V dnešním zápase jsme chtěli bodově navázat na předchozí zápas. Nutno říci, že od týmu Madridu jsme čekali celkem tvrdou hru, ale to se projevilo až ve druhém poločase. V úvodu jsme hráli pěkný futsal a snažili jsme se hrát jednoduše, tzn. hlavně se snažit zakončovat. Soupeř se pokoušel hrát na nabíhající hráče, kteří se snažili prosadit jeden na jednoho. Hned jeho první střela málem skončila brankou, když se po teči Rosti odrazila do tyče a následně do nohy Dafiho naštěstí mimo branku. Jako první jsme se nakonec prosadili my, když po nahrávce Veliho skončilo Jackovo bodlo v síti soupeře. Ve zbytku poločasu jsme pokračovali v aktivní hře, ale soupeř se snažil trestat naše chyby z brejků. Poločas skončil sice našim vedením 1:0. Jenže ve druhém poločase jsme naprosto přestali hrát futsal. Nevím, čím to, snad strach z výhry? Najednou nám míče odskakovali od futsalek a brejky končili tím nejhorším řešením z možného. Zároveň se přiostřilo i v osobních soubojích. Přesto jsme odskočili do vedení 2:0, když svůj brejk zakončil Veli bodlem na vzdálenější tyč. Jenže to co následovalo, si asi do památníčku nedáme. Měli jsme min. další čtyři příležitosti odskočit na 3:0, které jsme nevyužili a tak přišel trest, když nástřel před branku propadl přes dva hráče a Dafi nestihl zareagovat (2:1). Šest minut před koncem si soupeř vzal time-out a my čekali power-play. Místo toho abychom i uvědomil, že se hraje 4 na 4, tak jsme si špatně rozebrali hráče a výsledkem byla laciná branka a vyrovnání na 2:2. O bod jsme mohli ještě v závěru přijít. Výkon ve druhém poločase byl opravdu velmi špatný a za ten jsme si vyhrát nezasloužili. Remíza je tak spravedlivým vyústěním dění na hřišti. Do příštího týdne máme na čem pracovat!

V dnešním zápase nás čekalo líšeňské derby s 1. FC U Boba. Zápas okořenil návrat Dady, který tvrdil, že to po více jak 10 letech, ale historické záznamy dokládají jen pauzu „osmiletou“. V úvodu jsme se snažili střílet z každé pozice a tím zjednodušit hru, jenže jako první otevřel skóre zápasu soupeř, když se důrazem v osobním souboji dostal k odraženému míči (0:1). Na naše futsalky se na chvíli vkradla nervozita a věci, které dříve vycházely, se najednou nedařily (přihrávka, zpracování). Soupeř se snažil své vedení pojistit, ale to ne mu nepovedlo a konečně vyrovnali, když přihrávku Dady zakončil střelou mezi nohy Ivo (1:1). Poločas skončil stavem 1:1 a my věděli, že se nesmíme bát zakončovat, ale dát si pozor na důraz soupeře ve hře jeden na jednoho. Přes mnoho šancí se ujala až dorážka Dadovi střely a my poprvé v zápase vedli (2:1). Snažili jsme se zpevnit obranu a pojistit vedení z nějaké šance. Jenže i soupeř se snažil vyrovnat, takže se hrálo nahoru dolu. To opravdu nebylo to, co jsme chtěli, zejména pokud jsme naše šance zahazovali jak na běžícím páse. Pět minut před koncem požádal soupeř o time-out a my věděli, že nás bude brzo čekat i power-play. Přesto, že se jednalo o derby, tak jsme gestem fair-play poskytly soupeři rozlišovací dres. Soupeř hrál svoji power-play zejména na jednoho hráče, což se nám povedlo celkem dobře číst a Dada se dokonce dočkal i branky, když trefil z poloviny odkrytou branku soupeře (3:1). Ve zbytku zápasu se už vlastně jen čekalo na klakson, po kterém jsme se mohli radovat ze tří bodů. Příští týden nás čeká další soupeř a určitě další nelítostný boj, jak jsem tedy mohl vidět. Nezbývá, než se pořádně připravit, třeba na středečním tréninku.

Do zápasu s ASM B jsme nastupovali nakonec jen s osmi hráči do pole a při pohledu na tvrdý předchozí zápas plný emocí nám bylo jasné, že pokud bude stejný metr i v našem zápase tak to bude hodně náročné. Od úvodu jsme hráli pozorně v obraně a dokonce i zahrozili v útoku. Jen koncovka a její efektivita není naše nejsilnější stránkou. Jak se trestají chyby, nám ukázal soupeř, který z brejku otevřel skóre (0:1). Přes naši snahu vyrovnat ještě do poločasu se nám to nepovedlo a mohli jsme naopak inkasovat. Ve druhém poločase jsme zjednodušili hru na útočné polovině, což přinášelo šance a i potencionální penaltu, které skončila odpískání útočného faulu a žlutou kartou pro Honzu (no jen naštěstí). Přes naši snahu se více tlačit do útoku se soupeři otevírali okénka v obraně, ale ty hasila obrana a Dafi. Vyrovnání přinesl roh od Iva, který z voleje zakončil Honza (1:1). Soupeř byl chvíli zaskočen a my zjistili, že se dá hrát i mužstvem v horních příčkách tabulky. Několik šancí jak našich, ale tak i soupeře volalo po brance, nakonec se ujala Segalova střela my v poslední minutě vedli 2:1. Bohužel opět přišly poslední sekundy a otočený aut, který v poslední sekundě potrestal soupeř brankou v power-play. Je to škoda přijít takto o tři body, ale na druhou stranu se musíme poučit pro příští zápasy a hrát opravdu do poslední sekundy.