Dafi:

Po dvoutýdenní pauze náš čekal další zápas v OP Brno-město a soupeř byl celkem známy, tzn. Atlantis. Do zápasu naskočil i Dada s Martinem, což znamenalo premiéru s historii SK Líšeň futsal. Soupeř měl sice na střídání jen jednoho hráče, ale my věděli, že to naopak zvyšuje pro nás obtížnost nepodcenit situaci. My měli dokonce na střídačce v záloze připraveného Segala a na tribuně dokonce i Jacka. Jako první jsme se prosadili mi po velmi pěkné akci Iva s Honzou, kdy série narážeček skončila brankou na 1:0. Pak se prosadil Dada, který zakončil úsilí syna Martina (2:0). Tento stav nás mohl uklidnit a měli jsme několik dalších šancí, ale vychytal nás golman soupeře nebo jsme netrefili brankové zařízení. Soupeř začal šetřit síly a přešel do power-play, kterou se štěstím využil ke snížení na 2:1. Do poločasu ovšem zajisti naše dvoubrankové vedení Vojta, který vypíchl chybnou soupeřovu rozehrávku. V poločase byla na střídačce spokojenost, ale věděli jsme, že vyhráno nemáme. Hraje se 2x25 min. a my byly jen v poločase, a už dříve jsme si dokázali situaci zkomplikovat sami (např. se Sokolnicemi). Důležitá byla snaha podržet míč a zbytečně se ho nezbavovat a tento pokyn jsme dodržovali přesně, což přineslo několik šancí, ale branky jsme se dočkali až po důrazu Veliho (4:1). Když pak snahu soupeře o power-play potrestal Martin, aby střelecky dorovnal Dadu, tak skóre 5:1 nám vlilo klid na futsalky. Přesto soupeř hrál power-play dále a dočkal se další branky, když přihrávka prošla mezi nohama Veliho na nepokrytého hráče soupeře (5:2). Závěrečnou tečku za dnešním zápase, pak dal Vojta svojí druhou brankou, který uzavřel skóre na 6:2. Zajistili jsme si sice do tabulky velmi důležité tři body, ale příští týden nás čeká velmi silný soupeř AB Střelice, který je sestaven z hráčů velkého fotbalu, což je styl, který nám úplně nesedí. S bojovností a nasazením jsme si však už dokázali, že hrát se dá s každým.

Dafi:

V dnešním zápasu nás čekali Sokolnice a my věděli, že uspět nebude jednoduché. Od posledního zápasu uběhl měsíc a i na tréninku to poslední dobou není ono. V úvodu zápasu jsme měli několik šancí pro otevření skóre zápasu. Jak se proměňují šance, nám soupeř ukázal během dvou minut, když dvěma slepenými brankami ujal vedení 2:0. Naštěstí se povedlo Velimu rychle snížit na 2:1. Ve zbytku poločasu se hrálo nahoru dolu a šance střídaly šance na obou stranách. Přesto poločas skončil vedením soupeře 1:2. Do druhého poločasu jsme vstoupili aktivněji, a to přineslo vyrovnání po rohu, kdy Ivo neměl problém uklidit míč do prázdné branky. Když pak Veli svoji druhou brankou otočil skóre zápasu na 3:2, tak jsme se dostali na psychicky na koně. Když pak Kuba dokonce zajistil po brejku naše vedení 4:2 deset minut před koncem, tak to vypadalo velmi nadějně. Ovšem potom co přešel soupeř do power-play, tak se naše hra doslova rozpadla. Nevěděli jsme jak se pořádně postavit, případně jsme velmi rychle odevzdávali míc soupeři. Nejdříve jsme si Velim dali vlastní branku a pak po zbytečné ztrátě přišlo i vyrovnání. Soupeř pokračoval v power-play a po další rychlé ztrátě balónu po naší rozehrávce autu bylo dokonce 4:5 pro Sokolnice. Na to jsme na poslední dvě minuty přešli do power-play my a v poslední minutě vyrovnali Honzou na 5:5. Přesto jsme soupeři další chybou dali ještě jednu šanci v závěru rozhodnout, ale nakonec tento zápas plný zvratů skončil asi spravedlivou remízou. Nyní máme 14 dni volno do dalšího zápasu, abychom se z našich dnešních chyb poučili.

Dafi:

V prvním jarním kole nás čekal tým Hombres B a my věděli, že to nebude jednoduché. Do zápasu bylo k dispozici 9 hráčů do pole, takže jsme mohli makat od první minuty až do té poslední. Bohužel již poněkolikáté nás potopila špatná koncovka. Jen v prvním poločase jsme měli min. 4 stoprocentní šance, ale ty jsme trestuhodně zahodili. O tom, jak se trestají chyby, jsme se přesvědčili po propadnutí Iva a nástřelu na zadní. Do druhého poločasu naskočil Zdenál a hned první dotekem mohl vyrovnat. To se povedlo až po napadání Vojtovi, který potrestal chybu soupeře. Pak se opět střídali šance na obou stranách. Pak ovšem přišly rozhodující dvě minuty, kdy se nejdříve dorážkou po přímém kopu ujal soupeř vedení, které pojistil nepozorností při rozehrávce autu. To byla ukázka otřepaného, nedáš, dostaneš, neb předtím měl vedení na futsalkách Ivo. V závěru jsme se vrhli do power-play a měly několik šancí. Rosťa ještě v poslední minutě snížil na 2:3, ale to bylo vše. Nyní máme měsíc na přípravu na druhé kolo a věřím, že pokud zopakujeme tento bojovný výkon, tak se bodů můžeme dočkat.

Dafi:

Dneska nás čekal tým Partizanu, který neuhrál zatím ani bod, co by pro někoho mohlo znamenat, že by nás mohl čekat pohodový zápas. To bychom však v Líšni nesměli mít syndrom „Jánošíka“, tzn. že bohatým a mužstvům z čela tabulky bereme body, ale posledním je většinou darujeme. Jak ukázalo zaváhaní tří hráčů za sebou, tak se mohl soupeř hned v úvodu ujmout lacině vedení. Když nás pak neprobralo ani druhé varování. Tak do třetice soupeř udeřil a my zaslouženě prohrávali 1:0. Místo toho, aby nás nepříznivé skóre motivovalo k lepšímu výkonu, tak opak byl pravdou. Naše přihrávky byly nepřesné, bránění nedůsledné a o útočně aktivitě nemohlo být ani slova. O přestávce jsme si řekli, že je opravdu nutné více bojovat zakončovat, abychom byli schopni něco se zápasem udělat. Ještě hůře bylo po pěti minutách druhého poločasu, když došlo k vypuštění souboje našimi dvěma hráči, což vedlo k sólu hráče soupeře. Soupeř sice zakončil, ale trefená ruka Dafiho před vápnem znamenala červenou kartu a hru min. dvě minuty v oslabení. Do branky naskočil Kaba a my přežili celkem v pohodě soupeřovu přesilovku. V tuto chvíli se zlomil zápas z pohledu naší hry. Začalo se mnohem více bojovat, tlačili jsme se do zakončení a chvílemi vyrovnání vyselo na vlásku. Střídavě jsme přecházeli do power-play, kterou soupeř bránil hodně pasivně. Právě power-play přinesla vyrovnání pět minut před koncem zápasu. My pokračovali v tlaku a další hře v power-play, a jak jsme neměli v předchozím průběhu to pověstné štěstí, tak jsme se po tečované střele mohli necelé minuty tři před koncem radovat z vedení 2:1. Soupeř ještě zkusil dvakrát power-play, ale jednou se míč dostal do autu a podruhé akci nepřesně zakončil. Nyní nás čeká příští týden poslední podzimní zápas se Stones a doufejme, že výkon bude spíše připomínat závěr dnešního utkání než jeho úvod.

Dafi:

V dnešním zápase jsme chtěli bodově navázat na předchozí zápas. Nutno říci, že od týmu Madridu jsme čekali celkem tvrdou hru, ale to se projevilo až ve druhém poločase. V úvodu jsme hráli pěkný futsal a snažili jsme se hrát jednoduše, tzn. hlavně se snažit zakončovat. Soupeř se pokoušel hrát na nabíhající hráče, kteří se snažili prosadit jeden na jednoho. Hned jeho první střela málem skončila brankou, když se po teči Rosti odrazila do tyče a následně do nohy Dafiho naštěstí mimo branku. Jako první jsme se nakonec prosadili my, když po nahrávce Veliho skončilo Jackovo bodlo v síti soupeře. Ve zbytku poločasu jsme pokračovali v aktivní hře, ale soupeř se snažil trestat naše chyby z brejků. Poločas skončil sice našim vedením 1:0. Jenže ve druhém poločase jsme naprosto přestali hrát futsal. Nevím, čím to, snad strach z výhry? Najednou nám míče odskakovali od futsalek a brejky končili tím nejhorším řešením z možného. Zároveň se přiostřilo i v osobních soubojích. Přesto jsme odskočili do vedení 2:0, když svůj brejk zakončil Veli bodlem na vzdálenější tyč. Jenže to co následovalo, si asi do památníčku nedáme. Měli jsme min. další čtyři příležitosti odskočit na 3:0, které jsme nevyužili a tak přišel trest, když nástřel před branku propadl přes dva hráče a Dafi nestihl zareagovat (2:1). Šest minut před koncem si soupeř vzal time-out a my čekali power-play. Místo toho abychom i uvědomil, že se hraje 4 na 4, tak jsme si špatně rozebrali hráče a výsledkem byla laciná branka a vyrovnání na 2:2. O bod jsme mohli ještě v závěru přijít. Výkon ve druhém poločase byl opravdu velmi špatný a za ten jsme si vyhrát nezasloužili. Remíza je tak spravedlivým vyústěním dění na hřišti. Do příštího týdne máme na čem pracovat!

Dafi:

V dnešním zápase nás čekalo líšeňské derby s 1. FC U Boba. Zápas okořenil návrat Dady, který tvrdil, že to po více jak 10 letech, ale historické záznamy dokládají jen pauzu „osmiletou“. V úvodu jsme se snažili střílet z každé pozice a tím zjednodušit hru, jenže jako první otevřel skóre zápasu soupeř, když se důrazem v osobním souboji dostal k odraženému míči (0:1). Na naše futsalky se na chvíli vkradla nervozita a věci, které dříve vycházely, se najednou nedařily (přihrávka, zpracování). Soupeř se snažil své vedení pojistit, ale to ne mu nepovedlo a konečně vyrovnali, když přihrávku Dady zakončil střelou mezi nohy Ivo (1:1). Poločas skončil stavem 1:1 a my věděli, že se nesmíme bát zakončovat, ale dát si pozor na důraz soupeře ve hře jeden na jednoho. Přes mnoho šancí se ujala až dorážka Dadovi střely a my poprvé v zápase vedli (2:1). Snažili jsme se zpevnit obranu a pojistit vedení z nějaké šance. Jenže i soupeř se snažil vyrovnat, takže se hrálo nahoru dolu. To opravdu nebylo to, co jsme chtěli, zejména pokud jsme naše šance zahazovali jak na běžícím páse. Pět minut před koncem požádal soupeř o time-out a my věděli, že nás bude brzo čekat i power-play. Přesto, že se jednalo o derby, tak jsme gestem fair-play poskytly soupeři rozlišovací dres. Soupeř hrál svoji power-play zejména na jednoho hráče, což se nám povedlo celkem dobře číst a Dada se dokonce dočkal i branky, když trefil z poloviny odkrytou branku soupeře (3:1). Ve zbytku zápasu se už vlastně jen čekalo na klakson, po kterém jsme se mohli radovat ze tří bodů. Příští týden nás čeká další soupeř a určitě další nelítostný boj, jak jsem tedy mohl vidět. Nezbývá, než se pořádně připravit, třeba na středečním tréninku.

Dafi:

Do zápasu s ASM B jsme nastupovali nakonec jen s osmi hráči do pole a při pohledu na tvrdý předchozí zápas plný emocí nám bylo jasné, že pokud bude stejný metr i v našem zápase tak to bude hodně náročné. Od úvodu jsme hráli pozorně v obraně a dokonce i zahrozili v útoku. Jen koncovka a její efektivita není naše nejsilnější stránkou. Jak se trestají chyby, nám ukázal soupeř, který z brejku otevřel skóre (0:1). Přes naši snahu vyrovnat ještě do poločasu se nám to nepovedlo a mohli jsme naopak inkasovat. Ve druhém poločase jsme zjednodušili hru na útočné polovině, což přinášelo šance a i potencionální penaltu, které skončila odpískání útočného faulu a žlutou kartou pro Honzu (no jen naštěstí). Přes naši snahu se více tlačit do útoku se soupeři otevírali okénka v obraně, ale ty hasila obrana a Dafi. Vyrovnání přinesl roh od Iva, který z voleje zakončil Honza (1:1). Soupeř byl chvíli zaskočen a my zjistili, že se dá hrát i mužstvem v horních příčkách tabulky. Několik šancí jak našich, ale tak i soupeře volalo po brance, nakonec se ujala Segalova střela my v poslední minutě vedli 2:1. Bohužel opět přišly poslední sekundy a otočený aut, který v poslední sekundě potrestal soupeř brankou v power-play. Je to škoda přijít takto o tři body, ale na druhou stranu se musíme poučit pro příští zápasy a hrát opravdu do poslední sekundy.

Dafi:

Před dnešním zápasem s Gladiators jsme neměli problémy se sestavou, ale jak se v průběhu zápasu i osm lidi do pole může být málo. Soupeře dobře známe a o nás, takže se vědělo, že to bude o chybách a jejich trestání. V prvním poločase se nic moc nedělo, protože jsme pozorně bránili, ale na druhou jsme byli směrem do útoku jaloví. Po třech střídáních vypadl ze sestavy Maďar (pata) a pak jsme poločas dohráli jen v sedmi. Do druhé poločasu naskočil místo Maďara Zdenál a hned se zapsal do statistik žlutou kartou. Bohužel rozhodující akce přišla po naší chybě, když Honza vypustil souboj a nástřel před branku soupeř umístil do sítě. Přesto jsme se nevzdávali a několikrát nebezpečně zahrozili, např. Honzova střela skončila na břevně. Ještě možná větší šanci na vyrovnání měl Vojta, ale jeho střela minula vzdálenější tyč. Zápas byl opravdu spíše remízový, ale nakonec v poslední sekundě soupeř navýšil skóre na konečných 0:2. Je jasné, že máme na čem pracovat, a to zejména odvaha vytvořit něco směrem dopředu. Tak jak na tréninku všichni střílí, tak v zápase jako kdyby se někteří báli zakončit, a hledají často spoluhráče přihrávkou do míst, odkud soupeřovu branku neohrozíme.

Ivo:

Sestava na Wodowou se skládala složitě. Hlídání, práce, auto, zdraví. I přes tyto obvyklé nešvary, se kterými se potýkáme, jsme poskládali 7 hráčů do pole, ovšem i dva z nich nebyli zcela fit. Od toho odvíjelo i rozložení na všichni všude, čímž jsme si zase trochu snížili naše útočné ambice. Začátek zápasu začal opatrně s vyrovnaným držením míče. Několikrát prověřujeme gólmana soupeře, střely ale nemají potřebnou razanci a dvakrát končí na tyči (Segal a Ivo). Jak efektivně vystřelit nám ukazuje obránce soupeře, který skrytou střelou z patnácti metrů vymetá pavučinu v horním rohu brány, Michal nic nevidí, 0:1. Následuje pasáž bez větších šancí a oba týmy volí postupný a rozvážnější přechod přes polovinu hřiště. Skóre se nedaří srovnat, poločas. Přestávka, pokyny nabádající více ke střelbě a zvýšené aktivitě. Běží desátá minuta a míč po Rosťově nahrávce vyplouvá do volného prostoru, do kterého si naběhne Ivo a umístěnou střelou obstřeluje gólmana, srovnáno 1:1. Klasická chvilková euforie, která trvá jen 3 minuty, nedaří se ideálně dostoupit útočníka soupeře, který dostává křižnou nahrávku na zadní tyč a skóruje v podstatě do prázdné brány, 1:2. Docházejí síly, ale pořád vyvíjíme snahu jít do zakončení. Zápas se zřejmě rozhoduje v plynoucí dvacáté minutě. Při rozehrávce z postranní čáry zkouší hráč Wodowe nastřelit míč přímo na bránu. Při snaze zabránit průchodu míče jej Kaba tečuje a připisujeme si další letošní vlastní gól, 1:3. V posledních minutách se snažíme zavřít soupeře na jeho polovině, ale střely míjí bránu. Končí zápas, který šel minimálně zremizovat a na odvetu se připravíme určitě lépe.

Ivo:

Střelice, nevyzpytatelný soupeř, který dokáže nadělit desítku a také je při koncentrovaném výkonu porazitelný. Koncentrace nám v začátku nechyběla. Snažíme se aktivně zakončovat a nevypustit žádný souboj. Sedmá minuta a Segal si natahuje lýtkový sval. Měníme sestavu na všichni všude. Jsme více v zápase a přízemní střelu Vojty tečuje Hondzik tak, že se radujeme z prvního gólu, 1:0. Michal je v brance jistotou a konečně se nám daří i rozehrávka a přechod na útočnou polovinu. Slabinou ovšem zůstává zakončení. Pokud bychom proměnili aspoň polovinu příležitostí, potom nemusel zápas vrcholit klasickou líšeňskou koncovkou. Do poločasu se přece jenom ještě jednou radujeme. Ivo nahrává Velimu na úroveň vápna a ten se přízemní křižnou střelou prosazuje, 2:0, poločas. Druhý poločas, musíme být obezřetní. Střelice dokázaly porazit i Sokolnice, se kterými jsme si zapsali debakl a ve druhých poločasech předvádějí výrazně zlepšený výkon a otáčejí zápasy. Začátek tomu ale nenapovídá. Utěšenou střelou po zemi z deseti zvyšuje Vojta na opticky jednoznačných 3:0. Zlom, který nastává už je vážně asi klasikou a soupeře smolně pouštíme do zápasu. Při křižné nahrávce si sráží Veli balón do brány, 3:1. A aby to bylo ještě zajímavější, tak ho v devatenácté minutě necháváme snížit na 3:2. Skrytá střela zapadla přesně k tyči a Michal neměl šanci reagovat. Klid nám ale vrátil tři minuty před koncem Rosťa, který se prosazuje prvním gólem po samostatném nájezdu na gólmana. Rozvážně zkontroluje gólmana a kolem jeho levé nohy zvyšuje na konečných 4:2. Soupeř hraje v pěti se snahou se zápasem něco udělat. Dostáváme se ale k zakončení my střelou přes celé hřiště, která těsně míjí bránu (Jacek). Soupeř končí zápas s pěti fauly, tady jsme mohli jít trochu naproti penaltě. Klíčové jsou ovšem 3 důležité body a rozhodně máme na čem stavět.

Ivo:

Osm připravených hráčů do pole, odhodlaných svoji aktivitou zlomit výsledkovou mizérii posledních zápasů. Prvnímu poločasu střely nechyběly, ale prosadit se opět nedaří. Soupeř ukazuje svoji efektivitu a ojedinělou střelou otevírá a současně uzavírá poločasové skóre po křižné střele zprava, 0:1. Tady si troufám napsat…ještě, že nás v tomto zápase posílil Zdenál, který byl nezatížen „dekou“ která zřejmě na většinu padla v posledním období. Prohazuje si balón na hranici vápna mezi obránci a i přes teč končí polovysoká střela pěkně přizvednutá špičkou v síti. Zlomový okamžik, 1:1. Soupeř je v útlumu a my toho obratem využíváme. Přímý kop ze vzdálenosti cca 10 metrů a dvoučlenná zeď. Vojta trefuje skulinu ve zdi a tvrdá střela nenachází překážku, 2:1. Uběhne jen pár minut a v šarvátce před gólmanem hostí se nejlépe zorientuje Hondzik, který míč posouvá mezi nohama gólmana až do sítě, 3:1. Blíží se koncovka zápasu a soupeř zapojuje powerplay. Daří se mu snížit po nedostoupení naší obrany na kontaktních 3:2. Jsme schopni odpovědět obratem, i když nyní trochu se štěstím. Po nástřelu zprava si Rosťa našel ideální místo na zadní a tělem posouvá míč do sítě, 4:2. Chvilkové uklidnění, proč jen krátké? Ihned po rozehrávce je na soupeři znát rozladění a po šarvátce v našem obranném pásmu dostává červenou kartu. Konflikt mezi Rosťou a útočníkem soupeře rozhodčí vidí a po pěsti do oblasti žaludku asi neměl jinou volbu. Rosťa za připomínky dostává žlutou. Dvouminutovou přesilovku jsme měli hrát zkušeněji, protože do konce schází už pouze 5 minut. Výsledkem je obava o výsledek a místo kombinace míč zbytečně nakopáváme. Nejvýraznější šancí je obstřel Iva, který končí na tyči. Zbývají 3 minuty do konce, zatahujeme se a očekáváme tlak soupeře. Klasická Líšeňská koncovka, 30 sekund do konce a stav se mění po dalším nedostoupení, 4:3. Soupeř už nestihne vyvinout tlak na bránu a odnášíme si 3 body, věřím zaslouženě.

Dafi:

Na zápase se Sokolnicemi jsem sice nebyl přítomen, ale dle vyjádření hráčů je výsledek 0:7 hodně krutý. My neproměňujeme šance na rozdíl od soupeř. Snad už černá série bez vstřelené branky brzo skončí, protože bez vstřelené branky není šance na body veliká.

Ivo:

Asociace si s rozlosováním zápasů hlavu nelámala. Rozpis kopíruje minulý rok a s kandidáty na postup se tedy střetneme hned v prvních zápasech. První soupeř nebyl nikdo jiný, než Hombres B, druhý tým minulého ročníku. Odhodlání i natěšení na zápas nechyběly. První poločas 0:0. Držení míče vyrovnané a tutová šance oboustranně žádná. Pozitivum vidím v dobré kombinaci ve středu hřiště, kdy jsme hráli pevný obranný blok a byli schopni podržet míč. Druhý poločas a první střídání, hráč soupeře si posouvá míč kolem našeho levého bloku a i přesto, že byl v tísni, střílí křižnou střelou přesně k pravé tyči z pohledu gólmana, 0:1. Tlačíme se za vyrovnáním, kombinace se daří a šance se vytvářejí. Tady musím vyzdvihnout kvality gólmana soupeře, kdy i po dorážkách byl schopen reagovat a vytěsňoval vskutku mistrovsky. Držíme míč a soupeř hrozí z protiútoků. Při jednom protiútoku a závaru zvyšuje soupeř v desáté minutě na 0:2 po dvojí teči. Času je ještě dost a šancí taky, bohužel marnost v zakončení pokračuje. Hru otevíráme už moc a gól, který inkasujeme už je i morálně rozhodující, 0:3. V poslední minutě se ještě řítí Segal sám na gólmana a při povedené stahovačce na levou nohu mu míč při střele sjede a tím zápas končí. Rád bych poukázal na pravidlo, které si musíme pohlídat při zahrávání standartek, připravili jsme se tím o velkou šanci na korigování ještě v čase, kdy šel zápas zvrátit. Při zahrávání přímáků (volných kopech) se útočící hráč nemůže stavět do zdi soupeře! Musí být minimálně metr od ní a zeď tvoří minimálně dva hráči bránícího týmu. Výsledek zápasu by byl pro nezaujatého jistě překvapivý, ale kvalita a síla týmů je právě ve schopnosti šance proměnit a my to jistě také zlomíme.