images/logo.png
SHWB na blogspot  | Uživatel: Nepřihlášen
Pozor, tento text může obsahovat děj nebo pointu recenzovaného díla. Odkazy na stažení titulků, obalů nebo dokonce filmů nebo CD na těchto stránkách nejsou a nebudou, a pokud budou uvedeny v diskusi, budou bez milosti mazány.

Henryk Sienkiewicz - Ohněm a mečem

Polský spisovatel Henryk Sienkiewicz, nositel Nobelovy ceny za literaturu, se proslavil mohutnou historickou trilogií, jejímž prvním dílem je román "Ohněm a mečem". Já jsem tento první díl četl bohužel až pod druhém, takže jsem trochu netrpělivě (a marně) čekal, kdy a odkud "vyskočí" Kmicic, navíc jsem už některé postavy znal a tak jsem byl trochu ochuzen o kouzlo vzájemného seznamování. Ale jinak mě román nezklamal, nabízí to, co jsem čekal, byť v ne tak "lidsky pochopitelném" příběhu - Jan Skrzetuski, hlavní postava románu, je totiž ve svém hledání Heleny spíše rezignovaný.

Úvod patří návratu Jana Skrzetuského, vyslance knížete Jeremiáše Wisniowického, od krymského chána. Cestou přes Ukrajinu osvobodí Jan přepadeného šlechtice a až při loučení se ukáže, že jde o rebela Chmelnického. Ten se domáhá svých práv, spojí s nimi i stará kozácká práva a postupně vzbouří celou Ukrajinu - to však nemohl Jan tušit, navíc pomohl napadenému v souladu se svou ctí. Během další cesty se Jan seznámí a spřátelí s veteránem předchozích válek, panem Zaglobou a dalším skvělým rytířem, panem Michalem Wolodyjovskim. Janova cesta vede před Rozlogy, sídlo kněžny Kurcewiczové, vdově po slavném rytíři, jehož bratr Vasil upadl neprávem v nemilost. A nemilost přešla i na Vasilovu dceru, mladičkou a sličnou Helenu, do které se Jan okamžitě zamiluje a ona jeho city opětuje. Helena je ale proti své vůli přislíbena Bohunovi, divokému kozákovi, přesto Jan žádá o její ruku a když stará kněžna vidí, že je u knížete velkým pánem, tak se zdráháním souhlasí.

Po krátkém odpočinku vysílá kníže Jeremiáš Jana na výzvědy za Dněpr, kde ho zajme Chmelnickij, který už pomalu vzbouřil celou Ukrajinu. Oba muži se znovu setkávají a tentokrát Chmelnickij zachraňuje život Janovi, odmítá ho však propustit - povstání je zatím utajené. To, co původně začalo jako spor dvou sousedů, se rozrůstá v obrovské selské povstání, Chmelnickij sbírá ukrajinské kozáky a domáhá se starých privilegií, pomoc hledá i u Tatarů, tedy muslimů. To mu Jan vyčítá ve vzrušené debatě, kde se ukazuje, že ani Chmelnickij sám neví, co chce - chtěl jen svá práva, nyní má však větší armádu než Poláci a jeho moc mu pomalu přerůstá přes hlavu. Po několika vítězných bitvách propouští Chmelnickij Jana i když ví, že proti němu bude bojovat, jako šlechtic však svoje slovo dodrží.

Na zpáteční cestě se Jan zastaví pro Helenu, Rozlogy jsou však vypálené. Jan totiž poslal Heleně dopis po svém sluhovi Rzedzianovi a tento dopis se tak trochu vinou pana Zagloby dostal do Bohunových rukou. Ten se rozlítil, vyrazil do Rozlog a všechny kromě Heleny pobil, sám byl však těžce raněn a toho využil Zagloba - opil vojáky a unesl Helenu. Společně pak prchají nebezpečnou stepí a když přijdou o koně, vydávají se za žebráky, Zagloba jako slepý zpěvák vede Helenu dále. Zdrcený Skrzetuski se vrací ke knížeti, který sdílí jeho smutek. Brzy se však dozví o Bohunově zmateném pronásledování a z různých náznaků vydedukují, že pan Zagloba zachránil Helenu, čímž získá Jan naději.

Helenu ale hledat nemůže, protože vojsko se pod velením knížete vydává proti povstalcům a brzy dojde na krvavé boje. Při jedné průzkumné výpravě naráží Jan na skupinu vzbouřených sedláků a v jejich středu nalezne pana Zaglobu jako potulného zpěváka. Nyní pan Zagloba Janovi konečně vylíčí, jak Helenu zachránil a dovedl ji až do pevnosti Baru, odkud ho ona sama poslala zpět za ním. Po tomto šťastném setkání se Jan chystá do Baru na svatbu, těsně před odjezdem se však dozví, že pevnost padla. Dobil ji Bohun, který unesl Helenu a ukryl ji u Horpyny, mladé vědmy, do jejíž Čertovy rokle se každý bojí vstoupit. A zde se Bohun snaží získat Heleninu lásku nebo alespoň náklonost, jeho snaha je však marná a tak znovu vyráží do pole.

Během jedné průzkumné výpravy se pan Zagloba připlete k vesnické svatbě, kde se opije on i jeho vojáci. A ráno se probere v Bohunově zajetí, kde ho čeká hrozná pomsta za únos kněžny Heleny, naštěstí je brzo osvobodí pan Wolodyjowski. Bohunovi se sice podaří uprchnout, ale pan Zagloba se alespoň dozvěděl, že Helena žije a je někde schována.

Chmelnickij se snaží vypadat jako ten, kdo se jen domáhá kozáckých práv proti utlačující šlechtě a snaží se vyjednávat s Poláky. A ve Varšavě je významná mírová klika, hluboko v týlu jsou páni zvyklí na luxus a pohodlí, bojovat nechtějí a chtějí udržet mír za každou cenu. Do Varšavy vyráží i kníže Jeremiáš na volbu krále, díky vojenským úspěchům má jeho slovo značný vliv. Cestou se pan Wolodyjowski začne točit kolem Anny, schovanky kněžny Wisniowické, na tu si ale myslí i jeden Litvín a nakonec si oba soci domluví souboj. Když však dorazí pan Zagloba i pan Wolodyjowski na určené místo, narazí nečekaně na Bohuna. Ten je jako vyslanec Chmelnického nedotknutelný, ale díky lstivosti pana Zagloby je Bohun sám vyzve na souboj a Wolodyjowski, vyhlášený šermíř, ho snadno porazí a smrtelně zraní.

Novému králi slibuje Chmelnickij věrnost, brzy si však uvědomí vlastní sílu a s nadcházejícím jarem se chystá udeřit. Během zimy pátrá Jan marně po Heleně, dostane se až do Kyjeva, kde se dozví, že Helena byla zabita v klášteře. To se dozvědí i jeho přátelé, ti se však brzy setkají s Rzedzianem, který se po odloučení od Jana naoko spřátelil s Bohunem a ošetřoval ho po souboji s panem Wolodyjowskim. Tím si získal jeho důvěru a tak mu Bohun prozradil, kde je Helena schovaná a dokonce ho za ní poslal. Pan Wolodyjowski a Zagloba se tedy k Rzedzianovi přidávají a pod Bohunovou ochranou putují až do rokle, kde snadno přemůžou Horpynu a zachrání kněžnu Helenu. I zpáteční cesta je snadná, ale těsně před táborem je začnou pronásledovat Turci a tak se znovu rozdělí - Rzedzian s Helenou prchají a Wolodyjowski se Zaglobou se postaví Turkům. Rytíři se nakonec shledají v pevnosti Zbaraž, Janovi však o své výpravě nic neřeknou, nechtějí mu dodávat falešnou naději.

Do Zbaraže přijíždí i kníže Jeremiáš jako vrchní velitel, má obrovskou podporu i důvěru vojska. K pevnosti se blíží i obrovské kozácké vojsko pod velením Chmelnického a čeká se rozhodující střet. Tisíce obránců čelí obrovské přesile několika set tisíců útočníků, přesto vedou útoky pouze ke strašlivým ztrátám kozáků i Tatarů, což podrývá Chmelnického autoritu. Proto se rozhodne obránce vyhladovět a obráncům skutečně brzo začne docházet střelný prach i jídlo. A tak se Jan rozhodne projít obklíčením a přivést pomoc, dva dny se plouží rybníkem a řekou, než projde obklíčením a polomrtvý se dopotácí ke králi. Když spatří váhající král Jana a pochopí zoufalou situaci obránců, okamžitě vyráží obráncům na pomoc, vyčerpaný Jan zatím padne do mdlob a probere se až po osmi dnech, kdy se znovu setkává se svým sluhou Rzedzianem. A ten se prořekne, jak to bylo s Helenou, byť i on má nakázáno mlčet, aby Jana tato zpráva příliš nerozrušila. Závěr knihy pak tvoří šťastné shledání všech postav, protože u Zbaraže bylo uzavřeno příměří a obránci mohli volně odjet.

Knihu provází nejen detailně líčené napínavé souboje a bitvy ale i výlevy milostného a vlasteneckého citu a víry, což je dosti zajímavé a dodává to bitevním scénám na závažnosti. Zajímavá je rytířská čest, třeba mezi Chmelnickým a Janem - Chmelnickij sice ví, že Jan proti němu bude bojovat, přesto mu nechá život. A podobně nedokáže raněného Bohuna nikdo podříznout.

Zajímavý je i moment sociální, protože jde o selské povstání dosud svobodných kozáků proti šlechticům, tedy utlačovatelům a pánům. Situace je ale složitější, ve skutečnosti stojí pravoslaví proti katolíkům, Ukrajinci proti Polákům atd. Tento konflikt je zajímavý i ve vnitřních úvahách obou velitelů, tedy Chmelnického a Jeremiáše - oba totiž cítí, že jim situace přerůstá přes hlavu a v jejich rukou se soustředí příliš velká moc. Dnes už je těžké posoudit, na čí straně je/byla pravda, autor se snaží spíše o neutrální pohled a v této souvislosti je zajímavé i to, že v době psaní vlastně Polsko jako samostatný stát neexistovalo. U sociální roviny je zajímavé i to, jak jasně jsou dany stavovské rozdíly, kdy třeba Wolodyjowski vyčítá Zaglobovi, že pije s měšťany a tím uráží jejich šlechtický a rytířský stav. A pro nás je poučné i to, že šlechta nemilosrdně potírá naivně bojující chudinu, což je přesný opak našich husitů.

Kniha má výbornou atmosféru, gradaci i čtivost, ale na rozdíl od druhého dílu je těžké se s nějakou postavou identifikovat. Jan totiž po ztrátě kněžny působí spíš jako mučedník, Wolodyjowski je ještě nevyzrálý, Zagloba je otrapa horší než později a Rzedzian je spíše vypočítavý hajzlík, který nesedí do pojetí cti ostatních šlechticů - například zradí Bohuna přesně jak vědma předpověděla. A tak zůstává tak trochu paradoxně právě Bohun, kterého může člověk spíše litovat - tak trochu se nabízí otázka, jak moc se liší od Kmicice ze druhého dílu. Proti němu je sice to, že je jen neurozený kozák, jenže kdyby došel lásky, stal by se horlivým příznivcem knížete. A zajímavá je i jeho "existencionální" tíseň, kdy vyčítá Heleně nejen její odmítání, ale existenci vůbec, protože bez ní by měl klid v duši. Pro mě nepochopitelné je ale to, že Janovi nikdo nic neřekne o tom, že Helena žije - závěr je díky tomu sice efektní a dramatický, ale tento postoj je neetický.

Kniha se čte jedním dechem, čtivě podaný příběh čtenáře pohltí, byť je vše zjednodušené a (prý) bez opory v detailních historických faktech. Celkové vyznění je spíše rytířsko-romantické, role postav jsou jasně dány a děj provází dramatické zvraty i obrovské náhody. Zkrátka je to taková čtivá pohádka v historických kulisách pro nás exotické Ukrajiny, navíc však přináší pár zajímavých podnětů k přemýšlení, ať už v rovině osobní nebo celých národů.

22.05.2011
Přidat názor:
Vyhrazuji si právo libovolný komentář smazat bez udání důvodu. Kritika mi nevadí, ale chci omezit anonymní výkřiky, které nemají s tématem nic společného.
V textu je možné používat HTML tagy a tuto zjednodušenou MarkDown syntaxi
Jméno
Text
Postřehy:
31.07.2019: Arduino 01 - Motivace k elektrotechnice
To jsem se jednou, nechci říct nudil, ale zkrátka jsem narazil na knihy "Porty, bajty, osmibity" a "Hradla, volty, jednočipy" od Martina Malého z produkce sdružení NIC.CZ, které jsou volně dostupné na knihy.nic.cz.
extravaganza.controverso@seznam.cz: Zdravím, krásný a informacemi nabitý blog. Musím pochválit. Plánuji rozjet undergroundový zin, co by se týkal black matalu, ambientu, satanismu, left hand
Poslední diskuse Hudba/Knihy
Agon Orchestra - The Red and Black
A ještě k vašemu btw.: hudba a matematika k sobě vždy měly blízko, estetika, která klade na první místo "emoce" a matematiku vylučuje jako něco "fuj", má kořeny kdesi v romantismu a je už dávno
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Rozumím, jen ještě jednu důležitou věc - hudba na Red and Black je pochopitelně poměrně posluchačsky komplikovaná, stejně jako současná avantgardní tvorba (tedy současná +- 20 let) a k jejímu ocenění
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
K Agonu jsem se dostal přes PPU a také ze zvědavosti, jak zní současná "vážná" hudba. A jak píši v závěru "CD ukojilo moji zvědavost po tom, jak vypadá moderní vážná hudba a ukázalo mi, že toto už je
...
Saha | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Moc nerozumím tomu, proč recenzujete nahrávku Agonu, když nemáte rád současnou artificiální hudbu.. Btw. mohu vás ujistit, že o "chaoticky ozývající se jednotlivé tóny osamocených nástrojů" skutečně
...
Michal Nejtek | 08.01.2018
Statistiky
Aktualizováno: 22.08.2019
Počet článků/fotek: 1374/13846
(C) Saha - 1990 - 2019 - Verze 1.3.32 - 11.05.2019 - Generated by SHREC 2.214
Veškeré zde uvedené materiály vyjadřují pouze moje soukromé názory (s výjimkou knihy návštěv a diskusí, kam může přispívat kdokoliv), a pokud s nimi někdo nesouhlasí, tak je to jeho problém, nikoliv můj.