Sigrid Undsetová - Šťastné dny
Norská spisovatelka a nositelka Nobelovy ceny za literaturu Sigrid Undsetová napsala tuto útlou knížku během druhé světové války při svém exilu v USA. Jedná se o idealizované autobiografické vzpomínky na výchovu dětí a z knihy přímo dýchá laskavost, láska a štěstí, přestože sama autorka během psaní neprožívala radostné chvíle - milovaná vlast byla okupována Německem a dvě ze tří jejích dětí byly již mrtvé.
Děj knihy se odehrává v malém městečku v Norském vnitrozemí. Ve velkém domě žije maminka, její dva dospívající synci a mladší, mentálně postižená dcera. K domácnosti patří také služebná a další pomocnice, objevuje se i spousta příbuzných, jen o tatínkovi ani zmínky. Kniha obsahuje dlouhé a láskyplné části líčící nejdříve průběh Vánoc, poté následuje oslava dne Norské nezávislosti a velkolepá slavnost na podporu nejstaršího skansenu v Norsku, Mahaugenu. Až tento detail mi potvrdil, že se děj odehrává v Lillehammeru a jeho okolí.
Kniha vrcholí popisem letního pobytu na horské salaši v Jotunhaimu. Idylické, byť možná trochu drsné, hospodaření v horách provází nostalgické vzpomínky na staré zvyky, oblečení i jídlo, jedná se i o lehkou kritiku modernizace, byť ve velmi přátelském duchu. Tato závěrečná část mě bavila nejvíce a její atmosféra se blíží atmosféře historických románů, které autorku proslavily.
Ač se to nezdá, kniha přináší silný, místy až kýčovitý, pocit bezpečí, krásy a lásky, a v nelehkých válečných letech určitě přinesla mnoha lidem útěchu. Nejen tou idealizovanou minulostí ale i radostí z velké rodiny a vzájemného setkávání se spojenou s rivalitou dětí i snahou o jejich radost. A ani celkově bych neřekl, že je to přeslazené, kniha zachycuje přírodu i v její drsnosti, byť těžiště tvoří laskavý pohled na život. Některá místa zmíněná v knize jsem navštívil a proto docela chápu maminku, když se ptá, jestli může být na světě něco hezčího než Norsko.
Knihu tvoří krásné a přitom prosté zážitky a oslava Norska a Norů, z idylického líčení by člověk nepoznal, že autorka psala knihu během Německé okupace - ta je tam zmíněna jen jednou větou. Prostor dostane krásná i divoká příroda, tradiční zvyky, národní hrdost a to vše v rámci rozverného a bujarého dětství. Jde o celkem příjemné čtení, i když je to "jen" hromada silně idealizovaných scén, nálad, pohledů a pocitů.
- Erlend Erichsen - Národní satanista
- Erlend Loe - Doppler
- Gastro-foto-report Norsko
- M.Moynihan, D.Soderlind - Lords Of Chaos - 1.díl
- M.Moynihan, D.Soderlind - Lords Of Chaos - 2.díl
- Na sever
- Norsko 2009, 1. díl - Bergen
- Norsko 2009, 2. díl - Voss - Ulvik - Tvindefossen - Stalheim
- Norsko 2009, 3. díl - Gudvangen - Flam - cesta do národního parku Jotunheimen
- Norsko 2009, 4. díl - Jotunheimen - Elveseter - Lom
- Norsko 2009, 5. díl - Dalsnibba - Geiranger - Cesta Orlů
- Norsko 2009, 6. díl - Cesta trolů (Trollstigen)
- Norsko 2009, 7. díl - údolím Gudbrandsdalen do Lillehammeru
- Norsko 2009, 8. díl - Lillehammer - Gjovik
- Norsko 2009, 9. díl - Oslo
- Panenství na obtíž (Bare Bea)
- Papírové modely - Kostel sv. Ondřeje v Borgundu, 1:120
- Sigrid Undsetová - Kristina Vavřincova
- Soudruzi, třeste se (Comrade Pedersen)
- Trygve Gulbranssen - Věčně zpívají lesy / Vane vítr z hor / Není jiné cesty
- Uchvácen ženou (Tatt av kvinnen)