H.P.Lovecraft - Sešit 1 (Dagon a jiné horrory) a 2 (Volání Cthulhu a jiné horrory)
Dagon a jiné horory
První sešit Dagon a jiné horory zahajuje titulní povídka Dagon z cyklu Cthulhu. Povídka líčí setkání námořníka s neznámou a prastarou entitou a má všechny rysy Lovecraftova světa - neznámá entita, starší než naše planeta, děsí svojí jinakostí a nepochopitelností. Povídka Strom líčí tajemné souznění dvou mužů - sochařů a má řecko - dionýsovskou atmosféru.
Mezi nejlepší povídky patří Hudba Ericha Zanna, kde v bizarní spleti uliček bojuje starý hudebník s mimozemskými děsy a vše končí nervovým zhroucením hrdiny. Povídka používá typické autorovy postupy, zejména pomalý rozjezd, v němž se zdánlivě neděje nic mimořádného, jen lehce znepokojivého a pak do sebe vše zapadne skrze nějakou tu prastarou hrůzu.
Asi první povídka, kterou jsem kdy od autora četl byl Vyděděnec. Tato povídka patří mezi morbidní líčení hrůzného putování s šokujícím závěrem. Pointa je vysvětlena poslední větou, což je další z autorových oblíbených postupů, byť to někdy působí až násilně. Povídka V kryptě má "typický" hororový námět, totiž bezcitného hrobníka, jemuž se obzvláště zarputilý nebožtík snaží něco oplatit. I v této povídce najdeme postupné budování atmosféry - opět se neděje vlastně nic děsivého, jen lehce znepokojivého, ale ta suma detailů a souvislostí...
Po těchto krátkých povídkách následuje delší povídka zabírající cca půlku sešitu, Šepot ve tmě. Zde je dobře vidět autorův pečlivý a vědecký přístup, velkou část povídky totiž tvoří vypravěčovo líčení sběru legend a mýtů v dopisní konverzaci s mužem, žijícím kdesi v nepřístupných horách. Skeptický vědec postupně poodhaluje tajemství starých legend a lidových pověstí a zjišťuje, že na Zemi žijí bytosti z jiných hvězd a ve zmíněných horách mají doly. Před lidmi se úzkostlivě ukrývají, přesto mají mezi lidmi spolupracovníky.
Dopisovatel postupně propadá paranoie a strachu o svůj život, ví toho totiž příliš mnoho. Jeho obavy rostou a eskalují, najednou však změní názor a tvrdí, že s ním bytosti promluvily a ukázaly mu jejich schopnosti. Jeho strach je nahrazen dychtivou touhou po poznání a dokonce zve vypravěče k sobě, aby se s těmito tajemstvími také seznámil. Po příjezdu vypravěče přesvědčuje o přátelské povaze cizinců a sdílí staré legendy o Cthulhu, vypráví o možnostech cestování vesmírem atd. Vypravěči je náhlá změna chování jeho hostitele podezřelá a pod vlivem několika morbidních detailů v hrůze prchne, aniž pozná skutečné úmysly bytostí.
Přijde mi, že příběh je spíše než hororový o (naší) omezenosti a strachu z neznáma, z jiných, nelidských, světů a měřítek. A mě napadá jediná otázka - proč? Proč má autor (hrdina) takovou hrůzu z neznámého, z techniky, jež nás převyšuje, byť je nám nepochopitelná?
Poslední, opět krátká povídka Proměna Juana Romera líčí děsivé tajemství v dole kdesi v Mexiku.
Volání Cthulhu
Druhý sešit Volání Cthulhu a jiné horory zahajuje povídka Polaris o dávném národu a je spíše zlomyslná než hororová, míchá se v ní realita dneška se sny z dávné minulosti - nebo naopak? Jiný způsob prolnutí reality a dávné minulosti přináší povídka Slavnost, v níž se vypravěč účastní starých a děsivých rituálů v podzemních jeskyních a odmítne v nich pokračovat. Ráno ho najdou napůl zmrzlého, oficiálně bylo vše jen snem v delíriu, když sešel z cesty a zřítil se ze srázu.
Temné a zlověstné rituály jsou tématem i následující povídky Krysy ve zdech. Její vypravěč je potomkem starobylého rodu, po 300 letech se vrací z Ameriky do Anglie, na opuštěné rodové sídlo. Tam zjišťuje, že jeho rod nemají místní rádi a ani po tak dlouhé době nezapomněli. Po rekonstrukci rodového sídla objeví prastarou hrobku a v doprovodu archeologů do ní sestoupí. Naleznou ohromné podzemní prostory plné koster lidí, opolidí a dalších předchůdců člověka, což ukazuje na strašlivé rituály, které se zde konaly po tisíce let. Ve vypravěči se náhle probudí volání krve jeho předků a vše končí šílenstvím a kanibalismem, pro autora typicky není zřejmé, co jsou vize a šílenství a co skutečnost.
Děs redkookské čtvrti představuje působivě podané proluntí starých rouhačských riuálů do dnešní doby. Vnějškově se odehrává v ulicích New Yorské čtvrti, mezi přistěhovalci, pašeráky a dalšími kriminálníky. Starý podivín studuje jejich zvyky a pověry, což ho nakonec pohltí a na pozadí probíhají prastaré a zlověstné rituály. Povídka graduje zřícením domů jako důsledku boje mezi pašeráky, ale ve skutečnosti, vlastně v představách vyšetřujícího detektiva, se odehrálo něco tajemného a děsivého, co je lepší nevědět.
Titulní a z hlediska autorova světa svým názvem stěžejní povídka Volání Cthulhu přináší podrobnější představení základního autorova mýtu. Zejména první polovina obsahuje pečlivě zdokumentované pátrání a vyšetřování, líčí až detektivní práci vypravěče při porovnání zdrojů z celého světa. Postupně se vyjevuje legenda o prastarém spícím Cthulhu, jehož hrobku vyzvedla mořská bouře na pár dní na hladinu, setkáním námořníků s tímto nezemským městem povídka končí.
Krátká povídka Chladný vzduch je o podivínském lékaři, jež překonal smrt sílou vůle ale rozklad tkání nezastavil, jen prodloužil a tak se musí chladit. Jednoho dne chlazení přestalo fungovat a hrůza vypravěče pochází z tohoto poznání, místo respektu k převratnému objevu dochází k odmítnutí. Poslední povídka Alchymista líčí život posledního člena rodu, jež 600 let stíhá rodinná kletba, že žádný mužský potomek nepřežije 32 let. Dávný předek totiž zabil svého alchymistu pro falešné podezření za zmizení syna a alchymistův syn ho proto proklel. Až dalším výzkumem vypravěč zjistil, že čarodějův syn žil 600 let a naplňoval kletbu.
***
Autor používá několik oblíbených postupů, které jsem již zmínil - jedním je pointa v poslední větě nebo dokonce slovu, dalším je pečlivá vědecká práce a výzkumy hrdinů, jež příběhu dodávají punc serióznosti a vážnosti. Tyto výzkumy však vedou k hrůzným objevům bytostí, rituálů a světů starších než Země i náš vesmír. Tyto bytosti pochází z jiných částí vesmíru, kde panuje jiná geometrie a platí jiné fyzikální zákony.
Ale i přes autorovu znalost tehdejších nejnovějších fyzikálních a astronomických objevů působí tyto části poněkud zastarale až směšně. Navíc mi osobně moc nesedí - dokud se autor pohybuje v oblasti zvrhlých, odpudivých, znepokojivých a rouhačských mýtů a rituálů, tak uznávám jejich působivost a atmosféru, kterou mají možná blíž k německým makabrózním povídkám E.T.A.Hoffmanna než ke krajanovi E.A.Poovi. Jenže když se do toho začnou míchat kosmické legendy a kosmologické prvky, tak je to najednou příliš nereálné a fantastické. Sice chápu autorovu potřebu zakotvit rituály a legendy do něčeho většího, jenže ty kosmické myšlenky mi vylíčenou hrůzu dost otupují.
Prostor dostávají šeptané legendy společné všem pro-národům a temné kulty táhnoucí se lidskými dějinami tisíce let, tajemství, jež je lepší nevědět - to vše je znepokojivé, i provázaností do jednoho velkého cyklu, který není úplně konzistentní, což ho činí tím znepokojivější.
Trochu zarážející mi připadá, že mnohé povídky těží ze strachu z neznáma, ze setkání s bytostmi úplně jinými, než jsme my. Jakkoliv jsou tyto bytosti odlišné, pořád jsou inteligentní, ale u hrdinů se objevuje šílenství a hrůza bez zvídavosti nebo snahy o pochopení. Možná je to autorova reakce na to, že v době jeho života bylo příliš mnoho objevů, které posouvaly možnosti a hranice. Každopádně mi tento strach z neznáma přijde dosti archaický a zastaralý.
Silnou stránkou jsou plastické popisy a líčení rituálů, smysl pro detail a gradování temné a znepokojivé atmosféry, místy je to možná přehnané a pak to na mě působí až nechtěně parodickým dojmem. Popisy scenérií i rituálů jsou sugestivní a člověk si vše snadno představí, některé temné jeskyně a hrůzní tvorové by klidně mohly být třeba i v Pánovi prstenů. Na druhou stranu mi chybí lidštější psychika, hrdiny Lovecraftových povídek tvoří často rozervaní jedinci, citliví umělci a šílení vědci, jenže bez výjimky na mě působí ploše, bez hlubšího psychologického pozadí.
Zajímavé jsou i povídky mimo cyklus Cthulhu, svým námětem tradičněji hororové nebo více fantasy.
Lovecraftovy povídky mají své kouzlo i dnes ale neoslovují mě jako horor, ale spíše svou tajemností a znepokojivostí.
- Bram Stoker – Dracula
- Dagon
- E.T.A. Hoffmann - Ďáblův elixír
- Gaston Leraux - Fantom Opery
- Gustav Meyrink - Golem
- Gustav Meyrink - Mistr Leonhard
- Gustav Meyrink - Valpružina noc / Bílý dominikán
- H.P.Lovecraft - Sešit 3 (Hrůza v Dunwichi a jiné horrory) a 4 (Stín nad Innsmouthem a jiné horrory)
- Jakub Arbes - Newtonův mozek a jiná romaneta
- Jan Weiss - Dům o 1000 patrech / Zrcadlo, které se opožďuje
- Jules Verne - Matyáš Sandorf
- Jules Verne - Robur Dobyvatel
- Jules Verne - Tajemný hrad v Karpatech
- Jules Verne - Tajemství Viléma Storitze
- Jules Verne - Zmatek nad zmatek
- Karel Čapek - Divadelní hry (Loupežník, R.U.R., Věc Makropulos, Bílá nemoc, Matka)
- Karel Čapek - Krakatit
- Karel Čapek - Továrna na absolutno
- Karel Čapek - Válka s mloky
- Mark Twain - Yankee z Connecticutu na dvoře krále Artuše
- Michail Bulgakov - Osudová vejce, Psí srdce
- Robert Louis Stevenson - Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda
- Svatopluk Čech - Výlet pana Broučka do patnáctého století
- The Old Ones - Al Azif