images/logo.png
SHWB na blogspot  | Uživatel: Nepřihlášen
Pozor, tento text může obsahovat děj nebo pointu recenzovaného díla. Odkazy na stažení titulků, obalů nebo dokonce filmů nebo CD na těchto stránkách nejsou a nebudou, a pokud budou uvedeny v diskusi, budou bez milosti mazány.

H.P.Lovecraft - Sešit 1 (Dagon a jiné horrory) a 2 (Volání Cthulhu a jiné horrory)

H.P.Lovecraft (1890-1937) patří mezi zakladatele hororového žánru. Ve své tvorbě navázal na gotický i barokní román, dobové duchařské příběhy i fantastické vize E.A.Poa a dalších a svojí tvorbou ovlivnil mnoho dalších autorů. Lovecraft sám byl výstřední podivín s hlubokými znalostmi specifických oborů a mezi jeho záliby patřilo vytváření obskurních kultů a mytologií. Tuto zálibu ve svých povídkách zúročil zejména v dodnes populárním mýtu Cthulhu.
Lovecraftovy povídky v sobě míchají prvky sci-fi, hororu a bizarní fantasy, osobně je nevnímám jako čistě hororové, působí na mě spíše podivně a znepokojivě, celá hrůza často spočívá jen v naznačených detailech. A tyto detaily, jakkoliv jsou morbidní, děsivé nebo zvrácené, jsou vždy jen naznačené a na tom, jak moc si je čtenář domyslí, záleží jeho zážitek a prožitek.
Na začátku 90. let vyšlo (kompletní?) autorovo dílo v češtině v sérii jedenácti sešitů (náklad 2000 kusů) s ilustracemi K.Saudka. Rozdělení do jednotlivých sešitů jsem sice nepochopil ale ani detailněji nezkoumal. Přiznám se ale, že nejsem Saudkův ctitel a v tomto případě se mi jeho ilustrace nelíbí, dělají z takovou podivnou, až pouťovou a komixovou záležitost, osobně bych si dokázal představil mnohem adekvátnější vizuální zpracování.

Dagon a jiné horory

První sešit Dagon a jiné horory zahajuje titulní povídka Dagon z cyklu Cthulhu. Povídka líčí setkání námořníka s neznámou a prastarou entitou a má všechny rysy Lovecraftova světa - neznámá entita, starší než naše planeta, děsí svojí jinakostí a nepochopitelností. Povídka Strom líčí tajemné souznění dvou mužů - sochařů a má řecko - dionýsovskou atmosféru.

Mezi nejlepší povídky patří Hudba Ericha Zanna, kde v bizarní spleti uliček bojuje starý hudebník s mimozemskými děsy a vše končí nervovým zhroucením hrdiny. Povídka používá typické autorovy postupy, zejména pomalý rozjezd, v němž se zdánlivě neděje nic mimořádného, jen lehce znepokojivého a pak do sebe vše zapadne skrze nějakou tu prastarou hrůzu.

Asi první povídka, kterou jsem kdy od autora četl byl Vyděděnec. Tato povídka patří mezi morbidní líčení hrůzného putování s šokujícím závěrem. Pointa je vysvětlena poslední větou, což je další z autorových oblíbených postupů, byť to někdy působí až násilně. Povídka V kryptě má "typický" hororový námět, totiž bezcitného hrobníka, jemuž se obzvláště zarputilý nebožtík snaží něco oplatit. I v této povídce najdeme postupné budování atmosféry - opět se neděje vlastně nic děsivého, jen lehce znepokojivého, ale ta suma detailů a souvislostí...

Po těchto krátkých povídkách následuje delší povídka zabírající cca půlku sešitu, Šepot ve tmě. Zde je dobře vidět autorův pečlivý a vědecký přístup, velkou část povídky totiž tvoří vypravěčovo líčení sběru legend a mýtů v dopisní konverzaci s mužem, žijícím kdesi v nepřístupných horách. Skeptický vědec postupně poodhaluje tajemství starých legend a lidových pověstí a zjišťuje, že na Zemi žijí bytosti z jiných hvězd a ve zmíněných horách mají doly. Před lidmi se úzkostlivě ukrývají, přesto mají mezi lidmi spolupracovníky.

Dopisovatel postupně propadá paranoie a strachu o svůj život, ví toho totiž příliš mnoho. Jeho obavy rostou a eskalují, najednou však změní názor a tvrdí, že s ním bytosti promluvily a ukázaly mu jejich schopnosti. Jeho strach je nahrazen dychtivou touhou po poznání a dokonce zve vypravěče k sobě, aby se s těmito tajemstvími také seznámil. Po příjezdu vypravěče přesvědčuje o přátelské povaze cizinců a sdílí staré legendy o Cthulhu, vypráví o možnostech cestování vesmírem atd. Vypravěči je náhlá změna chování jeho hostitele podezřelá a pod vlivem několika morbidních detailů v hrůze prchne, aniž pozná skutečné úmysly bytostí.

Přijde mi, že příběh je spíše než hororový o (naší) omezenosti a strachu z neznáma, z jiných, nelidských, světů a měřítek. A mě napadá jediná otázka - proč? Proč má autor (hrdina) takovou hrůzu z neznámého, z techniky, jež nás převyšuje, byť je nám nepochopitelná?

Poslední, opět krátká povídka Proměna Juana Romera líčí děsivé tajemství v dole kdesi v Mexiku.

Volání Cthulhu

Druhý sešit Volání Cthulhu a jiné horory zahajuje povídka Polaris o dávném národu a je spíše zlomyslná než hororová, míchá se v ní realita dneška se sny z dávné minulosti - nebo naopak? Jiný způsob prolnutí reality a dávné minulosti přináší povídka Slavnost, v níž se vypravěč účastní starých a děsivých rituálů v podzemních jeskyních a odmítne v nich pokračovat. Ráno ho najdou napůl zmrzlého, oficiálně bylo vše jen snem v delíriu, když sešel z cesty a zřítil se ze srázu.

Temné a zlověstné rituály jsou tématem i následující povídky Krysy ve zdech. Její vypravěč je potomkem starobylého rodu, po 300 letech se vrací z Ameriky do Anglie, na opuštěné rodové sídlo. Tam zjišťuje, že jeho rod nemají místní rádi a ani po tak dlouhé době nezapomněli. Po rekonstrukci rodového sídla objeví prastarou hrobku a v doprovodu archeologů do ní sestoupí. Naleznou ohromné podzemní prostory plné koster lidí, opolidí a dalších předchůdců člověka, což ukazuje na strašlivé rituály, které se zde konaly po tisíce let. Ve vypravěči se náhle probudí volání krve jeho předků a vše končí šílenstvím a kanibalismem, pro autora typicky není zřejmé, co jsou vize a šílenství a co skutečnost.

Děs redkookské čtvrti představuje působivě podané proluntí starých rouhačských riuálů do dnešní doby. Vnějškově se odehrává v ulicích New Yorské čtvrti, mezi přistěhovalci, pašeráky a dalšími kriminálníky. Starý podivín studuje jejich zvyky a pověry, což ho nakonec pohltí a na pozadí probíhají prastaré a zlověstné rituály. Povídka graduje zřícením domů jako důsledku boje mezi pašeráky, ale ve skutečnosti, vlastně v představách vyšetřujícího detektiva, se odehrálo něco tajemného a děsivého, co je lepší nevědět.

Titulní a z hlediska autorova světa svým názvem stěžejní povídka Volání Cthulhu přináší podrobnější představení základního autorova mýtu. Zejména první polovina obsahuje pečlivě zdokumentované pátrání a vyšetřování, líčí až detektivní práci vypravěče při porovnání zdrojů z celého světa. Postupně se vyjevuje legenda o prastarém spícím Cthulhu, jehož hrobku vyzvedla mořská bouře na pár dní na hladinu, setkáním námořníků s tímto nezemským městem povídka končí.

Krátká povídka Chladný vzduch je o podivínském lékaři, jež překonal smrt sílou vůle ale rozklad tkání nezastavil, jen prodloužil a tak se musí chladit. Jednoho dne chlazení přestalo fungovat a hrůza vypravěče pochází z tohoto poznání, místo respektu k převratnému objevu dochází k odmítnutí. Poslední povídka Alchymista líčí život posledního člena rodu, jež 600 let stíhá rodinná kletba, že žádný mužský potomek nepřežije 32 let. Dávný předek totiž zabil svého alchymistu pro falešné podezření za zmizení syna a alchymistův syn ho proto proklel. Až dalším výzkumem vypravěč zjistil, že čarodějův syn žil 600 let a naplňoval kletbu.

***

Autor používá několik oblíbených postupů, které jsem již zmínil - jedním je pointa v poslední větě nebo dokonce slovu, dalším je pečlivá vědecká práce a výzkumy hrdinů, jež příběhu dodávají punc serióznosti a vážnosti. Tyto výzkumy však vedou k hrůzným objevům bytostí, rituálů a světů starších než Země i náš vesmír. Tyto bytosti pochází z jiných částí vesmíru, kde panuje jiná geometrie a platí jiné fyzikální zákony.

Ale i přes autorovu znalost tehdejších nejnovějších fyzikálních a astronomických objevů působí tyto části poněkud zastarale až směšně. Navíc mi osobně moc nesedí - dokud se autor pohybuje v oblasti zvrhlých, odpudivých, znepokojivých a rouhačských mýtů a rituálů, tak uznávám jejich působivost a atmosféru, kterou mají možná blíž k německým makabrózním povídkám E.T.A.Hoffmanna než ke krajanovi E.A.Poovi. Jenže když se do toho začnou míchat kosmické legendy a kosmologické prvky, tak je to najednou příliš nereálné a fantastické. Sice chápu autorovu potřebu zakotvit rituály a legendy do něčeho většího, jenže ty kosmické myšlenky mi vylíčenou hrůzu dost otupují.

Prostor dostávají šeptané legendy společné všem pro-národům a temné kulty táhnoucí se lidskými dějinami tisíce let, tajemství, jež je lepší nevědět - to vše je znepokojivé, i provázaností do jednoho velkého cyklu, který není úplně konzistentní, což ho činí tím znepokojivější.

Trochu zarážející mi připadá, že mnohé povídky těží ze strachu z neznáma, ze setkání s bytostmi úplně jinými, než jsme my. Jakkoliv jsou tyto bytosti odlišné, pořád jsou inteligentní, ale u hrdinů se objevuje šílenství a hrůza bez zvídavosti nebo snahy o pochopení. Možná je to autorova reakce na to, že v době jeho života bylo příliš mnoho objevů, které posouvaly možnosti a hranice. Každopádně mi tento strach z neznáma přijde dosti archaický a zastaralý.

Silnou stránkou jsou plastické popisy a líčení rituálů, smysl pro detail a gradování temné a znepokojivé atmosféry, místy je to možná přehnané a pak to na mě působí až nechtěně parodickým dojmem. Popisy scenérií i rituálů jsou sugestivní a člověk si vše snadno představí, některé temné jeskyně a hrůzní tvorové by klidně mohly být třeba i v Pánovi prstenů. Na druhou stranu mi chybí lidštější psychika, hrdiny Lovecraftových povídek tvoří často rozervaní jedinci, citliví umělci a šílení vědci, jenže bez výjimky na mě působí ploše, bez hlubšího psychologického pozadí.

Zajímavé jsou i povídky mimo cyklus Cthulhu, svým námětem tradičněji hororové nebo více fantasy.

Lovecraftovy povídky mají své kouzlo i dnes ale neoslovují mě jako horor, ale spíše svou tajemností a znepokojivostí.

03.04.2015
Diskuse k článku:
Počet příspěvků: 1 - zobrazeno v: 14.10.2019 - 02:49:04
Verunka (23.12.2016 - 22:56:28):
Ty nemáš strach z neznámého? Já s ním žiju od malička a stále...
Přidat názor:
Vyhrazuji si právo libovolný komentář smazat bez udání důvodu. Kritika mi nevadí, ale chci omezit anonymní výkřiky, které nemají s tématem nic společného.
V textu je možné používat HTML tagy a tuto zjednodušenou MarkDown syntaxi
Jméno
Text
Postřehy:
31.07.2019: Arduino 01 - Motivace k elektrotechnice
To jsem se jednou, nechci říct nudil, ale zkrátka jsem narazil na knihy "Porty, bajty, osmibity" a "Hradla, volty, jednočipy" od Martina Malého z produkce sdružení NIC.CZ, které jsou volně dostupné na knihy.nic.cz.
extravaganza.controverso@seznam.cz: Zdravím, krásný a informacemi nabitý blog. Musím pochválit. Plánuji rozjet undergroundový zin, co by se týkal black matalu, ambientu, satanismu, left hand
Poslední diskuse Hudba/Knihy
Agon Orchestra - The Red and Black
A ještě k vašemu btw.: hudba a matematika k sobě vždy měly blízko, estetika, která klade na první místo "emoce" a matematiku vylučuje jako něco "fuj", má kořeny kdesi v romantismu a je už dávno
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Rozumím, jen ještě jednu důležitou věc - hudba na Red and Black je pochopitelně poměrně posluchačsky komplikovaná, stejně jako současná avantgardní tvorba (tedy současná +- 20 let) a k jejímu ocenění
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
K Agonu jsem se dostal přes PPU a také ze zvědavosti, jak zní současná "vážná" hudba. A jak píši v závěru "CD ukojilo moji zvědavost po tom, jak vypadá moderní vážná hudba a ukázalo mi, že toto už je
...
Saha | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Moc nerozumím tomu, proč recenzujete nahrávku Agonu, když nemáte rád současnou artificiální hudbu.. Btw. mohu vás ujistit, že o "chaoticky ozývající se jednotlivé tóny osamocených nástrojů" skutečně
...
Michal Nejtek | 08.01.2018
Václav Havel - Largo desolato, Pokoušení, Asanace
To je zajímavé, asi si je taky přečtu. A alkohol a volné vztahy bych tak nějak tolerovala. Není to sice ideál, ale ani to není důvod k příliš přísnému soudu.
...
Verunka | 12.11.2017
Statistiky
Aktualizováno: 29.09.2019
Počet článků/fotek: 1374/13846
(C) Saha - 1990 - 2019 - Verze 1.3.32 - 11.05.2019 - Generated by SHREC 2.216
Veškeré zde uvedené materiály vyjadřují pouze moje soukromé názory (s výjimkou knihy návštěv a diskusí, kam může přispívat kdokoliv), a pokud s nimi někdo nesouhlasí, tak je to jeho problém, nikoliv můj.