images/logo.png
SHWB na blogspot  | Uživatel: Nepřihlášen
Pozor, tento text může obsahovat děj nebo pointu recenzovaného díla. Odkazy na stažení titulků, obalů nebo dokonce filmů nebo CD na těchto stránkách nejsou a nebudou, a pokud budou uvedeny v diskusi, budou bez milosti mazány.

Egon Bondy - Českem našich otců

V této knize srovnává autor nadšení roku 1951, kdy se odehrává její děj, s realitou roku 1983, kdy byla napsaná. Chronologicky se tak "Českem našich otců" částečně kryje s knihou "Prvních deset let", nabízí však pohled svazačky, která začíná pochybovat o všem a její radostné nadšení mizí kdesi v propadlišti dějin. Dnes o zmíněné době čteme jen to špatné a tak mi tento pohled, vysvětlující tehdejší nadšení, vždy chyběl a zajímal mě. Marxista Bondy navíc poúnorový převrat odmítl a jeho kritika jde takříkajíc zleva. A tím, že má pro budování a nadšení mládeže pochopení (jakožto pamětník), tak mi jeho pohled přijde zajímavější a upřímnější než standardní "demokratický" pohled.

Hrdinka románu, vzorná svazačka Z., pracuje na Stavbě mládeže v Nové huti, kde je plně spokojená. My se s ní seznamujeme ve chvíli, kdy odjíždí bez dovolení do Prahy, protože potřebuje krátký oddech. V Praze už nachází jen minimum známých, doba pokročila a všude panuje plíživá podezřívavost.

Z. uvažuje o moderním umění a upřímně se těší na to, jak krásně to bude nejen u nás ale i ve světě vypadat za pouhých třicet let. A právě těmto pouhým třiceti letům nastavuje Bondy nekompromisní zrcadlo, líčí, jak to dopadlo s tehdejšími ideály, konfrontuje radostné budování (socialismu) a upřímnou touhu po změně s šedí, průměrností a úpadkem vrcholící normalizace, s realitou roku 1983, roku před Orwellovského. Bondy také líčí úpadek českého umění a vědy zapříčiněný odříznutím se od zahraničních zdrojů, dále přináší trochu jiný pohled na českou povahu i na protektorát.

Z. potkává během svého putování lidi z různých vrstev - nové horníky na příbramsku, vojáky ve "špiony" prolezlé Sušici, uprchlého vězně, plzeňské jazzmany, bodrého náměstka z Pardubic, starého učitele z horské vísky, budoucí vědeckou elitu, slavnou spisovatelku, prvorepublikového komunistu i vyděděnce nádražní hospody. U těch všech uvádí Bondy psychologické a sociologické rozbory jejich chování tehdy i nyní, mluví o tom, co čekali, jakou viděli perspektivu a jak vše zparchantělo za pouhých třicet let - a to včetně marxismu. Z. pomalu dochází k poznání, že život na Stavbě je přes vnější pečlivou organizaci a výplň času vnitřně prázdný, jenže i když to prokoukla, stejně najednou neví, co s tím. Jejím dalším poznáním je nedostatečnost surrealismu a ani s tím si neví rady. Nakonec končí v nádražní hospodě, kde se pohybují lidé na hraně společnosti, opravdový lumpenproletariát bez všudypřítomného strachu a přetvářky. Z. vidí, jak proplouvají životem a cítí, že by sem mohla patřit, nachází zde klid, i jim totiž chybí perspektiva a smysl, které sama ztratila. Přesto se vrací na Stavbu a zavírá oči před vším, tak jako ostatní. A tím vlastně zradí (své) ideály a podílí se na všeobecném úpadku.

Kniha primárně líčí hrdinčino bolestné procitnutí a uvědomění si reality. Věcné útrapy Z., tedy shánění potravinových lístků, všudypřítomné kontroly, strach a podezíravost, to je jen vnější rámec, který tvoří kulisy pro autorovy úvahy. Ale i ten prostý život je pro nás dnes nepředstavitelný - nemožnost volně cestovat ani do vedlejšího města, nedostupnost map, nemožnost sehnat jídlo bez potravinových lístků nebo věčné kontroly. Když se Z. s někým seznámila a zjistilo se, že nemá v pořádku papíry, hned se na ni dívali přes prsty a přes mnoho slibů o pomoci mohla být vždy ráda, že ji rovnou neudali. Na druhou stranu v tom svázání a omezení byla jakási osvobozující jistota, že člověk dělá jen to, co může a nehrozila dnešní rozhodovací paralýza. K absurditě doby přispěl i zmatek byrokratického aparátu, kdy mnoho aparátčiků bez instrukcí nevědělo, co vlastně dělat. Ale i když nevěděli, co od nich strana chce, tak věděli, že strana má vždy pravdu, čímž se také vysvětluje jejich myšlení ve frázích.

Asi není jednoduché přistoupit na výchozí situaci knihy a přijmou atmosféru radostného budování byť jen jako dobový fakt. Dnes tu dobu totiž vnímáme buď přes lágry a stalinské čistky nebo humornou optikou typu Švandrlíkových Černých baronů. Každopádně ale nevěříme, že to někdo myslel dobře a že chtěl upřímně budovat nový, lepší svět. Pokud však člověk knihu přečte s tímto přístupem, tak se mu ozřejmí mnohé o motivaci tehdejších lidí, našich babiček a dědečků, a navíc se některé motivy (chování) táhnou až do dneška.

Kniha se čte celkem dobře a patří k lepším a přístupnějším Bondyho dílům. Daná doba je dnes pro nás dosti vzdálená, možná i nepochopitelná a překroucená pozdějšími výklady, takže upřímná zpověď může působit kontroverzně. Vysvětluje však smýšlení lidí v roce 1951, poučný je nejen optimismus poválečných let ale i analýza pozdější deziluze a už jen kvůli tomu stojí za přečtení. Na druhou stranu je to klasický Bondy, který možná zbytečně složitě poučuje a analyzuje; děj slouží spíše jen jako kostra pro sociologické a filosofické úvahy. A navíc to bylo psáno jen pro úzký okruh lidí z undergroundu.

25.03.2014
Přidat názor:
Vyhrazuji si právo libovolný komentář smazat bez udání důvodu. Kritika mi nevadí, ale chci omezit anonymní výkřiky, které nemají s tématem nic společného.
V textu je možné používat HTML tagy a tuto zjednodušenou MarkDown syntaxi
Jméno
Text
Postřehy:
10.11.2019: Arduino 02 - Co koupit?
Když jsem psal první díl o Arduinu a elektrotechnice, tak jsem si myslel, že na letošní Vánoce budu vybírat nějaký vhodný set. Na podzim to sice vypadalo, že nebudu mít čas se něčemu takovému věnovat, teď to zase vypadá, že by chvíle času zbýt mohla. A tak se zatím zabývám alespoň rešerší možností. Napadají mě totiž otázky jako: originální deska nebo klon, jaká verze desky, jen základní deska a 
extravaganza.controverso@seznam.cz: Zdravím, krásný a informacemi nabitý blog. Musím pochválit. Plánuji rozjet undergroundový zin, co by se týkal black matalu, ambientu, satanismu, left hand
Poslední diskuse Hudba/Knihy
Agon Orchestra - The Red and Black
A ještě k vašemu btw.: hudba a matematika k sobě vždy měly blízko, estetika, která klade na první místo "emoce" a matematiku vylučuje jako něco "fuj", má kořeny kdesi v romantismu a je už dávno
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Rozumím, jen ještě jednu důležitou věc - hudba na Red and Black je pochopitelně poměrně posluchačsky komplikovaná, stejně jako současná avantgardní tvorba (tedy současná +- 20 let) a k jejímu ocenění
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
K Agonu jsem se dostal přes PPU a také ze zvědavosti, jak zní současná "vážná" hudba. A jak píši v závěru "CD ukojilo moji zvědavost po tom, jak vypadá moderní vážná hudba a ukázalo mi, že toto už je
...
Saha | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Moc nerozumím tomu, proč recenzujete nahrávku Agonu, když nemáte rád současnou artificiální hudbu.. Btw. mohu vás ujistit, že o "chaoticky ozývající se jednotlivé tóny osamocených nástrojů" skutečně
...
Michal Nejtek | 08.01.2018
Václav Havel - Largo desolato, Pokoušení, Asanace
To je zajímavé, asi si je taky přečtu. A alkohol a volné vztahy bych tak nějak tolerovala. Není to sice ideál, ale ani to není důvod k příliš přísnému soudu.
...
Verunka | 12.11.2017
Statistiky
Aktualizováno: 08.12.2019
Počet článků/fotek: 1380/13846
(C) Saha - 1990 - 2019 - Verze 1.3.32 - 11.05.2019 - Generated by SHREC 2.216
Veškeré zde uvedené materiály vyjadřují pouze moje soukromé názory (s výjimkou knihy návštěv a diskusí, kam může přispívat kdokoliv), a pokud s nimi někdo nesouhlasí, tak je to jeho problém, nikoliv můj.