Vojta: V posledním kole letošní sezóny nás čekalo měření sil s naším neoblíbeným soupeřem – se Stones. Z posledních 3 vzájemných zápasů jsme získali pouze 1 bod a to jsme vždy do utkání vstupovali jako jasný favorit. Tuto neutěšenou bilanci jsme bohužel ani tentokrát nevylepšili. Mrzet nás to mohlo víc než jindy, protože nás v konečném tabulkovém pořadí předskočili nejen samotní Stouni, ale přidali se k nim ještě i Gladiatoři, takže místo slušného 5. místa jsme to letos dokopali na průměrné 7. Pokud jde o zápas, tak jsme se (snad i díky navazující závěrečné) sešli v hojném počtu 10+1, zatímco soupeř neměl na střídání nikoho. Jak dokáže být takováto optická převaha ošidná (zvlášť v našem pojetí), jsme se měli brzy (jako už poněkolikáté) přesvědčit. Navíc jsme měli tentokrát v brance nerozchytaného Michala K., v poli 3 hráče po kalbě, další dva se zdravotními problémy (ani jeden nakonec nedohrál) a jednoho, který si v letošní sezóně ještě nekopl. Bylo jasné, že Stouni se nikam moc nepoženou, spíše zalezou a budou čekat na naše chyby. Tato předpokládaná taktika byla ještě umocněna otřesným začátkem utkání, kdy vůbec první dvě střely skončily nekompromisně přesně v naší síti. U první si soupeřův útočník pohrál se Segalem, u druhé se Michal v bráně jen ohlédl za tvrdou ranou z pravého křídla. Dobývání soupeřovi svatyně se tak najednou začalo jevit jako ještě větší výzva. Do poločasu jsme stihli pouze korigovat Martinem, který ukázkovým volejem dorazil předchozí jedovku Michala. Bohužel podobných akcí bylo žalostně málo, a když soupeř přidal po rohu další pěknou branku, vypadalo to opravdu bledě. Ještě jednou jsme se sice po narážečce Vojty s Martinem dostali na dostřel, ale po nešťastném vlastenci na 2:4 jsme se už jen neúspěšně potýkali s pevným obranným blokem soupeře a naší vlastní impotencí. Ve velkých šancí postupně neuspěli Maďar, Segal a Martin, a tak jsme si z posledního zápasu sezóny odnesli zaslouženou porážku. Následovala závěrečná, kde jsme se víceméně jednohlasně shodli, že ještě nekončíme a pokud to nezabalí ani Stouni, tak je natuty přejedem příště... Nebo přespříště.

V dnešní zápase nás čekal tým Partizanu Bludare. Když jsme vešli do potemnělé haly, tak málo kdo by řekl, že se zde dneska celý den hrály zápasy Okresního přeboru. Bohužel, to jako by se podepsalo v úvodu i na našem výkonu, který byl v úvodu proti pětici soupeře více než vlažný. Budíček nepřinesla, ani první gólovka soupeře, a tak po druhém propadnutí v obraně se soupeř ujal vedení 1:0. Mnohým se vybavilo podzimní trápení a vydřená výhra 2:1. Dada sice rychle vyrovnal po otočce na 1:1, ale to bylo v prvním poločase vše. Naše střely končily mimo nebo jako v posledních sekundách na tyči. Soupeř hrozil z brejků a našich nedorazů, ale žádnou další šanci také nevyužil. Do druhého poločasu jsme chtěli vykročit aktivněji, tak abychom soupeře donutili více k chybám a zároveň zvýšit důraz v osobních soubojích. Důraz v předbrankovém prostoru od Michala využil Ivo k brance na 2:1. Jenže na druhé straně soupeř mohl rychle odpovědět a chybu hasil Rosťa za cenu ŽK. Z následného přímého kopu nic naštěstí nebylo. Když pak Ivo přidal druhou branku (3:1) po souhře s Dadou, tak jsme se mohli více uklidnit. Soupeř se snažil přecházet do power-play, kterou hned potrestal Segal, které ho přihrávkou uvolnil Kaba (místo střely přes celé hřiště). Stav 4:1 necelých pět minut před koncem bylo pro nás významným uklidněním, ale i tak jsme předvedli několik školáckých (taktických) chyb. Konečnou podobu výsledku pak dal Vojta, kterýsi počkal na golmana dobíhajícího při power-play do branky a mezi nohy výšil na 5:1. Příští sobotu nás čeká poslední zápas sezóny, ale je otázkou jaké bude sestava. Už nyní máme tři omluvenky a 2x možná po společenské akci. Snad se podaří sestavit to nejsilnější, co bude k dispozici, tak abychom se sezónou rozloučili nějakým bodovým ziskem.