Jack Kerouac - Osamělý poutník
Knihu "Osamělý poutník" tvoří soubor osmi autobiografických povídek o cestování resp. o toulání se jako způsobu života psaných typickým autorovým způsobem, tedy dlouhými větami bez interpunkce, které přináší úchvatnou atmosféru bezprostředního prožitku, přičemž děj, pokud se vůbec vyskytne, je nepodstatný.
Autor v krátké předmluvě mimo jiné říká, že není beatník ale osamělý vlk (pod vlivem Londona) a katolický mystik, podobný dojem jsem z něj měl i při čtení Podzemníků. První povídka "Mola za noci bez domova" se odehrává v LA, kam Kerouac přijel a čeká na kamaráda, který se vrací ze zámořské cesty. Dějový rámec povídky tvoří dávná roztržka, dojde však na expresivní líčení tahu bary, oba taxíkem honí vlak - zkrátka námořník, který se po dlouhé době dostane na pevninu. Druhá povídka "Mexický rolník" líčí autorovu cestu po Mexiku, které projíždí autobusem. Dojde na hulení trávy a další zážitky ve skvělé atmosféře toulání se, dlouhých cest i exotických a skoro absurdních situací.
"Železniční země" líčí autorovu kariéru brzdaře na dráze a opět přináší skvělou atmosféru levných ubytoven a jídelen, dlouhých štrek, primitivní práce a lidí okolo. Dlouhé služby, kdy se střídá spěch a flákání, během prospaného čekání na odjezd se pletou sny a realita ve skoro magický zážitek. "Čuňata mořský kuchyně" pro změnu líčí jeho kariéru na lodi a dějově těsně předchází Podzemníkům, povídka klidně mohla být jejich součástí. Poznáváme atmosféru obrovská zámořské lodi a jejího podpalubí, kde Jack pracuje jako číšník a pomocná síla v kuchyni. Loď vyráží ze San Francisca, proplouvá panamským průplavem a po průšvihu zůstává autor v New Orleans. I tato povídka nabízí skvělou atmosféru prožitku, vidí kolem sebe bídu a utrpení, smrad levných putyk atd. To vše pokračuje v povídce "Newyorský scény", což je jakýsi průvodce New Yorkem - levné jídelny a bistra, večírky, postávání na rohu, levný alkohol, drogy a holky.
"Sám na vrcholu hory" líčí útěk od civilizace, kdy se Jack stal požárním hlídačem v národním parku nedaleko Seattlu. Strávil skoro tři měsíce v horách, daleko od lidí, kde sám a sám vysoko v horách sleduje přírodu. Po všech těch zběsilých událostech hledá klid a možná i nějaké smíření nebo boha, což je mírně naznačeno v závěru, kde líčí nalezení boha nebo nirvány i to, jak si to zachovat i ve světě dole.
Předposlední povídka "Velká cesta do Evropy" líčí cestu do Evropy, kam se vydal jugoslávskou nákladní lodí jako skoro jediný cestující. Loď ho doveze do Maroka, kde je s Burghoussem, podobným stylem jako v předchozích povídkách líčí pastevce koz a ovcí, kouření opia a další zážitky. Z Maroka pokračuje dále do Evropy, z Marseille vyráží vlakem přes Avignon do Paříže. Ve Francii si užívá cestování, kostely i jídlo - bagety a káva, víno nebo koňak, líčí i nadšení z návštěvy Louvru a prohlídky obrazů. Převážně cestuje jen s pár drobnými a mezi nejchudšími, což se mu sice občas nevyplatilo, ale zase si to užil.
V závěrečné povídce "Americký tulák na ústupu" lituje ztráty amerického tuláka. Začátkem šedesátých let proti tulákům nastoupilo všeobecné mínění a tak se dostali na okraj společnosti, i když předtím představovali typický americký prvek. Kerouac charakterizuje USA a americkou svobodu reprezentovanou tuláky, kteří jsou najednou kriminalizovaní a pronásledovaní. V povídce uvádí i osobní zkušenosti, to, jak se šerifům nelíbí, když si někdo jde s báglem kam chce, mimo hotely a benzínky a tím je mimo kontrolu. Poslední věta povídky zní "všude je plno hlídačů" a mě napadá - co by asi říkal Kerouac dnes?
***
Všechny povídky jsou zajímavé a velmi čtivé, je v nich romantika i mizérie toulání se a nočního života. Kerouac plně chápe tulák, vše vychází z autentických prožitků a zkušeností, takže je to opravdové a přitažlivé, i to hledání klidu je naprosto upřímné a opravdové. Ale sám Kerouac říká, že teď to zní mnohem lépe, než když to prožíval a samozřejmě - z tepla domova se to čte obzvláště dobře. (Po pravdě řečeno jsem většinou přečetl ve vlaku mezi Brnem a Ostravou, což na věci nic nemění :)
Kerouac vždy perfektně vystihne dané místo a prostředí a to tak, že by se tam člověk nejraději vydal a jel vlakem bez vindry do Paříže a toulal se Louvrem. Nebo kamkoliv jinam.