Bihor (Rumunsko) - 17.-27.7.2000 - [46 fotek]
Původně jsem zde vystavil pouze pár fotek, v červnu 2008 jsem doplnil další fotky, mapu a zápisky. Ty vznikali přímo na místě jako cestovní deník a když si je po sobě čtu, tak se nestačím divit :-) Ale v rámci zachování autenticity vše nechávám v původním znění.
Mapa
Den první
Sotva jsme se utábořili, začalo pršet. Vyrazili jsme včera v sedm večer z Brna. Já, Kaba, Janča, a Ondra z Verčou. Autobus byl plnej, kousek po osmý Slovensko, po devátý Maďarsko a vo pěti ráno Rumunsko. Díky kurzu můžeme říkat s Bolkem: "Tož to su milionář..." Za hranicema – Oradea a po dalších cca. 80 km Cimpani – malá dědina v podhůří Bihoru. A odtud vyrážíme do hor. Mírně stoupající cesta z jedné strany potoka na druhou. První (nic moc) jeskyně, oběd. Za chvíli druhá, super velká jeskyně, pikóška krápníky, málem jsme tam zabloudili... Pak se terén začíná měnit – asi jako k Jackovi na chatu (zkratka), konec mých sil. Ale krajina je pikóška, občas jako Mariánský údolí, pak Beskydy. Super. Doškrábali jsme se kousek pod Vf. Tapu (1475), takže jsme cca v 1300 metrech. Na chvíli přestalo pršet, tak jsme udělali rychlou véču, ale jsme na kopci a de na nás bouřka ze dvou údolí...
Den druhý
Počasí nelze věřit, déšť brzy přešel a bylo celkem pěkně. Přešli jsme hřeben a pak dolů do údolí. Zašli jsme se podívat do jakési propasti. Super. Akorát se to nedá popsat – jako většina věcí, který jsme viděli, a na fotkách to bude malý a zkreslený... Najednou Janča říká – jé, tady už někdo šel. Kaba koukne na stopu – jo, medvěd. Pak se otočil vítr – a jsme ho ucítili... Velice rychle jsme se otočili... Jdeme dál, skály, soutěsky, voda – to není panenská příroda, to je panenská divočina... Našli jsme tábořiště a šli se kousek projít dopředu – nějaký vyvěrání, nebo co, krasovej okruh, občas se šlo po skále s pomocí lana... A pak zřícenej most, takže jsme se vraceli... Za celej den jsme potkali 2 dřevorubce a 3 turistické výpravy – dva Čechy... Jo a jednu hájovnu s ovcama a pasačkou.
Den třetí
Konečně škopek... Jsme v kempu kdesi v horách. No kemp – louka (rovná) s občerstvením a odpaďákem. Lahváče maj 3 rumunský, cena 7,000 až 10,000 (10,000 = 1DM) Ale pivo celkem de. Ráno výšlap na horu, závrt s ledem a zamrzlým vodopádem dole... Úzký cestičky dolů, kapradí skály. Potom nějaká propast – asi jako macocha, tak jsme slezli dolů (na 200 metrů 100 dolů). Jeskyní jsme se brodili na boso, kurwa, to se nedá popsat. Nádherná příroda. Teď dem na kopec do ďolíku. Nevím, kam jsme to šli, ale došli jsme jinam. Ale pikóška výhled, asi kilák pod sebe. Ledová jeskyně – ledovec až dolů, říkali Kaba a Ondra, kteří se spustili dolů. Trošku jsme to přehnali a došli jsme sem celkem pozdě. Chálka, grog, pivo, puding, pivo. To za 7,000 je hnus, musel sem to vylejt na zem. Nejlepší je plechovka za 9,000 (4,4%), i když se musí otvírat sekerou - sem normálně trhl - a nic.
Den čtvrtý
S Kabou máme stan ani né půl metru od sebe a právě mezi nima prošel kůň - zajímavé probuzení. Věci necháváme v kempu a vyrážíme na procházku okolo. Louky, ovce, koně, vyvěrání, propasti. Na zpáteční cestě nás zastihl liják jak kráva. Chvilku pod stromem, nepřestává, po skupinách zpátky, (cca kilák). Já čekal nejdýl, a pak velkou rychlostí (několik tisíc nadávek za sekundu, kurwy a piče nepočítaje) do kempu. Tam přenos stanů (blízko potoka) – to zvládli K+J, já byl úplně vedle sebe... Převlíkačka, zález do spacáku a spánek. V sedum večer přestalo pršet, chálka, grog, škopek a pak sušička věcí u ohně. Seru na to, stejně to neuschne... Nejdrsnější jsou hádky o jídlo – dnes se vaří z mých zásob, ne z mých, vem si ode mě, ne ode mě – každej snězenej gram je gram, kterej se nemusí nosit.
Den pátý
Ráno – Ledová jeskyně – konečně ta správná – led, krápníky (vlastně rampouchy), zima. Pak dlouhá cesta k další soutěsce. Mělo se dát přebrodit jeskyní, ale spadl žebř. Z druhý strany se tam ale dalo. Obcházka soutěsky 200 metrů dopředu = 100 m dolů + 100 m nahoru. Pak jsme se vyškrábali na louky a zakempovali. Výška cca 1300, zítra půjdeme kolem nejvyšší místní hory – cesta ve výšce cca 1700. V noci pikóška hvězdy, první den, kdy nám nepršelo.
Den šestý
Ráno vymetená obloha, kurwa to bude pařák. A nebyl. Prakticky po hřebeni ve výšce cca 1300-1600 metrů. Celý den vidíme před sebou horu, ke který deme - Vladeasa, 1836 metrů. Ve 4 jsme to zapíchli, zejtra je taky den. Potkali jsme stáda koní, fotili se s Rumunama, mám adresu, fotku jim máme poslat. Už nemůžu. Celej den jít s krosnou. Pro mě záhul jako prase. A ani nemůžu říct – Seru na vás, du dom, protože to znamená jít stejným směrem 2 dny k basu/vlaku. Než sem stihl zapsat, že prší, tak přestalo. Večer popíjíme rum (Jenčík & dcery) a Gin (47,3%)
Den sedmý
Ráno nás obklíčili krávy a psy, pokecali jsme s bačou a vyrazili na Vladeasu – chatu. Potkali jsme Slováky, dali jim mapy a oni do nás nalil kalvádos. Došli jsme na chatu společně s dalšíma Čechama. Dali jsme pár čajů + ROM a pivo (na lačnej žaludek - po kalvádosu) tak jsme celkem smontovaní na schodech vařili, bo na té chatě neměli žádný jídlo. Postavili jsme stany a vyrazili na vrchol. Větr jak sfiňa, pikóškovej výhled, borůvky. Došli nás další češi, takže je nás 13 z autobusu. Zase mě lákaj na ROM, tak kousek glgnu... Dal sem čaj a du spat. Dnes poprvé uvidíme světla nějakých vesnic/měst.
Den osmý
Trošku zaspání, dlouhá domluva, vyrážíme až ve 12.00 do Bology jsou dvě cesty – jedna po značce, 4 ore. Ale – pudem tady rovně, po hřebeni, vyhlídka, pak sešupneme dolů. Já byl sice proti ale šli jsme. Sice do kopce, ale jinak vyhlídka byla... Sešli jsme do nějaké dědiny, otevřeli kvůli nám obchod. Dali jsme oběd – 1 kila rajčat, sušenky a dva lahváče - snídaně byla hrst vloček. Dem dále. Když se zeptáme – Bologa? Tak každej mávne rukou a una ore (jedna hodina). Po dvou třech hodinách už nemůžeme, borec tvrdí 2 km. Tak sme zakempovali. Ještě s jedním borcem a slovníkem sme šli do obchodu, dali škopek, zjistili, že vlak jede 7.40 a 16.00 aproximativly... Zpátky, špagety, spánek – ráno budem vstávat rači v 5.00.
Den devátý
Vstávačka vo pěti, balička, na nádr. Vlak měl jet 7.47. A taky že jo. Akorát rychlík, kterej nezastavoval. Naštěstí v 8 přijel i ten původně avizovanej osobák. Za necelý 3 hoďky (90 km) Oradea – pohraniční město, vodkaď v 16.00 SEČ (17.00 místního) jede bus do Brna. Poflakujeme se po Oradei, pěkný město. Podle mě sme měli jít na chálku na místní specialitu a ne do Meca. Já s Kabou sme dali před Macem paštiku, ale ti ostatní... a to sem si myslel, jací jsou to všechno sportovci, ekologové, zdravá výživa, vločky, sojový maso - Varga na vás. No nic. Čím blíže civilizaci, tím horší lidi – dokonce po nás žebrala malá mařka vodu...
Závěr
Příroda je tam nádherná, akorát:
- Je potřeba vybavení – já měl sice dobrý boty, zbytek byl ale bečkový věci a reklamní trička, což nebylo optimální.
- Je potřeba dobrá fyzička – což nemám.
- Všechno jídlo se musí nosit – takže jíte rýži, špagety, vločky, sojový maso, musly tyčinky apod. Na maso zapomeňte, leda potáhnete hromady konzerv.
- To stejný s vodou – ta se nabírá s potoků, pramenů apod. A klidně se vám stane, že jste půl dne bez vody.
- Musíte furt jít – není kam sejít a odjet… Déšť nedéšť, horko nehorko.
- Garmisch-Partenkirchen
- Krkonoše
- Lipno, Medvědí hora a Boubín
- Poprad a okolí
- Rakouské Dolomity - Italsko-Rakouské hranice - Sillian (AUT), Toblach (ITA)
- Rakouské Dolomity - Lienz a Schlossbruck
- Rakouské Dolomity - Lienz - nejbližší okolí
- Rakouské Dolomity - Tristacher See a okolí (Leisach, Amlach, Tristach)
- Slovensko, 2001-2003