Leoš Janáček - Její Pastorkyňa (Janáčkovo divadlo, 01.02.2013)
Její Pastorkyňa je třetí Janáčkova opera a patří mezi jeho nejhranější a nejlepší díla. Operu dokončil Janáček roku 1904 po několikaleté práci, jako námět si vybral drama G.Preissové založené na dvou skutečných událostech. Toto drama bylo ve své době odmítané jako naturalistické a brutální, tudíž nevhodné pro divadlo, natož pro operu. Navíc Janáček jako jeden z prvních použil nerýmované libreto, což spolu s tehdy moderním hudebním přístupem také přispělo k odmítnutí soudobou kritikou (v čele se Z.Nejedlým).
První dějství se odehrává ve mlýně, kde poznáváme jednotlivé postavy. Sirota Jenůfa úzkostně čeká, zda jí odvedou milého Števu na vojnu. Neodvedli a on se z radosti opil, když se to dozví Jenůfina opatrovnice Kostelnička, nechce svolit ke svatbě - leda by se rok neopil. To je pro Jenůfu těžká podmínka, protože čeká se Števou dítě a nemůže rok čekat. Vše sleduje Števův nevlastní bratr Laco, který Jenůfu také miluje a na Števu žárlí, na venek se ale staví jako závistivý, zlý a cynický. Navíc je přesvědčen, že Števovi jde jen o Jenůfin krásný vzhled a tak ji v závěru dějství pořeže tvář.
Druhé dějství se odehrává několik dní po utajeném porodu, Kostelnička na kolenou prosí Števu, aby si Jenůfu vzal. On to odmítá, klidně bude na dítě platit ale vzít si ji nechce, zhnusila se mu zohyzděním i tím, že je více podobná Kostelničce, které se bojí. Zato Laco by si Jenůfu klidně vzal i teď, jen nebýt děcka a tak mu Kostelnička řekne, že dítě už nežije a vzápětí ho utopí, Jenůfě tvrdí, že dítě zemřelo zatímco spala (omámená makovým odvarem). Když Laco i nadále naléhá na sňatek, Jenůfa souhlasí i když podle vlastních slov nemá ani majetku, ani počestnosti, ani lásky.
Třetí dějství se odehrává o dva měsíce později, těsně před svatbou Laca s Jenůfou. Kostelnička se celou dobu trápí svým hříchem a schází před očima, když má snoubencům požehnat, ozve se zvenku, že ledaři našli dítě pod ledem. Jenůfa synka pozná, lidé ji chtějí potrestat ale Kostelnička se ke všemu přizná. Poté, co Kostelničku odvedou, chce být Jenůfa sama, ale Laco s ní věrně zůstává, cítí se zodpovědný jak za její zohyzdění tak za smrt synka. Pokorně čeká, zda ho vezme na milost a v závěru společně odchází vstříc (světlé) budoucnosti.
***
Provedení v Janáčkově divadle bylo v duchu díla realistické, bez žádných speciálních efektů (jen jednou byla použita točna), což bylo jen ku prospěchu věci. Mohutný dojem ve mě zanechaly sborové scény, které jsou provázeny folklorními motivy a veselím - ať jde o předsvatební oslavu nebo Števovu radost, že nebyl odveden - ale nikdy nejde o bujaré veselí, vždy je cítit temné pozadí scén. Dalším silným moment byla celá druhá půlka třetího dějství, ve které celé drama vrcholí. Na tom měla samozřejmě velký podíl Kostelnička představovaná Evou Urbanovou, která se zaslouženě dočkala ovací ve stoje. Ale přiznám se, že její výkon dostatečně neocením, to už je nad moje schopnosti...
Oproti dosud viděným a slyšeným operám, které jsou o minimálně o jednu generaci starší, jde (nejen) hudebně o docela významný rozdíl. Janáčkova hudba mi připadá ne tak romantická, zato mnohem dramatičtější, expresivnější a vypjatější. Je zde cítit mnoho různých emocí, které se rychle mění a hlavní dojem z díla je drama, napětí a ... smutek. Zmíněné hudební zvraty oscilují od veselí po odvodu přes zoufalství Jenůfy kdyby si ji Števu nevzal, marnou Lacovu lásku a dlouhou Jenůfinu modlitbu zpět k předsvatebnímu veselí následovanému zoufalstvím i nadějí na nový život. V převážně dramatické základní náladě jsou obrovským osvěžením (veselé) folklorní lidové písně, dramatičnost zvyšují výrazné výkřiky, jimiž, mimo jiné, končí první dvě dějství.
Modernost opery se projevuje i v námětu a ději, objevují se zde osobní tragedie každé jednotlivé postavy, zvláště Jenůfy. Ta je "obětí" Števovy lásky, Lacovy žárlivosti i Kostelniččina zakládání si na ní. V průběhu děje se Števova láska mění na strach, z veselé dívky se totiž stala smutná. Přesto dokáže Jenůfa všem odpustit - ve svém utrpení našla laskavost, pochopení, odpuštění a snad i lásku.
Složitá postava je i Laco - přestože Jenůfu miluje, tak jí ublíží (a tím způsobí Števovo odmítnutí), což chce celý život napravovat. Zajímavá je i Kostelnička, která si (pokrytecky) zakládá na své (a Jenůfiné) dobré pověsti, pro kterou se neváhá obětovat zabitím novorozence. Stylizuje se do strážkyně morálky ale z náznaků cítíme, že ji lidé nemají rádi - a jen Laco s ní vychází dobře. Kostelnička ale není bezcitná a svého hrůzného činu lituje, trest je pro ni nakonec vysvobozením.
***
Každopádně to byl velký zážitek, mocný a intenzivní, a to i díky Evě Urbanové - jsem docela rád, že jsem ji viděl na živo, byť "jen" jako zahalenou Kostelničku...
Nad Kostelničkou, Jenůfou i Lacem může člověk chvíli přemýšlet, stejně tak nad tím, jak se za sto let změnila společnost a vnímání podobných problémů. A když si člověk na tu hudbu zvykne, tak ji ocení, ale první dojem pro mě nebyl moc dobrý - na první poslech neobsahuje Její pastorkyňa žádné chytlavé melodie a výrazné motivy, spíše jde o masu hudby, emocí a citů. Přesto se třeba již zmíněné svatební melodie a folklorní motivy zaryjí do paměti, vše se však vyjevuje až po opakovaném poslechu.
- Antonín Dvořák - Rusalka (Janáčkovo divadlo Brno, 26.02.2012)
- Bedřich Smetana - Prodaná nevěsta (Janáčkovo divadlo Brno, 12.11.2012)
- Richard Wagner - Bludný Holanďan - Janáčkovo divadlo, 19.10.2013
- Richard Wagner - Das Rheingold (La Scala Milano - Palace Cinema Velký Špalíček, 26.05.2010)
- Richard Wagner - Die Walkure (La Scala Milano - Palace Cinema Velký Špalíček, 07.12.2010)
- Richard Wagner - Parsifal (The Metropolitan Opera Live In HD - Divadlo Reduta, 02.03.2013)
- Richard Wagner - Siegfried (The Metropolitan Opera Live In HD - Mahenovo Divadlo, 05.11.2011)
- Richard Wagner - Soumrak bohů/Gotterdammerung (The Metropolitan Opera Live In HD - Divadlo Reduta, 11.02.2012)
- Rusalka