Pro pocit jistoty - Kompletní tvorba z let 1983-1990
Pro pocit jistoty je, resp. byla brněnská alternativní kapela navazující na Odvážné Bobříky. K jejich jádru se přidal Martin Dohnal, klasicky vzdělaný skladatel a klavírista a pod jeho vedením vzniklo několik programů pečlivě zkomponovaných a perfektně secvičených skladeb na pomezí vážné hudby a rocku. I když jsou tyto skladby perfektně secvičené, znějí velmi živelně až improvizačně, často mají klasickou strukturu a přitom rockový drive. Texty pocházejí z pera různých básníků ale dojde i na zhudebněný článek z Rudého Práva o Záviši Kalandrovi. Tvorba skupiny mi byla dlouhou dobu utajená, což byla, jak jsem zjistil díky dvoj CD od Guerilla records, veliká chyba, protože PPJ se řadí mezi naše nejlepší alternativní kapely nejen osmdesátých let.
Dvoj CD obsahuje, jak již název naznačuje, kompletní tvorbu skupiny z let 1983-1990, tedy čtyři koncertní záznamy a několik video bonusů. Rozsahem lehce nadstandardní booklet obsahuje fotky, texty, rozhovory a články z let 1986-2001. Nalezneme zde mnoho zajímavých informací o pozadí fungování nejen skupiny, dále dobový pohled i reflexi po revoluci; objeví se i na úvahy o (moderní) vážné hudbě a jejím vztahu k rocku a minimalismu. Mezi zajímavé momenty patří (pozitivní) údiv Martina Dohnala, který měl možnost svoji ranou tvorbu slyšet po mnoha letech.
CD1
První CD obsahuje záznam dvou programů. Úvodní skladba prvního z nich, "Drž hubu a neviř prach", působí dojmem zběsilé skladby, kde zní jednotlivé nástroje (klavír, basa, bicí a kytara) přes sebe a hrají jakoby nezávislé motivy a úryvky, postupně vše dostává určitý řád. Podobný přístup střídajících a doplňujících se nástrojů je použit i v následujících skladbách "Železná hůlka" nebo "Informační exploze", jejíž textové poselství "Oni mají svoji kulturu a my máme svou" lze chápat jako manifest.
Když už jsem u textů, ty také stojí za zmínku - jsou sice úryvkovité ale vystihují to podstatné. V jednotlivých skladbách vlastně nejde o běžný rockový souzvuk nástrojů ale spíše o bohatost klasických skladatelských postupů aplikovanou na menší (a rockové) nástrojové obsazení, viz třeba "Fuga c-moll - nenávistná", která pracuje (překvapivě) s fugou. Poslechová přitažlivost skladeb je dána i rychlým, až ztrhujícím tempem a přesnou rytmikou, což mě hodně zaujalo ve skladbě "Pozor na ně", kde je to použito velmi působivě.
Druhý program prvního CD tvoří 26 minutová "Kompozice XV." začínající skoro zlověstně a až mohutně. Skladba se pohybuje mezi klasikou a minimalismem, přitom ale pokračuje v intencích předchozího programu, je variabilní a přitom plyne docela svižně a přirozeně. Bicí se objevují jen místy ale i tím skladbu posouvají kupředu, ve svižném tempu se střídají různé motivy a nástroje, p5itom je svižné tempo udržováno i bez až perkusních bicích. A přes velkou variabilitu tvoří skladba organický celek.
CD2
Druhé CD obsahuje dva záznamy jednoho programu z různých koncertů a tak zazní šestice skladeb (až na jednu výjimku) dvakrát. CD zahajuje "hitovka" "Generál s prstem v prdeli", kterou tuším hrálo Rádio Hády v době, kdy mělo ještě opravdu grády. Svým způsobem je to až vlezlá věc s opakujícím se motivem a expresivním zpěvem. Následující "To se mne netýká" je pomalejší a teskná, objevuje se zpěv jen nad rytmikou, což je celkem silný moment. Tempově kontrastuje instrumentální "Perpetum mobile", které nervně, perkusně uhání vpřed a graduje klidnou klavírní vložkou spíše osamocených tónů. Tyto dvě podoby se ve skladbě vzájemně prolínají a doplňují.
Pitvořený zpěv a různé změny hlasů, rytmiky a melodie dodávají skladbě "My jsme ti dutí a vycpaní lidé" cirkusový nebo pouťový zvuk, "Chmurný nápěv", známý z prvního CD, přináší zajímavé a postupně rozvíjené plochy, zrychlující se zpěv, hektické frázování, kde je deklamace podřízená hudbě a ne naopak. Závěrečný "Záviš Kalandra" přináší minimalismus ve zpomalujícím se motivu a jeho (nástrojovém) zjednodušování, pomalé melodii je opět přizpůsoben zpěv, dosti chmurný a roztahaný.
Tyto skladby zazní ještě jednou (s výjimkou "My jsme ti dutí a vycpaní lidé"), druhý záznam mi přijde expresivnější, syrovější a naštvanější. Vyznění skladeb se mírně liší, což dokazuje, že byť je vše pečlivě secvičeno, tak zůstává prostor na emoce a momentální náladu.
Videobonus
Na CD se nachází 4 videosoubory. První tvoří 22 minutový záznam z roku 1983, bohužel kvalita obrazu i zvuku je otřesná a odpovídá dobovým možnostem amatérského záznamu alternativní kapely. Záběry jsou spíše statické a z dálky, objeví se občasný zoom nebo švenk, ale základní představu o atmosféře a průběhu koncertu si lze ze záznamu udělat. Zaujme až démonicky působící klavírista, ale i basa a kytara stojí za pohled - kytarista zpívá, spíše řve slogany a hesla, která jsou bouřlivě aplaudována.
Následuje kratičký záznam trvající minutu a půl z roku 1984, který má až klipový charakter, tzn. obsahuje detaily, prostřihy do publika atd. Bohužel dojde k přerušení majitelem nebo správcem prostoru, já si sice nejdříve myslel, že je to součást vystoupení nebo nějaká recese, jenže tehdy byla taková doba. Další video trvá tři minuty, opět je zachycena stejná skladba (Informační exploze), kameraman před pódiem různě švenkuje. Poslední záznam je osmiminutová část z Kompozice XV. z roku 1986. Kameraman se pohybuje po pódiu, záznam obsahuje detaily klavíru a klavíristy i partitury, což je velmi efektní a celkově uvidíme různé neobvyklé a originální záběry.
***
První dojem dává živelností i nástrojovým obsazením (klavír, kytara, kontrabas, bicí) vzpomenout na Psí Vojáky a další skupiny z okruhu tehdejšího undergroundu, postupně se ale objevuje velmi originální a zajímavá hudba. Ve členitých skladbách se objevují vypjaté a expresivní pasáže i jemné polohy, dominantní zůstává (prý záměrně rozladěný) klavír, zajímavé jsou však i čistě rytmické, až perkusní plochy nebo táhlé basové melodie.
Přitom jde o velký krok bokem od písňové struktury, nejde o rock ani moderní vážnou hudbu ale opravdu o něco mezi ve vyvážené a přitom poslouchatelné podobě. A skladby se dobře poslouchají i přesto, že PPJ nemají rockovou přístupnost (jako některé alternativní skupiny), jsou svojští ale přitom ne radikální. Jednotlivé skladby (ať už samostatně nebo v kontextu celé nahrávky) jsou působivé, pořád se v nich něco děje a nejsou nudné ani předvidatelné.
Hudba PPJ přináší hudebně alternativní zážitek, dvoj CD mě zaujalo na první poslech a každý další přináší nové souvislosti a momenty. Tvorba skupiny je pro mě velkým překvapením, vůbec jsem netušil, že něco takového u nás vzniklo. Přeci jen obraz undergroundu zůstává pořád spíše neumětelský a i mezi alternativními kapelami patří PPJ mezi nejzajímavější. Možná i proto, že pochází z Brna a nemají tedy vazbu na Prahu a tamní scénu. Nahrávka nezní nijak archaicky a dá se poslouchat i dnes, což se o mnoha tehdejších kapelách říci nedá, často jsou dobově a kulturně zařazeny a vytržením mimo původní okruh ztrácejí smysl. Ale to pro PPJ neplatí, poslech mohu jen doporučit.