(Ivo) Dvě vítězství v mistrovských zápasech, které hrajeme bezprostředně za sebou si vybavuji tak před deseti lety. A tuto neděli jsme na ně nenavázali. Příčiny prohry (zpravidla ve druhém zápase) bývají různé. Napadají mne: kondice...z průměrem 45 roků nahoru určitě nešla. Kvalita a zkušenost...na obojí marně čekáme roky. Bojovnost a chuť si užít hru...asi nám už zbývá jen tohle a věřím, že na tom pořád můžeme stavět. Situace byla jasná, pokud chceme mít ve svých rukou čtvrté místo do posledního kola, potom si z tohoto dvojzápasu musíme odnést aspoň tři body, bez ohledu na soupeře níže v tabulce. Mylný předpoklad s pořadím "výhra-prohra", který jsem popsal se potvrdil hned v prvním zápase s Atlantis. Hrát začínáme velmi aktivně bez šetření sil na druhý zápas. Naordinováno dělení na útok a obranu. Šance si vytváříme, ale situace před střelou řešíme zbrkle. Jednou se Maďar pokouší přehazovat ležícího gólmana zleva, dále Ivo zakončuje slabou střelou zprava, Vojtův přímák z kruhu, který gólman vytěsňuje, několik skrumáží a už se blíží konec poločasu. Minuta do konce půle a Mudrc se otáčí na hrušce ve vápně. Soupeř ho stahuje a rozhodčí píská penaltu. Staví se na ni Vojta a trefuje gólmana, který se v podstatě nehne ze středu brány. Poločas, stav 0:0. Několik slov o trpělivosti a klidu na balónu. Uběhlo asi pět minut druhé půle a soupeř obstřeluje obránce i gólmana po špatném dostoupení, 0:1. Tlačíme se dopředu a zkoušíme napadat. Nedaří se kombinace ve finální fázi, ani individuální přecházení jeden na jednoho. Situaci zkoušíme řešit hraním na hrušku, kterou hraje Michal, nebo Mudrc. Plynou z toho opět pouze skrumáže, bez doplnění a klidu na míči. Zápas se hraje bez pískání faulů, i když k okopávání dochází. Minuta do konce zápasu, hrajeme powerplay a zahráváme roh. Nabíhá si na něj Dejv, nahrávka ovšem není ideální a z první nastřeluje obránce a to smolně tak, že balón po odrazu doskáče přes celé hřiště až do naší brány, 0:2. Tak končí první zápas, ve kterém jsme nebyli horší. Hrát se soupeřem, který hraje o záchranu a tedy i plným nasazením nám nesedělo, ale minimálně remíza by dle šancí a držení míče zápasu slušela. Snažíme se povzbudit, protože se ještě vše dalo zachránit ve druhém zápase s Partizan, který už byl zachráněn, ale neméně motivován. Systém zůstává stejný a posiluje nás čerstvý Jacek, jehož aktivita je v obraně znát. Konečně se prosazujeme, Ivo nahrává, Mudrc fyzicky přetlačuje soupeře, otáčí se a z pohledu střelce uklízí přesně k pravé tyči, 1:0. Uběhne minuta a následuje chyba na hranici vápna, kdy si útočník soupeře posouvá míč doprava a i přes naše dva obránce nízkou střelou vyrovnává, 1:1. Aby toho nebylo málo, tak špatně zahráváme roh, soupeř se dostává do přečíslení a proměňuje křižnou střelu bez nahrávky, 1:2. Poločas, takhle to přece nemůžeme nechat. Měníme systém na všichni všude s aktivním napadáním. Vyplácí se, Vojtova střela po teči končí v bráně, 2:2 a zdá se, že naopak soupeři docházejí síly. Dvacátá minuta, fauly 2:4 a tlačíme se dopředu. Konečně má smysl i závar, který si vytváříme svoji aktivitou, letící míč trefuje obránce soupeře do ruky, což rozhodčí registruje. Máme šanci zahrávat druhou dnešní penaltu. Rozbíhá se na ni Dejv a trefuje levý horní roh, 3:2. Systém soupeře se rozpadá. Náznak powerplay kontrolujeme a Maďar po odrážení míče dává z voleje pojišťující branku na konečných 4:2. Chtěl bych pochválit i rozhodčí, kteří se snažili usměrňovat hru s cílem plynulého průběhu, bez pískání "polofaulů". Cíl byl tedy splněn, i když byl můj odhad vývoje opačný. Tak směle do posledního zápasu sezóny v sobotu 28.5. se Stones, který je už jistým sestupujícím a k uhájení čtvrté příčky nám nyní stačí bod.