The Plastic People Of The Universe - Maska za maskou
V roce 2009, zhruba deset let po smrti Mejly a osm po předchozí řadovce, vydali legendární plastici novou desku. Osobně jem měl značné pochybnosti, jací budou bez Mejly, ale "Maska za maskou" je překvapivě dobrá deska a dokonce patří k tomu nejlepšímu, co kapela natočila, obstojí i samostatně bez plastikovského kontextu a znalosti ostatní tvorby.
Hudebně se na desce podíleli ostřílení muzikanti undergoundového okruhu (Joe Karafiát, Vratislav Brabenec, Josef Janíček, Jiří Kabeš), většinu textů napsal Vratislav Brabenec, ale dojde i na zhudebněné básně J.H.Krchovského a Magora. Standardní booklet obsahuje texty a černobílé koncertní fotky "staříků", trochu zvláštní je obal - kapela je zachycena před Hynaisovou oponou, což je v pořádku, ale celá kapela kouká na fotografa, pouze zpěvačka kamsi vzhůru - je to sice nepodstatný detail, ale přijde mi to divné. Texty obsahují biblická témata, stárnutí, pocit v nonstop restauraci nebo šamanský prales v němž se někdo/něco (symbolicky) probouzí. Na první poslech mi připadaly velmi zajímavé a podnětné, po více posleších mi naopak připadá, že jde o povrchní opakování undergoundových klišé. Ve srovnání s běžnou produkcí jsou samozřejmě silné a zajímavé, jenže na kapelu tohoto typu mám přísnější měřítka.
Nahrávka je vyzrálá, kultivovaná a kombinuje různé polohy plastiků, shrnuje vše nejlepší z ideově i personálně spřízněných kapel typu Půlnoc, DG307, Domácí kapela atd. To ale není absolutně na škodu, vše zní opravdu uvěřitelně, vyspěle a jedním slovem ... dobře. Základ nahrávky tvoří potemnělý undergroundový rock, skladby obsahují kytarová nebo saxofonová sóla a vyhrávky, občas zazní minimalistické nervní smyčce, které doplňují naléhavost polozpěvu/polodeklamace, což je u biblických témat velmi působivé. V tomto smyslu navazuje nahrávka na novozákonní a klímovské desky 70. let.
Jako celek má ale album decentní a poklidnou atmosféru pozdních předrevolučních nahrávek plastiků, je zvukově bohaté a vícevrstvé, přináší zajímavé melodie, vyhrávky a sóla. Dojde i na delší instrumentální plochy, až jazzovou/bluesovou atmosféru i rockový drive. Divočejší vyhrávky dodávají nervnosti a neklidu, jiné skladby zase přináší zklidnění a to hlavně díky zpěvačce, jež navozuje až sladkobolnou náladu. Spousta momentů je temně chytlavých, hitových a až příjemně vlezlých, album se prostě poslouchá dobře a je příjemné. A závěrečná odrhovačka "Tygr v Praze" je skvělé odlehčení a závěr desky.
"Maska za maskou" je překvapivě a nečekaně dobrá deska, která těží to nejlepší z odkazu plastiků a přináší i určité soudobé pojetí. Důležité je i to, že deska nabízí hudbu oproštěnou od jakýchkoliv politických vazeb, lze ji prostě vnímat "jen" jako kulturní záležitost. A tak jsem s touto deskou opravdu spokojen, považuji ji za velmi dobrou a důstojnou jména plastiků - a to jsem k ní přistupoval s hlubokou nedůvěrou posílenou nadšeným přijetím alba kritikou.
- A bude hůř
- Domácí kapela – Neděle
- Egon Bondy - My žijeme v Praze ...
- Mejla Hlavsa & Jan Vozáry - Magická noc (In memories of The Plastic People)
- Mejla Hlavsa - Než je dnes člověku 50 - Poslední dekáda
- The Plastic People Of The Universe & Agon Orchestra - Pašijové hry
- The Plastic People Of The Universe - Bez ohňů je underground
- The Plastic People Of The Universe - II - Vožralej jak slíva
- The Plastic People Of The Universe - I - Muž bez uší
- The Plastic People Of The Universe - IV - Ach to státu hanobení
- The Plastic People Of The Universe - IX - Hovězí porážka
- The Plastic People Of The Universe - Líně s tebou spím
- The Plastic People Of The Universe - Live 1997 DVD
- The Plastic People Of The Universe - V - Pašijové hry velikonoční
- The Plastic People Of The Universe - XI - Trouble Every Day
- The Plastic People Of The Universe - X - Půlnoční myš
- The Plastic People Of The Universe - 1997