images/logo.png
SHWB na blogspot  | Uživatel: Nepřihlášen
Pozor, tento text může obsahovat děj nebo pointu recenzovaného díla. Odkazy na stažení titulků, obalů nebo dokonce filmů nebo CD na těchto stránkách nejsou a nebudou, a pokud budou uvedeny v diskusi, budou bez milosti mazány.

Erlend Erichsen - Národní satanista

"Národní satanista" je debutový román bubeníka norských blackmetalistů Gorgoroth. Autor zde umělecky líčí vznik extrémní metalové scény v Bergenu v první polovině devadesátých let. Tato doba vypalování kostelů a vražd byla již několikrát zdokumentována, nicméně Erlend přináší subjektivní a umělecký pohled takříkajíc zevnitř. Knihu vydalo brněnské vydavatelství Host jako svoji 666. knihu, což je symbolické - ať už je to pravda nebo ne.

Hned na začátek je třeba uvést (zopakovat) jednu zásadní věc - "Národní satanista" není literaturou faktu, jde o uměleckou fikci, i když se zde objevují skutečné postavy a kapely. Vlastní příběh i jeho hrdinové jsou však fiktivní, skutečné události jsou pozměněny, znalec se však asi snadno zorientuje. A i když ne, tak to vůbec nevadí.

Dějově pokrývá kniha období zhruba dvou let; na začátku končí hrdinové střední a na konci je jim 21. Celý příběh sledujeme očima vypravěče, ten se s kamarádem vydává na koncert Gorgoroth, kde zažijí úžasné pocity odtažitosti, nenávisti a pohrdání stádem a pod tímto dojmem se rozhodnou založit blackmetalovou kapelu. Na začátku jsou oba hrdinové anonymní, teprve v průběhu děje přijmou pseudonymy - Ljavold (vypravěč) hraje na kytaru a Vinterblod (jeho kamarád) hraje na bicí.

Brzy poznáme zásadní rozdíl mezi nimi - Ljavolda zajímá především hudba jako taková, kdežto Vinterblod je posedlý temnotou a vyzařuje z něj zvláštní síla, hrdost a nenávist; mluví a koná jako výlučná individualita a stojí proti stádnosti a masovosti. Tento postoj vtahuje Ljavolda do sebe a on se začíná měnit, což se jeho rodičům nelíbí - dobře si pamatují vypalování kostelů a související násilnosti, které odmítají.

Po několika měsících zkoušení ve sklepě je rodiče vyhodí a tak si najdou zkušebnu ve městě, někdy v té době nazvou kapelu Stormvold. Díky několika násilným incidentům si získávají jisté jméno na scéně a tak se k nim chtějí přidat další členové. Přesto, že jsou to lepší muzikanti, krotí Vinterblod nadšení nad jejich příchodem. Podle něj musí oni dva, jako jádro Stormvold, zůstat odtažití a neprojevovat žádné nadšení, podstatné je jen zlo a temnota.

Po dalších měsících zkoušení vydají kladně přijaté demo. Vinterblod dostane laso do kapely Dark, velmi uznávané a násilnické. Tato kapela je spojovaná s vraždami a vypalováním kostelů, Vinterblod s nimi chvíli bubnuje ale nakonec se rozhoduje pro Stormvold. Jeho postoje jsou totiž stále extremnější a tím si získává další respekt. Zbytek Stormvold však víc zajímá hudba a i Ljavold má z Vinterbloda strach a ani ho úplně nechápe. Spojuje je ale to, že svojí hudbou nechtějí vzbudit žádné pozitivní emoce, jen nenávist.

Jediný člověk mimo komunitu, s kým se Ljavold setkává, je jeho stará kamarádka ze sousedství Hilde. I ji jejich hudba začíná postupně přitahovat, ale zvláštním, zvráceným způsobem. Ale stále zůstává mimo a je jediným "normálním" člověkem v celém příběhu, slouží jako jistá konfrontace s "normálním" světem. Ljavold s sebou Hilde všude "tahá" k nelibosti Vinterbloda, který jí dokonce vyhrožuje.

Vinterblod odmítá i ty členy scény, kteří o nenávisti jen mluví a nic nedělají. Jedním z nich je Tor, jehož Vinterblod opakovaně provokuje k vypálení kostela. A tak jim jednoho večera Tor zavolá, že je před kostelem s benzínem a ať jedou za ním, což skutečně udělají. Vzápětí Tor s Vinterblodem kostel zapálí, Ljavold vše jen z povzdálí sleduje. Vypálený kostel vzbudí nadšení na scéně ale Ljavoldovi je z toho špatně a cítí, jak mu vše přerůstá přes hlavu.

Také probíhá natáčení prvního CD, Ljavold dál sebou vodí Hilde i přes Vinterblodovo varování. Po jedné zkoušce dojde k těžké hádce která skončí tím, že Vinterblod napadne Hilde a těžce ji zraní, Ljavold najednou neví, jak se zachovat a jeho zmatek roste. Proběhne i první koncert Stormvold, po jeho skončení je ještě ze šatny odvede policie. Tor, podezřelý z vypálení kostela, se totiž oběsil v cele a na Vinterbloda přišlo udání od Hilde. Ljavold vše zapře a ráno zjistí, že Vinterblod mezitím prchl na Island - tím vše končí, ve zmatku, chaosu a zkáze.

***

Knihu je třeba brát jako uměleckou fikci, nikoliv jako dokument nebo literaturu faktu. Přesto jde o skvělou sondu do prostředí plného pohrdání a nenávisti vůči davu a přesvědčení o vlastní výlučnosti, které se vine celou knihou společně s touhou po vlastní osobitosti, vyjádřené skrze hudbu. Ta zachycuje temnotu v nich, slouží jako bariéra, která odežene slabé a stádní tvory a naopak k nim přitáhne podobně smýšlející.

Toto přesvědčení vede k ponoření se do vlastního světa, z něhož se jen těžko vynořuje a bez kontaktu s realitou se hrdinové potápí hlouběji a hlouběji, roztáčí se spirála nenávisti a násilí. Kontakt s realitou zde představuje Hilde, která paradoxně vnesla do celé situace ještě větší neklid a rozvrat; to Ljavold ji k sobě "lákal" a přitom ho oba (ona i Vinterblod) varovali, ať to nedělá.

Podstatnou složkou děje je samozřejmě násilí. Vinterblod má násilnické sklony a black metal bere smrtelně vážně, nesnese žádné zlehčování, což je vidět v několika epizodách vrcholících napadením Hilde. Navíc je obratný manipulátor a ostatní dožene do extrému, viz třeba Tor a zapálení kostela. Útěkem ale dokazuje, že sám nedokáže nést důsledky svých činů, byť ho "soudí" společnost, kterou neuznává. V této souvislosti se pak lze i ptát, zda byl Ljavold jen (naivní) obětí nebo zda sám vše myslel vážně.

Knihu lze chápat jako reportáž nebo exkurzi do temných zákoutí lidské mysli. Čtenář může přemýšlet, kde se v protagonistech vzala tak silná nenávist vůči společnosti a touha po individualitě, zejména Vinterblod se vymezuje proti společnosti a křesťanství, hlásá pohanský individualismus - je hrdý na Norsko a jeho pohanské tradice. V jistém smyslu jde o myšlenky navazující na R.Wágnera a F.Nietzscheho (oba jsou zmíněni). A obecně bych řekl, že pocity hrdosti, nezávislosti a z toho plynoucího odporu k mase zažívá hodně mladých, koneckonců různé anarcho-punkové myšlenky jsou vlastně dosti podobné. Řešení se sice liší ale ten výchozí pocit je stejný.

Zaujalo mě, jak málo jim stačilo - jejich směřování ovlivnil jeden koncert a jedno demo (Gorgoroth) - dnes máme tuny muziky ale pamatuju doby, kdy člověk poslouchal dokola jednu, dvě kazety...

Autor evidentně ví o čem mluví, nevím však, nakolik jsou použity autobiografické prvky, což není podstatné. Když se oprostím od dějové složky tak nejzajímavější jsou líčené pocity - jak nenávisti tak prožitků hudby, ať při poslechu tak při hraní.

Kniha je celkem útlá a od půlky je hodně čtivá, hlavně díky tempu a faktu, že vypravěč líčí svoje pocity - tím osobním prožitkem je kniha opravdu zajímavá. Nelze říct že bez znalosti hudby a komunity si to člověk neužije, to základní poselství a pocity jsou obecné. Na druhou stranu, když člověk zná dobové souvislosti, tak ho to násilí ani vypalování kostelů nešokují.

19.05.2013
Diskuse k článku:
Počet příspěvků: 1 - zobrazeno v: 16.12.2019 - 00:14:23
Verunka (29.05.2013 - 12:14:56):
Hrdost, individualitu, pocit odlišnosti i potřebu vyjádřit se hudbou chápu, nenávist vůči všem ale (naštěstí) ne...
Přidat názor:
Vyhrazuji si právo libovolný komentář smazat bez udání důvodu. Kritika mi nevadí, ale chci omezit anonymní výkřiky, které nemají s tématem nic společného.
V textu je možné používat HTML tagy a tuto zjednodušenou MarkDown syntaxi
Jméno
Text
Postřehy:
10.11.2019: Arduino 02 - Co koupit?
Když jsem psal první díl o Arduinu a elektrotechnice, tak jsem si myslel, že na letošní Vánoce budu vybírat nějaký vhodný set. Na podzim to sice vypadalo, že nebudu mít čas se něčemu takovému věnovat, teď to zase vypadá, že by chvíle času zbýt mohla. A tak se zatím zabývám alespoň rešerší možností. Napadají mě totiž otázky jako: originální deska nebo klon, jaká verze desky, jen základní deska a 
extravaganza.controverso@seznam.cz: Zdravím, krásný a informacemi nabitý blog. Musím pochválit. Plánuji rozjet undergroundový zin, co by se týkal black matalu, ambientu, satanismu, left hand
Poslední diskuse Hudba/Knihy
Agon Orchestra - The Red and Black
A ještě k vašemu btw.: hudba a matematika k sobě vždy měly blízko, estetika, která klade na první místo "emoce" a matematiku vylučuje jako něco "fuj", má kořeny kdesi v romantismu a je už dávno
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Rozumím, jen ještě jednu důležitou věc - hudba na Red and Black je pochopitelně poměrně posluchačsky komplikovaná, stejně jako současná avantgardní tvorba (tedy současná +- 20 let) a k jejímu ocenění
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
K Agonu jsem se dostal přes PPU a také ze zvědavosti, jak zní současná "vážná" hudba. A jak píši v závěru "CD ukojilo moji zvědavost po tom, jak vypadá moderní vážná hudba a ukázalo mi, že toto už je
...
Saha | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Moc nerozumím tomu, proč recenzujete nahrávku Agonu, když nemáte rád současnou artificiální hudbu.. Btw. mohu vás ujistit, že o "chaoticky ozývající se jednotlivé tóny osamocených nástrojů" skutečně
...
Michal Nejtek | 08.01.2018
Václav Havel - Largo desolato, Pokoušení, Asanace
To je zajímavé, asi si je taky přečtu. A alkohol a volné vztahy bych tak nějak tolerovala. Není to sice ideál, ale ani to není důvod k příliš přísnému soudu.
...
Verunka | 12.11.2017
Statistiky
Aktualizováno: 14.12.2019
Počet článků/fotek: 1380/13846
(C) Saha - 1990 - 2019 - Verze 1.3.32 - 11.05.2019 - Generated by SHREC 2.216
Veškeré zde uvedené materiály vyjadřují pouze moje soukromé názory (s výjimkou knihy návštěv a diskusí, kam může přispívat kdokoliv), a pokud s nimi někdo nesouhlasí, tak je to jeho problém, nikoliv můj.