images/logo.png
SHWB na blogspot  | Uživatel: Nepřihlášen
Pozor, tento text může obsahovat děj nebo pointu recenzovaného díla. Odkazy na stažení titulků, obalů nebo dokonce filmů nebo CD na těchto stránkách nejsou a nebudou, a pokud budou uvedeny v diskusi, budou bez milosti mazány.

Alexandre Dumas - Josef Balsamo

Historický román Josef Balsamo je první částí Dumasova románového cyklu z dějin Velké francouzské revoluce. Úvodní román líčí události ve Francii po roce 1770, tedy v době svatby korunního prince s rakouskou princeznou Marií Antoinettou. Román ukazuje lesk a intriky královského dvora, problémy chudých, filosofické úvahy blížící se Francouzské revoluce i lehce fantastický motiv v podobě "čaroděje" Balsama.

Úvod románu patří setkání zednářů v rýnském pralese, kde se jako samozvanec objevuje nový velmistr, velký kopt Ašarat. Ten žádá bratry o čas, během nějž připraví revoluci a strhne monarchii v tehdy nejvýznamnější mocnosti, totiž ve Francii. Ašarat pochází odněkud z Arábie, kde po tajemném lektvaru prozřel, získal magické schopnosti a rozpomněl se na své předchozí životy.

Ašarata sledujeme, tentokráte jako hraběte Balsama, na cestě do Paříže. Jeho doprovod tvoří stoletý učitel Althotos hledající elixír věčného života a Lorenza, mladá Italka, která využije nehody kočáru a prchne. Balsamo hledá útočiště u zchudlého barona de Taverney, během večeře poznáváme baronovu krásnou dceru Andrée a sluhu Gilberta. Ten je bláznivě zamilovaný do Andrée a považuje se za filosofa, je ovlivněn Rousseauem a věří v rovnost všech lidí. Posledním členem rodiny je nepřítomný syn Filip, který slouží jako důstojník v armádě.

Pozdě večer ovládne Balsamo hypnoticky Andrée a nechá jí vnitřním zrakem pátrat po uprchlé Lorenze i bratru Filipovi. Dozví se, že Filip doprovází Marii Antoinettu na cestě do Paříže a tak ráno radí baronovi, ať se připraví na jejich návštěvu. Baron pochopitelně nevěří a tak hrozící trapas zachrání Balsamo vyčarovaným občerstvením, Marii Antoinettě však věští neradostnou budoucnost.

Podle svého slibu se chce Marie Antoinetta odvděčit prvnímu Francouzi, jehož potkala a tím je právě Filip. Proto ho vzala princezna do svého doprovodu a nyní nabízí pomoc i Andrée a tak odjíždí celá rodina ke dvoru. Zůstat má jen Gilbert, ten se však vzbouří a uteče, pěšky sleduje princeznin kočár celý den a celou noc. Ráno se vyčerpáním zřítí pod kola kočáru sličné Chon, sestry obávané hraběnky Dubarry, královy milenky. Chon bere Gilberta s sebou, jeho informace o korunní princezně jsou pro ni velmi cenné, hraběnka Dubarry se totiž snaží pomocí intrik dosáhnout oficiálního uvedení ke dvoru, což musí a chce stihnout právě před příjezdem princezny. Její audienci se snaží dvorní dámy sabotovat, naštěstí se najde tajný dobrodinec, maršál Richelie, který situaci zachrání. Na audienci se objevuje i Balsamo jako hrabě de Foenix a připomíná se hraběnce - kdysi ji předvídal, že se stane francouzskou královnou.

Díky zmíněné audienci a její přípravě poznáváme intriky u dvora i napjaté vztahy a to i mezi členy královské rodiny. Korunní princ se nemůže dočkat příjezdu princezny, která je líčená jako milá holka se zájmem o Francii, jeho děd, král Ludvík XV. je zase líčen jako muž uštvaný okolnostmi i hraběnkou, a proto nevynechá jedinou příležitost podpořit všechny znepřátelené strany. Ostatní členové rodiny nestojí za zmínku až na nejstarší princeznu Luisu, která odchází do kláštera jako matka představená, před svým odchodem prorokuje strašlivou a krvavou zkázu království.

Gilbert tráví čas u Chon, hrdý a rovnostářstvím načichlý mladík je však zděšen dvorským prostředím a proto opět uteče. Na útěku potká starého botanika, s nímž diskutuje o Rousseauovi, stařík slavného filosofa polidšťuje a mírní mladíkovi idealistické představy. Nakonec se stařec Gilberta ujme a nechává ho u sebe přespat, dá mu i práci a společně diskutují o Rousseauovi, svobodě a práci - teprve nyní se botanik nechává poznat jako Rousseau. Gilbert ale nežije jen rozumem, pronásleduje ho láska k Andrée, kterou sleduje při každé vhodné i nevhodné příležitosti. Setká se s ní až při audienci Marie Antoinetty v Luisině klášteře, což je poprvé, kdy ho vidí jak Andrée tak její otec mimo jejich sídlo. Gilbertův útěk i to, že se považuje za člověka je absolutně mimo jejich chápání, pro ně je méně než člověk, pouhá věc či vzduch, což Gilberta zdrtí.

Ve stejném klášteře hledá útočiště i Lorenza, matce představené, tedy Luise, líčí, jak neodolala moci hraběte Balsama, který ji dokonce unesl. Luisa vše banalizuje jako lásku a tato úvaha, zde jde o lásku nebo čarodějnou moc a jaký je mezi nimi rozdíl je docela zajímavá. Lorenza se vší rozhodností popírá, že by Balsama milovala, ale jen do chvíle, než přijde hrabě de Foenix. Ten ji zcela ovládne svojí hypnotickou mocí, Lorenza je mu zcela po vůli a společně odchází. Balsamo je do Lorenzy bláznivě zamilován a navíc mu dívka slouží jako médium, jen díky jejímu vnitřnímu zraku ví vše, co se kde zrovna děje. Hypnoticky uspaná Lorenza ho také miluje a navíc touží po naplnění jejich lásky, což velmi těžce Balsamo odmítá, protože pak by přestala být médiem.

Balsamův guru Althotos stále hledá nad elixírem věčného života a nyní mu chybí poslední ingredience, poslední tři kapky krve z panenské žíly. Balsamo se děsí toho, že by měl zabít nevinného tvora jen pro starcovu nesmrtelnost, sám přitom osnovuje dalekosáhlá spiknutí a revoluce. Od starce se dočká jen výsměchu, jemu je rovnost lidí zcela nepochopitelná a ptá se, proč by on, Althotos, měl být na stejné úrovni jako poslední bezzemek? Dále tvrdí, že Balsamova revoluce bude velmi krvavá a protečou v ní miliony litrů krve a ptá se, co je proti tomu krev pouhého jedince?

V Paříži je připraven velkolepý ohňostroj při příležitosti královské svatby a i během něj sleduje Gilbert Andrée. Bohužel dojde k obrovské nehodě, která ma na svědomí tisíce mrtvých ušlapaných v tlačenici, také Andrée se ztrácí Filipovi, ne však Gilbertovi. Ten ji bezvědomou zachrání a z posledních sil předá Balsamovi, sám také padá do bezvědomí. A tak ráno hledá mezi haldami mrtvých Filip Andrée a Rousseau Gilberta, přitom se oba setkají jak vzájemně tak i s mladým medikem Maratem. Ten na náměstí ošetřuje pouze chudé, plamenně hovoří proti šlechtě a jeho vzorem je Rousseau, který marně krotí jeho zápal.

Po uzdravení je Andrée u princezny jako předčitatelka a sličná dívka zaujme samotného krále, čímž vzbudí žárlivost hraběnky Dubarry. Ta dává Andrée sledovat a tím znovu naráží na Gilberta jehož lstí získá na svoji stranu - jeden ze známých botaniků pozve Rousseaua na vycházku, kde "náhodou" potkají Chon i hraběnku Dubarry a obě se ke Gilbertovi hlásí. Paranoidní Rousseau, který stále podezíral Gilberta kvůli jeho divnému chování způsobené tajnou láskou k Andrée, to chápe jako zradu a Gilberta se zřekne, zdrcený mladík žádá Chon, aby mohl dělat zahradníka v zámečku, kde bude princezna a tedy i Andrée, čímž dosáhnou obě intrikánky svého.

Hraběnka Dubarry a maršál Richelie se společně pokouší změnit vládu a i když se jim to nepodaří, intrikují dále. Kromě velkých intrik dojde i na ty menší, Richelie využívá králova zájmu o Andrée a přátelí se s baronem de Taverney. Ten není proti tomu, aby se jeho dcera zalíbila králi, cítí v tom svůj prospěch a tak jde morálka stranou. Richelie hodlá Andrée uspat, aby měl král vše jednodušší, jenže těsně před tím se na scéně objeví Balsamo a uspí ji svým magnetickým spánkem. Balsamo hledá uprchlou Lorenzu za pomoci Andrée a když se dozví, že je Lorenza u policejního ředitele, okamžitě vyráží za nimi. Král nalezne Andrée v mrtvolném magnetickém spánku a raději prchne, má totiž hrůzu z mrtvých. Celou scénu sleduje z druhého pokoje Gilbert, který nepřestal Andrée milovat i pronásledovat.

Balsamo dorazí k policejnímu řediteli právě včas a Lorenzu uspí v poslední chvíli. Přiznává, že je Balsamo a policejní ředitel ho chce zatknout jako předsedu tajných společenství osnujících spiknutí. Jenže Balsamo ví o jeho podílu na lichvě s obilím a na pomoc přichází i rychle povolaná hraběnka Dubarry a tak se Balsamo dostane na svobodu. Nyní se rozhodne nechat Lorenzu trvale v magnetickém spánku, tím najdou oba štěstí a stanou se milenci, jako médium chce nadále používat Andrée. Jejich štěstí ale trvá jen pár dní, protože Althotos toužící po krvi do svého elixíru dívku v nestřeženém okamžiku zabije. Šokem pro něj je, když se od zdrceného Balsama dozví, že její smrt byla zbytečná, protože už nebyla čistá a tak umírá stařec také. K dovršení Balsamových potíží k němu přichází zednáři a obviňují ho ze zrady, pět ze šesti vůdců bylo uvězněno a Balsamo byl šestým. Zednáři navíc ví o jeho stycích i návštěvě policejního ředitele, je však pro ně příliš cenný a tak žádají smrt Lorenzy. To považují za dostatečný trest pro oba, přesto je šokuje, když uvidí její mrtvolu a všichni v hrůze prchnou. Její smrtí však ztratil Balsamo smysl života a nyní plánuje odjezd do Ameriky, kde hodlá začít znovu.

Andrée začne chřadnout, ale podle princeznina lékaře je vše v pořádku, naznačuje, že je těhotná, což Andrée důrazně popírá. Filip podezírá Balsama a jeho hypnotický spánek, pomocí stejného prostředku se však dozvídá pravdu - viníkem je Gilbert, který zneužil králova útěku. Gilbert je tajně svědkem i tohoto přiznání a tak prchá, pomoc hledá u Balsama, jemuž vše klade za vinu - kdyby dívku neuspal, Gilbert by nepodlehl pokušení. Balsamo mu dává značný obnos jako věno pro sňatek s Andrée, což hrdá dívka odmítá, odmítá že by Gilbert mohl být skutečným otcem, tedy vychovatelem, jejího dítěte. A tak se Gilbertova pomsta upírá k dítěti, ale i Andrée nenávidí ještě nenarozené dítě a chystá se vstoupit do kláštera.

Když se dítě narodí, zvítězí v ní mateřská láska a Andrée zatouží obětovat vše svému synkovi, Gilbert však ihned po porodu dítě unese ke kojné na vsi a sám vstoupí na loď do Ameriky, kam prchá za Balsamem. Když se to Filip dozví, přísahá pomstu a odjíždí Ameriky hledat Gilberta, shodou okolností jedou na stejné lodi. Gilbert však jede tajně v podpalubí a tak se oba setkají až v jeskyni na Azorách, kde Filip Gilberta zastřelí. Smrtí krále na neštovice končí jedna epocha a začíná další, totiž epocha Ludvíka XVI. a Marie Antoinetty.

***

V knize se vyskytuje mnoho motivů, dějových odboček a intrik, mnohé postavy se objeví jen proto, aby zase zmizely. Vše je díky tomu členité a barvité, jak už život bývá, chybí mi ale nějaká hlavní linie. Připadá mi, že by se vhodným výběrem kapitol dalo z románu vytvořit několik dalších, resp. jako by "Josef Balsamo" vznikl smícháním různých částí. Na jednu stranu jde o velmi plastický obrázek dané doby, na druhou stranu mi připadá, jako by byl celek psán v literární dílně, kde každý píše různé kapitoly jež jsou později složeny dohromady bez řešení návaznosti detailů. Román zkrátka nepůsobí uceleně a jednolitě, jeho záběr je příliš široký - Gilbert a jeho láska, Balsamo a jeho spiknutí, filosofické úvahy o lidské rovnosti, líčení intrik u dvora, atd.

Zajímavé jsou úvahy o rovnosti lidí, v románu je líčeno i pozadí a podhoubí, kde tyto myšlenky vznikaly. Objevují se dobové námitky aristokratů vyzdvihujících svoji nadřazenost, poznáváme však i Maratův radikalismus. Rovnost lidí je pro všechny závažným problémem, pro Rousseaua je i král roven běžným lidem, kdežto podle Marata je třeba krále i šlechtu popravit. Oslavována je manuální práce a tak jsou vyzdvihování řemeslníci proti šlechticům žijícím z renty, což je obecně proti středověku i antice zajímavý posun. Každopádně je svoboda a bratrství uváděna v kontrastu s monarchií a tím je vše jasné a kontrastní.

Pozadí i podhoubí knihy tvoří intriky různých klik, společnost jako taková je však spíše řízena někým v pozadí, spiknutím nebo konspirací. V různých postavách a postavičkách poznáváme zkaženost, absurditu i pokrytectví království, společenskou situaci zhoršuje i obrovské sociální napětí a chudoba ve Francii, lid je přesto zvědavý na nejnovější drby tehdejších "celebrit". Osobně mě ty intriky moc nepobuřují, resp. když se podívám na dnešní společnost, různé korporace, lobbisty, reklamy, zadlužování a mediální hvězdy, tak si říkám - jaký je rozdíl? A ani ta rovnost, svoboda a oslava práce už dnes v sobě nemají tehdejší nadšení a přitažlivost, možná by stálo za to oživit tyto myšlenky a poučit se v historii.

Baron de Taverney i Andrée představují tehdejší "prohnilé" aristokraty, kdo jim není společensky roven, ten pro ně neexistuje. Tím trpí zejména Gilbert a to vůči Andrée, kterou miluje i nenávidí zároveň a se svými city a pocity jen těžko bojuje. S jeho řešením nemusí člověk souhlasit a ani mu nemusí být Gilbert sympatický, ocenit však lze jeho bezprostřednost i touhu stát se člověkem a vymanit se ze společenských kolejí. A pořád je snesitelnější než sobecký intrikán Balsamo, který připravuje pád monarchie a osvobození lidí, na druhou stranu si zotročuje Lorenzu proti její vůli a není schopen akceptovat to, že i ona je svobodnou bytostí, která ho nemiluje. Dále je zajímavé poznat J.J.Rousseau jako člověka, jako paranoidního a zatrpklého staříka, pochopit jeho motivaci a porovnat ho s Maratem. Na rozdíl od něj se Rousseau nepovažuje za revolucionáře, chce bratrství získat výchovou a láskou, kdežto Marat násilným svrhnutím šlechty.

Historický román líčí spíše život jako takový a historické osobnosti a události dodávají zajímavou kulisu, nejen královským dvorem ale hlavně myšlenkovým prostředím blížící se revoluce. Na druhou stranu je za vším cítit "velký konspirátor" a většina intrik nebo náhod perfektně vychází. Ale často se ukazuje i to, že velké historické události jsou tvořeny mnoha více či méně souvisejícími událostmi.

18.12.2011
Přidat názor:
Vyhrazuji si právo libovolný komentář smazat bez udání důvodu. Kritika mi nevadí, ale chci omezit anonymní výkřiky, které nemají s tématem nic společného.
V textu je možné používat HTML tagy a tuto zjednodušenou MarkDown syntaxi
Jméno
Text
Postřehy:
31.07.2019: Arduino 01 - Motivace k elektrotechnice
To jsem se jednou, nechci říct nudil, ale zkrátka jsem narazil na knihy "Porty, bajty, osmibity" a "Hradla, volty, jednočipy" od Martina Malého z produkce sdružení NIC.CZ, které jsou volně dostupné na knihy.nic.cz.
extravaganza.controverso@seznam.cz: Zdravím, krásný a informacemi nabitý blog. Musím pochválit. Plánuji rozjet undergroundový zin, co by se týkal black matalu, ambientu, satanismu, left hand
Poslední diskuse Hudba/Knihy
Agon Orchestra - The Red and Black
A ještě k vašemu btw.: hudba a matematika k sobě vždy měly blízko, estetika, která klade na první místo "emoce" a matematiku vylučuje jako něco "fuj", má kořeny kdesi v romantismu a je už dávno
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Statistiky
Aktualizováno: 29.09.2019
Počet článků/fotek: 1374/13846
(C) Saha - 1990 - 2019 - Verze 1.3.32 - 11.05.2019 - Generated by SHREC 2.216
Veškeré zde uvedené materiály vyjadřují pouze moje soukromé názory (s výjimkou knihy návštěv a diskusí, kam může přispívat kdokoliv), a pokud s nimi někdo nesouhlasí, tak je to jeho problém, nikoliv můj.