Poslední zápasy podzimní sezóny jsou pro nás asi zakleté. Sice jsme měli připraveno 9 hráčů do pole, ale přesto jsme zápas s Partizanem v závěru ztratili. Bohužel individuální chyby dnes rozhodli o dělbě bodů. Zápas jsme začali aktivně a po zásluze jsme se ujali vedení 1:0 (Jacek). Jenže pak jsme úplně přestali hrát, resp. hledat ty nejkomplikovanější řešení ze všech možných. První šance soupeře pro nás varováním nebyly a tak jsme inkasovali až v poslední minutě prvního poločasu. I přesto, že Vojta si vzal 10 minut předtím time-out. Do druhého poločasu jsme vstoupili opět aktivněji, což přineslo branku Veliho na 2:1. Jenže pak nastal další kolaps. Nejdříve Červ nesmyslně vymýšlel na vápně, až vymyslel tutovku pro soupeře (2:2). To však nebylo jediné rozčarování, protože jsme o této chvíle začali prohrávat osobní souboje. Po jednom takové soupeř otočil vývoj zápasu (2:3). Do konce poločasu zbývalo ještě hodně času, ale došlo i na power-play z naší strany, kterou jsme cca 2 minuty před koncem využili k vyrovnání na 3:3 (Jacek). Jenže další nedůslednost obraně přinesla další branku soupeře, na kterou jsme už nedokázali zareagovat. Prohra v posledním zápase jen dokumentovala naši nevyrovnanost ve výkonech. Bohužel málo kdy jsme schopni odehrát zápas po celých 50 minut podle představ a když se k tomu přidá neproduktivita v útoku, tak to jsou ve výsledku zbytečně poztrácené body. Máme nyní čas do konce roku a celý leden, abychom se pořádně připravili na jarní část, která ve vyrovnané tabulce rozhodne o hodnocení celé sezóny po poslední kole na konci května.

V pátečním večeru nás čekal zápas s týmem Hauskrechtu, tedy s mužstvem se kterým jsme ještě nebodovali. Sestava se díky blížícím se Vánocům a různým firemním večírků rodila těžce, ale přesto jsme dali dohromady osm statečných do pole. O to více je nutno ocenit nasazení a bojovnost všech přítomných. Přesto, že jsme si řekli, že nesmíme soupeře bát a soustředit se na svoji hru, tak opak byl pravdou. Snad pod dojmem jsme byli svědky toho, jak před námi soupeř otočit zápas ze 1:3 na 4:3. Úvodních 5 minut jsme byli pod tlakem, ale tento úsek jsme přečkali bez inkasované branky. Pak se nám vydařil jeden brejk, který zakončil Hynek brankou na 1:0. Následovala pasáž, kdy se hra přelévala z jedné strany na druhou, a přečíslení střídalo přečíslení. Z této pasáže vytěžil soupeř vyrovnání na 1:1 po brejku tři na jednoho. Na branku jsme našli odpověď, když přečíslení dva na jednoho vzal na sebe Ivo a my opět vedli. Jenže soupeř opět vyrovnal, když rotovaná (tečovaná) šmudla skončila v naší síti. Dneska jsme však byli schopni na tuto situaci velmi rychle reagovat a vedení na naši stranu strhnul Rosťa. Ve zbytku prvního poločasu se neujala ani jedna šance na obou stranách. O přestávce jsme si řekli, že nesmíme bránit výsledek, ale hrát aktivně a hlavně pozorně v obraně. Na naší polovině jsme vystavěli pověstný líšeňský (někdo by řekl prešovský) beton a vyráželi do nebezpečných protiútoků, které hasil soupeř jen za cenu faulů. Po jednom z nich následovala červená karta a naše přesilovka, která přinesla dvě šance a tyč. Soupeř se začal více soustředit na debatu s rozhodčími, což byla voda na náš mlýn. I proto, že po dalším slovním úletu následovala druhá žlutá karta a červená pro dalšího hráče. Pomalu se blížil konec zápasu a my stále více začali věřit v body ze zápasu, což jsme opravdu poctivou hrou zejména v obraně dokázali. Po závěrečném klaksonu jsme se tak mohli radovat z výhry a tří bodů. Příští neděli nás čeká poslední zápas podzimní části sezóny a loučení s podzimem. Snad dokážeme navázat na výkony v posledních dvou zápasech, protože je vidět, že hrát a bodovat se dá s každým soupeřem.