře Ondřeje Kmicice. Tomu zaslíbil velitel Herakl Billewiczi svoji vnučku Olenku a Ondřejovým příjezdem do polaudí celý román začíná. Ráznému a prudkému mladíkovi se dívka ihned zalíbí, Olenka je sice zdrženlivější, ale i ona brzy podlehne jeho kouzlu. Ondřej je vylíčen jako rázný, prudký a vznětlivý voják, těmito vlastnostmi si získal zásluhy a úctu na bitevním poli. V jeho novém domově, zděděné vsi Lubicz, poznáváme jeho nejbližší druhy, také odvážné vojáky ale hlavně šibeničníky a vyvrhele, které před katem zachránila pouze vojna. Sledujeme jejich řádění, ke kterému se Ondřej přidává spíše stržen špatným příkladem, než vlastní zkažeností, ale Olenka se proti takovému chování rázně postaví. Zamilovaný Ondřej slíbí nápravu, bohužel jeho muži urazí místní a ti je pobijí a tak Ondřej ze msty vypálí celou ves a nakonec musí sám prchnout, aby zachránil holý život. Příští rok se vrací a unese Olenku na svůj statek, místní se pod vedením hrdinného pana Michala Wolodyjowského vydávají na její záchranu. Pan Wolodyjowski, aby zabránil krveprolití, se sám utká s Ondřejem na šavle a snadno ho porazí, Olenka však Ondřeje lituje, neboť ho stále miluje.

Velkopolská šlechta se zatím vzdala Švédům, což mnozí považují za zradu a prchají k litevskému knížeti Januszovi. Na jeho dvoře se opět setkávají Ondřej, Michal Wolodyjowski, pan Zagloba, starý hrdina předchozích válek, a další protišvédsky ladění šlechtici, přijíždí i Olenka se strýcem mečníkem. Všichni čekají, že se kníže Janusz rázně postaví proti Švédům, on však po několika dnech oznámí, že se také přidal na jejich stranu a vytvořil unii proti litevským nepřátelům. Jeho prohlášení způsobí obrovské pozdvižení, pan Zagloba ho označí za zrádce a většina šlechty mu vypoví poslušnost, na jeho straně zůstává pouze Kmicic a žoldáci. Vzpurná šlechta je poslána do vězení a odsouzena k popravě, Kmicic vyprosí život pana Wolodyjowského a jeho přátel a tak je kníže posílá do Švédského zajetí. Během převozu se jim podaří lstí pana Zagloby uprchnout a pod vedením pana Wolodyjowského zahájí partyzánskou válku, proti nim se nejhorlivěji činí právě Ondřej a nebýt ho, tak je knížecí moc dávno ztracená.

Kníže pošle Ondřeje pro mečníka a Olenku, bohužel je u nich zajat a odsouzen ke smrti panem Wolodyjowskim. Naštěstí si pan Zagloba přečte dopis, v němž kníže Ondřejovi vyčítá záchranu pana Wolodyjowského a jeho přátel a tak mu také darují život, i když se diví, proč sám nepoužil tento dopis na svoji záchranu. Jenže Ondřej má svoji hrdost a navíc ho více než smrt bolí Olenčina zášť. Pan Wolodyjowski a Kmicic se vzájemně přesvědčují o své pravdě, je vidět, že jsou oba zapálení vlastenci a o to více je mrzí jejich rozdílné názory. A aby Ondřeje přesvědčili o knížecí proradnosti, dají mu přečíst list, v němž kníže rozkazuje Švédům, aby je popravili, což sice jeho důvěrou otřese, ale na jejich stranu nepřejde.

Ondřej je Januszovi největší oporou, zdá se mu však příliš nebezpečný, protože se mu jako jediný odváží odporovat. Proto ho kníže raději posílá na diplomatickou misi, což Ondrovi vyhovuje, už má dost nicnedělání a zahálky, navíc ho sužuje Olenčina přítomnost. Těsně před odjezdem si s ní odpustí vzájemné křivdy, oba ví, že to ten druhý myslí upřímně a o to více je mrzí, že se neshodnou.

Kmicic projíždí rozvrácenou zemí, kde se potulují loupeživé bandy, Švédové pomalu utahují otěže a nikdo si nemůže být ničím jist. Při jedné zastávce potká proslulého knížete Bohuslava, Januszova mladšího bratrance. Ten mu odhalí intriky, zrady a úskoky, které bratranci společně plánují pro svůj prospěch, což Ondřejem hluboce otřese. Lstí knížete unese a hodlá ho předat ostatním vzbouřencům a přidat se na jejich stranu, bohužel Bohuslav využije situace a Ondřeje postřelí. Teď si Ondřej všechny znepřátelil a každý ho považuje za zrádce, sám neví, co má dělat a nakonec se rozhodne vyrazit k polskému králi. Knížecí bratranci zatím shromažďují mohutné vojsko a Bohuslav je rozhodnut pomstít se Ondřejovi tím, že se zmocní Olenky a začne tím, že před ní vylíčí Ondřeje jako zrádce, který chce zabít krále, což Olenku strašně raní.

Ondřej zatím přijímá falešné jméno Babinicz a putuje zbídačeným Polskem, kde řádí Němci i Švédi, protestanti se mstí katolíkům za předchozí příkoří, šlechta se ochotně přiklání na stranu uchvatitelů, objevují se i náboženští blouznivci a proroctví slibuje vykoupení skrze napraveného hříšníka. Náhodou se dozví o plánu na obsazení kláštera Jasná Hora, symbolu polské katolické církve, a okamžitě vyráží mnichy varovat. V klášteře mu nikdo nevěří, přesto zahájí obranná opatření a tak jsou dobře připravení, když armáda skutečně přitáhne. Švédi jsou rozhodnuti klášter dobýt i přes varování, že ozvěna těchto výstřelů může probudit dosud laxní národ.

Při obraně kláštera patří Ondřej mezi nejhorlivější a jeho příklad strhne všechny ostatní, všichni ho uznávají jako zkušeného vojáka a obránci kláštera se stanou vzorem a vzpruhou ostatním Polákům, brzy začne sílit protišvédký odpor v celé zemi. Babinicz podniká výpady na švédská ležení jako kdysi proti Chmelnickému, sám se rozhodne zničit obrovské obléhací dělo, které jako jediné může klášter poškodit. Jeho plán se povede, sám je však zajat a jako odsouzenec na smrt klidně prozradí své skutečné jméno, což vznese hrůzu a zmatek mezi polské vojáky. Jeden z litevských plukovník si ho vyprosí k pomstě a hodlá ho umučit v opuštěné stodole, Ondřeje naštěstí zachrání hrstka věrných a litevský důstojník skončí na jeho místě. Pro Švédy jde o nepochopitelný zázrak, nechápou, jak se mohl spoutaný Kmicic zachránit a tak i tento čin sníží jejich morálku.

Babinicz se nevrací do kláštera, ale vydává se do Slezka hledat krále. Náhodou se s ním brzo setká a líčí mu obléhání kláštera i jeho hrdinou obranu. Smělý voják krále zaujme, i když někteří z jeho doprovodu jsou proti němu, mluví se o zrádcích i o tom, že jistý Kmicic podle knížete Bohuslava nabídl, že krále zabije. Babinicz si však svojí smělostí brzy získá důvěru a podle jeho návrhu putuje král do Polska potají horami. Zde bohužel narazí v soutěsce na Švédskou přesilu, Babinicz proti nim směle vyrazí a mnohé pobije, přesila je však značná a zachrání je až horalové. Smrtelně raněný Ondřej vydechne před králem své pravé jméno a omdlí. Ve Lvově si král mezi mnoha povinnostmi i zábavami najde čas na těžce raněného Babinicze a ten se mu se vším svěří, líčí, jak se pro vlast zapletl s Januszem a únosem Bohuslava vysvětlí nařčení z pokusu o zabití krále. Král mu vše odpustí a slíbí, že jeho jméno později očistí.

Příkladem kláštera i díky návratu krále se začne vzmáhat celé Polsko, jak hluboko předtím národ klesl, tak vysoko teď stoupá. Osamocený Janusz umírá uprostřed obklíčení, zprávu o jeho pádu přináší králi pan Wolodyjowski a tak se znovu setkává s Ondřejem, po prvotní nedůvěře si díky králi padnou do náruče. K boji proti Švédům se přidává i turecký sultán, jeho oddíl vojáků vedený Babiniczem putuje k panu Sapiehovi. Společně pak táhnou proti Bohuslavovi, jemuž působí největší škody právě Babiniczovy Tataři a jejich záškodnická válka. Při otevřeném střetnutí je Bohuslavovo vojsko rozprášeno, on sám však uniká a ještě vážně zraní Ondřeje, ten si znovu uvědomuje, o kolik je Bohuslav lepší (rytíř) než on sám.

Jakkoliv vypadají dosavadní vítězství velká, skutečná válka teprve čeká. Obrovská Švédská armáda se dává na pochod, postupuje však nepřátelským územím, kde si na opožděné hloučky troufají už i sedláci, což armádu nesmírně vyčerpává a demoralizuje. Jedním z dalších Babiniczových úkolů je eskorta Anny Berzobohaté, krásné a koketní dívky. Svůj úkol sice splní, později však dívka padne do rukou knížete Bohuslava, což nesmírně rozruší Michala Wolodyjowského, který si na ni myslí. Nyní spojuje oba muže, Ondřeje a Michala, společná nenávist ke knížeti Bohuslavovi a tak Michal učí Ondřeje svému vyhlášenému šermířskému umění.

Během obléhání Varšavy se od jednoho zajatce dozví, jak Bohuslav marně dobýval Olenku i za cenu vojenských nezdarů i o přátelství Olenky a Anny. Když se obě dívky dozví o Babiniczově slávě a úspěších, koketná Anna si na něj hned myslí, zato Olenka má stále zlomené srdce. Anna si na Babinicze myslí navzdory tomu, že jí sám řekl, že jeho srdce patří jiné, totiž Olence, což samozřejmě ani jedna netuší.

Nyní vyráží Ondřej na Litvu, cestou ničí Prusko a jako Babinicz je všude známý a nepřáteli obávaný. Cestou konečně dostihne Bohuslava a na potřetí ho přemůže, daruje mu však život, protože kníže vyhrožuje, že jinak Olenka zemře. Tím postaví Ondřej své zájmy nad zájmy vlasti, což mu pan Wolodyjowski vyčítá, byť ho plně chápe.

Když se dívky dozví, že se Babinicz blíží, uprchnou společně se strýcem mečníkem a vyráží mu vstříc, dostanou se do Olenčiné vsi, kde celý román začal. Babinicz se skutečně brzy vsí prožene a osvobodí ji od Švédů, ale protože netuší, že je zde Olenka, tak pokračuje dál. A když se dozví o její přítomnosti, tak je odvelen do uherské války. Nejdříve se chce vzepřít rozkazu, ale po velkém vnitřním boji poslechne - a tím dokončí svoji nápravu. Do vsi se vrací o několik měsíců smrtelně raněný, touží zemřít právě zde, ale po několika týdnech se začne uzdravovat. Olenka se o něj ze soucitu stará, ale jen dokud trvá smrtelné nebezpečí, stále mu nemůže odpustit jeho zrady.

Když se Ondřej postaví na nohy, vydává se do kostela na mši, té se účastní všichni, i Olenka. Shodou okolností přijíždí i pan Wolodyjowski s listem od krále, který kněz ihned předčítá. V listu se král staví za Kmicice, líčí jeho pomýlení i následnou nápravu, všechna jeho hrdinství a prozradí i jeho druhé jméno. Překvapení místní ho okamžitě začnou oslavovat, s Olenkou si padnou do náruče a dvojitou svatbou (Michal a Anna) druhý dál trilogie končí.

Po poněkud suchopárném úvodu začíná román setkáním Ondřeje a Olenky, které má celkem jiskru a tento svěží duch a náboj se románu drží až do konce. Román je velmi čtivý a čtenáře skutečně pohltí, ten je nucen hltat další a další stránky, osobně jsem čekal spíše suchopárný Jiráskův styl bez živého člověka a tak jsem byl velmi mile překvapen. Srovnávám sice nesrovnatelné, ale při četbě jsem si několikrát vzpomněl na Kulhánka a jeho romány - i jeho knihy jsou velmi čtivé, děj provází velké náhody, záchrany hrdiny na poslední chvíli atd. Velmi zajímavé je pojetí vojenské a rytířské cti, kdy se protivníci vzájemně ctí a dokáží si oplácet zásluhy a čestné dluhy. I Kmicic je přes svou rozporuplnost zásadový a odmítá intriky, vše dělá z přesvědčení, což je dnes, v době oportunistů s gumovou páteří, jen obtížně pochopitelné. Kmicic je člověku zkrátka sympatický, ať svojí prudkostí nebo vnitřní rozervaností, a proto mu čtenář stále tajně fandí. A při četbě lze také přemýšlet o tom, že tento odvážný a vznětlivý voják osciluje mezi vyvrhelem a hrdinou a hranice mezi těmito polohami je více než tenká.

Autor zachycuje těžkou dobu bez zbytečného romantického oparu, spíše drsně a realisticky, byť se vyhýbá (morbidním) detailům. Svoji roli na atraktivitě má i umístění do Litvy a Polska, což je pro mě příjemná změna proti obligátní západní Evropě. Některé vypjaté momenty jsou sice postaveny prvoplánovaně na efekt, jenže člověk je tak trochu očekává i vyžaduje a tak dostane to, co čeká. Úplný závěr mi přijde krátký, proti tomu, jak dlouho trvaly Ondřejovy útrapy, je jeho (sladká) odměna jen zmíněná. Také psychologie postav mohla být o trošku hlubší, i když jsou motivy jednání všech postav celkem jasné a s některými postavami dokážeme prožívat i jejich vnitřní pochyby. Kromě cti ale řídí život postav (pro nás trochu nezvykle) také žhavá křesťanská víra a mariánský kult; polská katolická církev je líčena ve velmi pozitivním duchu. A v této souvislosti mě dost překvapilo to, že polští katolíci bijí kacíře (luterány a kalvíny) společně s Tatary, tedy křesťané s muslimy společně bijí další křesťany.

17.04.2011
sienkiewicz
Přidat názor:
Vyhrazuji si právo libovolný komentář smazat bez udání důvodu. Kritika mi nevadí, ale chci omezit anonymní výkřiky, které nemají s tématem nic společného.
V textu je možné používat HTML tagy a tuto zjednodušenou MarkDown syntaxi
Jméno
Text
Postřehy:
09.04.2020: Pár poznámek o tom, jak fotit (nejen) modely
Tento článek obsahuje moje poznámky a postřehy týkající se focení modelů. Určitě nejde o návod pro ostatní, spíše si to chci sám ujasnit... Když někdo postaví model, vyfotí ho a prezentuje ho na internetu. Typická fotka bohužel vypadá zhruba jako na následujícím obrázku. Takováto fotka podle mě úsilí s tvorbou modelu dosti sráží. Mimochodem, ani se mi nepodařilo vyfotit model tak špatně, jak je
extravaganza.controverso@seznam.cz: Zdravím, krásný a informacemi nabitý blog. Musím pochválit. Plánuji rozjet undergroundový zin, co by se týkal black matalu, ambientu, satanismu, left hand
Poslední diskuse Hudba/Knihy
Skimmed/Petr Pálenský - New Insanity/Revolta Per Chitarra (reedice)
O existenci Skimmed jsem věděl už v době jeho aktivity, ale osobní setkání mne vždy míjelo. Narazil jsem na ně až teď. A způsobili mi absolutní šok. Progresivní grind core, nebo co to je. Nečekaně
...
Jaroslav74 | 16.05.2020
Agon Orchestra - The Red and Black
A ještě k vašemu btw.: hudba a matematika k sobě vždy měly blízko, estetika, která klade na první místo "emoce" a matematiku vylučuje jako něco "fuj", má kořeny kdesi v romantismu a je už dávno
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Rozumím, jen ještě jednu důležitou věc - hudba na Red and Black je pochopitelně poměrně posluchačsky komplikovaná, stejně jako současná avantgardní tvorba (tedy současná +- 20 let) a k jejímu ocenění
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
K Agonu jsem se dostal přes PPU a také ze zvědavosti, jak zní současná "vážná" hudba. A jak píši v závěru "CD ukojilo moji zvědavost po tom, jak vypadá moderní vážná hudba a ukázalo mi, že toto už je
...
Saha | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Moc nerozumím tomu, proč recenzujete nahrávku Agonu, když nemáte rád současnou artificiální hudbu.. Btw. mohu vás ujistit, že o "chaoticky ozývající se jednotlivé tóny osamocených nástrojů" skutečně
...
Michal Nejtek | 08.01.2018
Statistiky
Aktualizováno: 06.11.2020
Počet článků/fotek: 1397/13869
(C) Saha - 1990 - 2024 - Verze 1.4.1 - 11.11.2020 - Generated by SHREC 2.225 - SHWB
Veškeré zde uvedené materiály vyjadřují pouze moje soukromé názory (s výjimkou knihy návštěv a diskusí, kam může přispívat kdokoliv), a pokud s nimi někdo nesouhlasí, tak je to jeho problém, nikoliv můj.