The Plastic People Of The Universe - I - Muž bez uší
První disk "sebraných spisů" naší undergroundové legendy PPU obsahuje koncertní nahrávky vlastní tvorby z let 1969-1972, tedy z doby, kdy Plastici hráli ještě více méně oficiálně. Při poslechu je třeba oprostit se od zvukové kvality záznamu, což není snadné, ale pak si člověk užije docela zajímavé hudby.
Úvod CD patří dvanáctiminutové skladbě "Plastic Symphony", části z většího celku, jehož další (krátké) fragmenty následují. Svým způsobem jde o typický psychedelický rock a underground konce 60. a počátku 70. let, dojde na různé změny tempa a nálady a zní to celkem dobře a zajímavě. Opakující se figury na sebe nabalují další motivy a vyhrávky často pro rock netypických nástrojů, dojde i na sóla a možná i improvizace. Střídá se několik druhů zpěvu, od melodického zpěvu k vypjaté deklamaci v češtině i angličtině. Úvodní skladba organicky přechází do titulní "Muž bez uší", což je expresivní horor, v němž si muž nejdříve uřízne uši a pak se i zabije. I zde se objevuje deklamace nad hudebním podkreslením, v textu je citován Hendrix i Zappa, ale jestli i v hudbě, to už nepoznám. Po deklamovaném textu navazuje tepající hypnotický základ a při poslechu skladby lze najít spoustu hudebních detailů.
V páté "Rosie Rottencrotch" evokují chorály nad brnkáním středověk, svěží rytmus, utlumený zpěv a dechové nástroje přináší zajímavou atmosféru, ve skladbě postupně narůstá chaos a stává se až nervní. Mezi typické skladby daného období patří následující "Fafejta Bird", kde se kombinuje vypjatá deklamace a akustický, až písničkářský přístup i zpěv. Vychází to z amerického undergroundu a písničkářství, je slyšet podnětné momenty a kromě expresivních pasáží dojde i na křehké momenty a popěvky. V podobném duchu znějí další skladby jako "Never Seek To Tell Thy Love" nebo "Růže a mrtví" s expresivní deklamací "Hmyz v kůži". Nad solidním rytmickým základem se objevují různé nástroje ve vyhrávkách nebo improvizacích, další z řady těchto skladeb je třeba "Indian Hay", "The Fairy Queen", energická "Fuddle Duddle Osh Kosh" nebo naopak pomalejší "Na sosnové větvi" s morbidním textem. Objevuje se i první verze známého Tygra W.Blake, rychlejší a ve stylu ostatních skladeb, ke své klasické a známé podobě má ještě hodně daleko.
Kapitola sama pro sebe jsou zachycené promluvy Magora, vrchního ideologa (resp. uměleckého vedoucího) kapely k divákům. Promluvy dokreslují tehdejší nenormální dobu a po letech ve mě vzbuzují směsici různorodých pocitů. Absolutně si nedovedu představit, že by dnes někdo takhle mluvil k publiku, říkat lidem, jestli tancují v mezích nebo ne, je strašné. Ovšem říkat - až půjdete domů, ne abyste něco zničili - je trochu kontraproduktivní a je docela ironické, že Magor, později proslulý exibicionistickými excesy říká - nikdo se nesmí svlíkat. Osobně si myslím, že drtivé většině posluchačů v té době (včetně kapely samé) šlo "jen" o rock'n'roll a o zábavu, jenže intelektuál Magor (se slovníkem normalizátora - "apeluji na slušné lidi") se z toho snažil dělal vyšší umění, zkrátka to sice pochopil ale neprožil. Na druhou stranu, doba byla těžká, kapele hrozila kriminalizace jen za to, že hrála a tak byl pro státní moc konflikt s PéeSVéBákem vítanou záminkou...
Ke tvorbě PPU se snažím přistupovat čistě jako k hudbě, což v začátcích jde ještě docela dobře. Když pominu zvukovou kvalitu, tak zní nahrávka docela dobře, tehdy byli ještě v kapele hudebníci a ne disidenti - a Mejla uměl skládat zajímavě od začátku. A dokonce bych řekl, že v začátcích byl otevřenější resp. jeho záběr byl širší - nahrávky z konce jeho kariéry mají sice typický rukopis ale už nejsou tak variabilní. Zachycené skladby jsou ve stylu tehdejšího undergoundu a psychedelie, plastici na koncertech hráli věci od Velvet Underground, Fugs, Jefferson Airplane, Zappy resp. Mothers of Invention. Kromě rockových nástrojů zní foukací harmonika, kazoo, trubka, tamburína, klarinet, housle a další nástroje, což nahrávce dodává na zajímavosti. A skladby nejsou vůbec špatné, jsou nápadité, kreativní a originální, mají svoji atmosféru ale vše trochu sráží kvalita záznamu. Celkově mám z nahrávky "umělecký" dojem a pocit, že tím chtěli něco vyjádřit, v tom bych zase Magorův přínos ocenil, podobně jako při výběru textů.
- A bude hůř
- DG 307 - Historie Hysterie
- DG 307 - Šepoty a výkřiky
- DG 307 - Uměle ochuceno
- Domácí kapela – Neděle
- Egon Bondy - My žijeme v Praze ...
- Fiction
- Fiction - Neverending party
- Garáž - nejlepší léta
- Hudba 85
- Mejla Hlavsa & Jan Vozáry - Magická noc (In memories of The Plastic People)
- Mejla Hlavsa - Než je dnes člověku 50 - Poslední dekáda
- Půlnoc - City of Hysteria
- Půlnoc - Kniha noci (1988-1989)
- Půlnoc Live In New York
- Půlnoc - Půlnoc
- The Plastic People Of The Universe & Agon Orchestra - Pašijové hry
- The Plastic People Of The Universe - Bez ohňů je underground
- The Plastic People Of The Universe - II - Vožralej jak slíva
- The Plastic People Of The Universe - IV - Ach to státu hanobení
- The Plastic People Of The Universe - IX - Hovězí porážka
- The Plastic People Of The Universe - Líně s tebou spím
- The Plastic People Of The Universe - Live 1997 DVD
- The Plastic People Of The Universe - Maska za maskou
- The Plastic People Of The Universe - VII - Co znamená vésti koně
- The Plastic People Of The Universe - VIII - Kolejnice duní
- The Plastic People Of The Universe - VI - Jak bude po smrti
- The Plastic People Of The Universe - V - Pašijové hry velikonoční
- The Plastic People Of The Universe - XI - Trouble Every Day
- The Plastic People Of The Universe - X - Půlnoční myš
- The Plastic People Of The Universe - 1997