Brusel 2008 - přílet a den první - [70 fotek]
Přesto, že do Bruselu letíme až ve tři, z Brna vyrážíme už o 3/4 na devět. Až do Kolína jedeme na čas, poté přes nějaké lokálky, Prahou spíše prostojíme než projedeme - výsledkem je pouhá půlhodina zpoždění. Ovšem nápis v Holešovicích "Nádraží Franze Kafky" celou situaci plně osvětluje :-) Následuje klasické letištní popocházení a posezení, letíme hodinu a čtvrt, ke konci malá, ale citelná turbulence. Prakticky první věc, kterou vidím z autobusu je budova Oracle a BEA, následuje NATO.
Pečlivě počítáme zastávky a tak nás otevření dveří na křižovatce mate a splašeně vybíháme - naštěstí jen o cca 100 metrů před místem určení. Následuje úmorná cesta metrem, autobusem a dalším autobusem a hledání domku s ubytováním - od ranního vstávání uplynulo 12 hodin. Landlord neumí moc anglicky, ale slibuje manželku, která umí lépe. Vyrážíme ještě k nočnímu Atomiu, které překvapí velikostí a blikáním. Cesta vede kolem fotbalového stadionu, stojícího na místě toho smutně proslulého z PMEZ 1985, přes Akvapark a jakousi zábavní uličku. Brusel samotný nás přivítal mrholením a studenou vichřicí, viděli jsme pouze moderní administrativní budovy a obytné panelákové domy. Nelze přehlédnout obrovskou rozlohu města.
Ráno je o hodinu déle tma, ke snídani jen chleba a marmeláda (všechny čtyři dny), ale aspoň svítí sluníčko. Znovu vyrážíme k Atomiu a těšíme se na nedalekou Mini Evropu, jenže ta se zrovna rekonstruuje.
Přesouváme se do centra a hned první řeznictví/občerstvení nás (opět) šokuje svým výběrem. Procházíme radniční náměstí, čůrajícího chlapečka a katedrálu sv. Michala.
Poté se vydáváme na oběd do proslulé uličky plné restaurací. Lákají nás na menu za 12E, vevnitř vytahují neochotně lístek s menu za 18E, dáváme si nějaké ryby, jsou sice výborné, ale porce jsou malá, jako příloha je jedna brambora. Já zkouším Waterzooi, belgickou rybí klasiku, jde o rybí vývar s kousky masa, zeleninou a smetanou - jen toho pepře mohli ubrat - na to konto se ještě nachytám na pivo - 1/3 za 5E. Ale je to holt centrum Bruselu a člověk to musí brát tak, že jedl v proslulé žrací uličce - aspoň doufám.
Po obědě další a další památky, občas ze staveniště nebo běžných domů vykoukne zajímavá stavba nebo obrovská katedrála, třeba Notre-Dome du Sablon, bohužel v rekonstrukci. Den končíme u justičního paláce, obrovské stavby, ve své době největší v Bruselu a možná i v Evropě, bohužel také v rekonstrukci.
Zdaleka nejzajímavější pro mě bylo muzeum hudebních nástrojů (MIM) v zajímavé secesní budově. Čtyři patra, stovky až tisíce exponátů a přes sto hudebních ukázek přes bezdrátová sluchátka. Bohužel únava přemáhá extrémní zajímavost tohoto muzea... Exponáty zahrnují vše od afrických píšťal po zvuky generátoru Korg. Mít sílu, tak tam dokáži strávit půl dne.
Za den jsme neodolali dvěma čokoládovnám, což beru jako úspěch.