Ivo:

Možná jen uspokojení z tabulkového umístění, možná jen ledabylý přístup k zápasu, který řeší snad jen naše pozápasové rozpoložení. Každopádně obojí špatně. Osm hráčů do pole a aktivní napadání, jasný předpoklad pro útočný futsal. Pátá minuta a Stones rozehrává aut na naší obranné polovině zleva. Špatné dostoupení hráče, který střílí přímo z rozehrávky a míč zapadá po křižné střele za vzdálenější tyč, 0:1. Obraz hry se nemění, snažíme se napadat. Poprvé v sezóně se prosazuje Hondzik, který se otáčí na hrušce a střelou pod nohy brankáře srovnává skóre, 1:1. Uběhne jen pár minut a Jacek zasprintuje kolem pravé lajny. Asi nejhezčí okamžik zápasu, kdy nedává brankáři šanci po přímé střele nártem, za kterou se jen ohlíží, 2:1. Opět první gól v sezóně. Tady měla nastoupit zkušenost. Soupeři se ale daří ojedinělá akce, kdy po sérii dvou nahrávek na hranici vápna střílí gól kolem Dejvovy pravé nohy, 2:2, poločas.

Do druhé půle vstupujeme v podobném duchu, šance si vytváříme, ale zpravidla míjíme bránu. Snažíme se rozhodnout, ale daří se to bohužel soupeři. Jednoduché posunutí vlevo, pomalejší dostoupení, střela levou a už lovíme míč ze sítě, 2:3. Stones si už další šance nevytváří a my ty naše spalujeme. Tak končí zápas, kterému chyběla přesná kombinace a přidaná hodnota v tom dovolit si něco víc. Soupeř byl schopen svoje šance proměňovat, i když si žádné závary nevytvářel. Ze svého výkonu nemůže být nikdo z nás spokojený a hru je potřeba oživit minimálně dvěma stabilnějšími hráči. Čtvrté místo v tabulce určitě velký úspěch, nicméně jsme diskusí na závěrečné dospěli k tomu, že toto oživení (nejenom občasný záskok) je předpoklad toho, abychom se futsalem bavili i v příštím roce.

Ivo:

Dvě vítězství v mistrovských zápasech, které hrajeme bezprostředně za sebou si vybavuji tak před deseti lety. A tuto neděli jsme na ně nenavázali. Příčiny prohry (zpravidla ve druhém zápase) bývají různé. Napadají mne: kondice...z průměrem 45 roků nahoru určitě nešla. Kvalita a zkušenost...na obojí marně čekáme roky. Bojovnost a chuť si užít hru...asi nám už zbývá jen tohle a věřím, že na tom pořád můžeme stavět. Situace byla jasná, pokud chceme mít ve svých rukou čtvrté místo do posledního kola, potom si z tohoto dvojzápasu musíme odnést aspoň tři body, bez ohledu na soupeře níže v tabulce. Mylný předpoklad s pořadím "výhra-prohra", který jsem popsal se potvrdil hned v prvním zápase s Atlantis. Hrát začínáme velmi aktivně bez šetření sil na druhý zápas. Naordinováno dělení na útok a obranu. Šance si vytváříme, ale situace před střelou řešíme zbrkle. Jednou se Maďar pokouší přehazovat ležícího gólmana zleva, dále Ivo zakončuje slabou střelou zprava, Vojtův přímák z kruhu, který gólman vytěsňuje, několik skrumáží a už se blíží konec poločasu. Minuta do konce půle a Mudrc se otáčí na hrušce ve vápně. Soupeř ho stahuje a rozhodčí píská penaltu. Staví se na ni Vojta a trefuje gólmana, který se v podstatě nehne ze středu brány. Poločas, stav 0:0. Několik slov o trpělivosti a klidu na balónu. Uběhlo asi pět minut druhé půle a soupeř obstřeluje obránce i gólmana po špatném dostoupení, 0:1. Tlačíme se dopředu a zkoušíme napadat. Nedaří se kombinace ve finální fázi, ani individuální přecházení jeden na jednoho. Situaci zkoušíme řešit hraním na hrušku, kterou hraje Michal, nebo Mudrc. Plynou z toho opět pouze skrumáže, bez doplnění a klidu na míči. Zápas se hraje bez pískání faulů, i když k okopávání dochází. Minuta do konce zápasu, hrajeme powerplay a zahráváme roh. Nabíhá si na něj Dejv, nahrávka ovšem není ideální a z první nastřeluje obránce a to smolně tak, že balón po odrazu doskáče přes celé hřiště až do naší brány, 0:2. Tak končí první zápas, ve kterém jsme nebyli horší. Hrát se soupeřem, který hraje o záchranu a tedy i plným nasazením nám nesedělo, ale minimálně remíza by dle šancí a držení míče zápasu slušela.

Snažíme se povzbudit, protože se ještě vše dalo zachránit ve druhém zápase s Partizan, který už byl zachráněn, ale neméně motivován. Systém zůstává stejný a posiluje nás čerstvý Jacek, jehož aktivita je v obraně znát. Konečně se prosazujeme, Ivo nahrává, Mudrc fyzicky přetlačuje soupeře, otáčí se a z pohledu střelce uklízí přesně k pravé tyči, 1:0. Uběhne minuta a následuje chyba na hranici vápna, kdy si útočník soupeře posouvá míč doprava a i přes naše dva obránce nízkou střelou vyrovnává, 1:1. Aby toho nebylo málo, tak špatně zahráváme roh, soupeř se dostává do přečíslení a proměňuje křižnou střelu bez nahrávky, 1:2. Poločas, takhle to přece nemůžeme nechat. Měníme systém na všichni všude s aktivním napadáním. Vyplácí se, Vojtova střela po teči končí v bráně, 2:2 a zdá se, že naopak soupeři docházejí síly. Dvacátá minuta, fauly 2:4 a tlačíme se dopředu. Konečně má smysl i závar, který si vytváříme svoji aktivitou, letící míč trefuje obránce soupeře do ruky, což rozhodčí registruje. Máme šanci zahrávat druhou dnešní penaltu. Rozbíhá se na ni Dejv a trefuje levý horní roh, 3:2. Systém soupeře se rozpadá. Náznak powerplay kontrolujeme a Maďar po odrážení míče dává z voleje pojišťující branku na konečných 4:2. Chtěl bych pochválit i rozhodčí, kteří se snažili usměrňovat hru s cílem plynulého průběhu, bez pískání "polofaulů". Cíl byl tedy splněn, i když byl můj odhad vývoje opačný. Tak směle do posledního zápasu sezóny v sobotu 28.5. se Stones, který je už jistým sestupujícím a k uhájení čtvrté příčky nám nyní stačí bod.

Ivo:

Poprvé v sezóně jsme měli zápas pod kontrolou po celou dobu a směřovali za vítězstvím v klidu a bez komplikací. Ano, soupeř nám to ulehčil svým přístupem, kdy většinu zápasu držel obranný čtverec a nutil nás útočit do plných a na to upřímně nejsme moc zvyklí. Nutno vyzdvihnout, že ač měli RIP pouze jednoho hráče na střídání, tak nic nezabalili a snažili se hrát. Ale postupně… Osm hráčů do pole s dělením na obranu a útok už od počátku. Po třech minutách se prosazuje Mudrc, kdy odražený míč uklízí kolem pravé nohy gólmana střelou ze středu vápna, 1:0. Snažíme se hrát aktivně a soupeře přehráváme. Ivo dvakrát obstřeluje obranu soupeře, kdy gólman nic nevidí, míč bez teče zapadá za tyčku, 3:0. Desátá minuta a polevujeme. Ojedinělá skrumáž před Dejvem, kdy míč pomalu putuje za brankovou čáru, byl to gól? Rozhodčí ho uznává i přes šikovné krytí míče Dejvem na brankové čáře, 3:1. Bylo by fajn si zlepšit skóre, neboť máme míč stále na futsalkách, soupeř si bere time out a nabírá síly. Moc mu to nepomáhá, následují dvě povedené akce. Maďar nahrává Vojtovi a ten se prosazuje nízkou střelou k levé tyči (z pohledu střelce), 4:1. Trvá to asi dvě minuty a podobná střela nyní propadá gólmanovi mezi rukou a tělem, 5:1, poločas. Z minulosti se mi vybavil zápas, kdy jsme byli schopni ztratit vedení 5:0 právě s podobným počtem hráčů soupeře (Blansko s Koudelkou, Bednářem a Paděrou v KP). Klid, sebedůvěra a kvalita ale byly nyní na naší straně.

Druhý poločas nabízí asi 10 poklidných minut. Za zmínku snad stojí jen protočení kotníku soupeře a nastřelení ucha (nevím, jestli šlo o stejného hráče), kdy si soupeř bere další time out a střídá. RIP už pouze nakopává míče na útočníka. Dejv zpravidla přetažené míče kontroluje až do zámezí. Dvacátá minuta, soupeř v kleštích a Ivo nahrává Vojtovi zprava na střelu. I přes teč obránce míč zapadá za pravou tyč, 6:1. Suma sumárum pohodový zápas, kdy jsme zkoušeli aktivněji střílet a rozdíl ve skóre mohl být podstatně větší. Důležité je, že nevím o žádném zranění, které by rozšířilo naši marodku a na dvojzápas za 14 dnů snad přijedeme v minimálně stejném počtu.

Ivo:

Začátek zápasu, systém všichni všude, aktivně do přečíslení a se zajištěnou obrannou polovinou...ideální, když to vychází a v neděli to ze začátku klapalo. První gól Hynek, 1:0 a vzápětí po přečíslení dva na gólmana Ivo uklízí bez problémů nahrávku Hynka do odkryté branky, 2:0. Možná drobné uspokojení a skrumáž před Dejvem, odkopneme ten balón, nebo ne? Hynek z půl metru nastřeluje při odkopu Vojtu a balón lovíme ze sítě, ukázkový vlastňák pro pobavení nejenom soupeře, 2:1. Následuje asi desetiminutová poklidná pasáž a po ní naše ztráta míče na polovině soupeře. V přečíslení dává soupeř kolem Dejva po zemi, 2:2 (Zdenál ztrátu míče napravil nejlepší individuální akcí zápasu ve druhé půli). Po této brance jsme schopni se rychle zvednout a kontrolujeme dvěma povedenými akcemi, Mudrcova dlouhá klika doleva a zkušené uklizení, 3:2 a opět po skrumáži Mudrc dává na nadějných poločasových 4:2. V začátku druhé půle soupeř několikrát nebezpečně vystřelil, Dejv vytěsňuje na roh, nebo odkopává. Jednu šanci soupeř přece jenom proměňuje, 4:3, je vidět obava o výsledek. Za klíčový okamžik zápasu považuji akci Zdenála. Otočený směrem k naší bráně si u pravé čáry posouvá balón mezi nohama soupeře, zkušeně se otáčí a obíhá jej (protihráč nevěřícně zírá) a překvapený je i gólman, když loví balón ze sítě po křižně střele zprava na vzdálenější tyč, 5:3. Následuje poklidných pár minut. Jdeme do protiútoku, který soupeř vypíchne do autu. Ivo rychle rozehrává do oblasti desítky a Hynek dává svůj druhý gól v zápase po střele, kdy balón i po zákroku gólmana doskáče do brány, 6:3. Pět minut do konce a tři góly náskok, opět polevujeme, špatná koncentrace. Závar před Dejvem, balón pomalým obloučkem putuje zleva až za brankovou čáru, 6:4. Následuje chyba Iva, kdy nenabere útočníka soupeře a ten jej obstřeluje včetně Dejva, 6:5, minuta do konce, 5 faulů. Po rozehrávce se daří aktivní napadání a soupeř si nic nevytvoří, zasloužené 3 body se zbytečnou zápletkou. Nutno podotknout, že jsme neproměnili celou řadu zajímavých šancí, Honza tyč, Ivo břevno, několik nadějných přečíslení...rozhodnuto tak mohlo být dříve, podobnou zápletkou si ale zápasy komplikujeme hodně často. Obecně věřím, že góly střílet umíme a probudí se i momentálně sváteční střelci...

Dafi:

Snad je to líšeňským koloritem, ale středeční trénink přinesl mnoho dalších otázek k nedělní sestavě, protože se ani nedohrál pro zranění našich tří hráčů. Přesto povedlo poskládat sedm hráčů do pole, ale čekal nás velmi silný soupeř, tzn. ASM B, který už připsal skalp prvních dvou mužstev tabulky. Věděli jsme, že jen výkon na hranici našich možností by nám mohl přinést nějaké body. Body bychom potřebovali nejenom pro zlepšení pozice v tabulce, ale i pro psychiku. Utkání se pro nás od začátku nevyvíjelo moc dobře, když hned první střela soupeře skončila v naší síti (0:1). Sice jsme mohli vzápětí vyrovnat, ale samostatný nájezd bankou neskončil. Soupeř naopak potrestal naši chybu v bránění, což po pěti minutách bylo skóre 0:2. V tu chvíli jsme byli hodně dole. Přesto jsme se dočkali branky a snížení na 1:2, když si nástřel Iva vrazil soupeř do sítě. To nám hodně pomohlo, protože za další tři minuty už bylo vyrovnáno, když se prosadil Hynek (2:2). Soupeř byl hodně zaskočen a připsal si dvě žluté karty za fauly při naších brejcích. Nakonec se ujala nenápadná akce a dorážka Žvachece (3:2). Poločasové skóre vypadalo nadějně, ale do konce zbýval celý poločas. Do druhého poločasu jsme vstoupili opatrně (bráněním od poloviny hřiště s taktikou hrát na brejky). Po jednom takovém a fauly se po rozehrání prosadil Ivo (4:2), ale naše vedení o dvě branky dlouho netrvalo, když soupeř využil přihrávku na zadní tyč (4:3). Soupeř se se snížením neradoval dlouho, protože Ivo si dneska obul střelecké futsalky a opět zajistil dvou brankové vedení (5:3). Další brejkové šance jsme nevyužili, a tak opět se prosadil soupeř (5:4). Vypadalo to, že nás čeká perných pět minut do konce zápasu. Klid mohla zajistit další branka Iva na 6:4. Soupeř sáhl k power-play, kterou jsme dlouho bránili velmi i více jak 100% nasazením. Míče se odráželi od našich hráčů, tyčí nebo zasáhl Dafi. Přesto se soupeř necelé tři minuty před koncem dočkal snížení na 6:5. To bylo naštěstí z jeho strany vše a naše střely přes celé hřiště skončili mimo. Radost po zápase byla veliká, ale čeká nás perných 14 dní léčení všech bolístek, tak abychom snad neřešili problémy se sestavou.

Vojta:

Přiznám se, že po sobotním prohraným zápase s rezervou Žabinských vlků jsem měl hodně černý myšlenky a chtěl jsem být v komentáři hodně kritickej. S odstupem dvou dnů se hrany trochu otupily, ale přesto… Když jsme viděli, s jakou sestavou se na nás soupeř chystá, začali jsme (se vším respektem k protivníkovi) reálně myslet na body. A s konečným výsledkem 0:4 z našeho pohledu tedy nemůžeme být ani v nejmenším spokojeni. Otázka zní, kde hledat příčiny této jednoznačné porážky. Jasně, soupeř se dostal do jednobrankového vedení trochu šťastně, což mu umožnilo nikam nespěchat a hojně využívat chytře hranou powerplay, při které nás často držel dlouhé desítky vteřin v šachu, aniž by potřeboval nějak vážněji ohrozit bránu. A jasně, bohužel se nám nepovedlo využít ani jednu s několika dobrých příležitostí ke srovnání stavu. Ale ani na jednu z těchto okolností se prostě nemůžeme vymlouvat. Soupeř byl hratelný, měli jsme si příležitostí vytvořit více a rozhodně jsme jich neměli tolik dovolit vlkům. Otázkou však zůstává, proč se nám to nepovedlo… Vysvětlení jsou v zásadě dvě. (1) Hráli jsme to, na co máme a tím pádem je vše OK a příště dostaneme zase latu, ledaže nám tam spadnou nějaký haluze. (2) Nebyl to výkon, který se blížil našim možnostem a je tu snad prostor pro to, abychom s tím něco udělali. Předpokládejme (a já si to i osobně myslím), že platí spíš druhá varianta. Na jednu stranu by totiž bylo povzbudivé, že máme rezervy, do kterých můžeme sáhnout, na druhou stranu by bylo zarážející, proč nehrajeme to, na co máme. Nikomu do hlavy nevidím, ale jediná cesta, jak z tohoto ven je, že každý začneme sám u sebe a pokud možno pravdivě si sám pro sebe zodpoví na otázku, jestli pro vítězství udělal maximum. Z mého pohledu nám chybí hlad po vítězství, potřeba předčit soupeře – nejen podle skóre na výsledkové tabuli, ale v každém jednotlivém souboji na hřišti. Nesmí nám stačit nepustit protihráče do šance, musíme chtít vypíchnout balón a vyrazit do brejku. Nestačí neudělat chybu, musíme vytvořit šanci. Nestačí zakončit, musíme zakončit kvalitně a v případě neúspěchu se do příště poučit. Záměrně nepíšu adresně. U každýho z nás je to trochu jinak. Ale jestli chceme body, musíme si pro ně dojít. Všichni! Nechodíme se tam snad vyprdět a jen tak proběhnout. Vždyť to přece ještě hrajeme pro vítězství, ne? Jak je teda možný, že se nám nechce rozběhnout se s útočníkem soupeře a pak koukáme, jestli to teda dopadne dobře nebo ne? Jak je možný, že ani po milionšestý neumíme zahrát jednoduchej roh? Jak je možný, že si nedáme jednoduchou nahrávku na dva metry? Jak je možný, že když chceme soupeře dostoupit, tak to prostě neuděláme? Je pak celkem logický, že když neuděláme věci správně, nemůže se dostavit správný výsledek.

Dafi:

Před zápasem s Wodowou jsme už řešili tradiční problém, a to je sestava. Přesto se nám povedlo poskládat asi to nejsilnější co bez zraněných a lyžníků šlo. V úvodu jsme chtěli hrát aktivně, ale myslet na obranu. Taktické pokyny je jedna věc a skutečnost je věc druhá. Bohužel ztráta míče posledního přinesla brejk soupeře a jeho vedení 1:0. Bylo evidentní, že nás to zaskočilo a soupeř několik dalších šancí, které naštěstí nevyužil. My zvýšili úsilí v útoku a přicházeli první šance, ale koncovka je opravdu strašná. Do poločasu se ujala aspoň jedna šance a bylo vyrovnáno (1:1). Ve druhém poločase jsme hráli pozorněji v obraně a i v útoku jsme byli nebezpeční. Jenže potřebujeme deset šancí na jednu branku. Aspoň jedno přečíslení se nám podařilo využít a Vojta nám zajistil vedení 2:1. Pojistku jsme bohužel nepřidali a jak se ukázalo později, tak to bylo velmi důležité. Soupeř sáhl pět minut před koncem k power-play, kterou jsme celkem dobře bránili. Jenže soupeř se nakonec radoval, kdy podle rozhodčího míč překročil brankovou čáru necelou minutu před koncem. Přestože zbývala dokonce necelá minuta, tak jsme měli další dvě šance na vstřelení branky, ale chyběl nám klid v zakončení. Nyní je pauzy 14 dní, kdy se snad dají dohromady další hráči, případně už nebude počasí na lyžování. Ovšem soupeř bude výzvou, tzn. B-tým Žabinských vlků.

Vojta:

Za nedělní výkon proti oslabeným Střelicím, bychom všichni zasloužili nakopat. Začalo to tragickým podceněním soupeře, který se sešel v počtu 5+1, pokračovalo chybně určenou aktivní taktikou a končilo katastrofálním představením na hřišti. Historicky jsme si už ověřili, že tyhle zápasy, kde soupeř nemá co ztratit, a my bychom naopak měli potvrdit roli favorita, prostě neumíme. Nemá cenu podrobněji rozebírat průběh utkání – tak jenom pro ilustraci, jak vypadaly naše typické obranné a útočné akce.

Obrana: I přestože jsme si řekli, že budeme napadat, tak obránce soupeře má nekonečně času na převzetí přihrávky od gólmana, v klidu počká až se mu uvolní do volného prostoru útočník (případně si v mezičase vymění míč s druhým bekem, aby ukrátil chvíli), pak pošle dlouhou přihrávku, kterou si útočník nikým neobtěžován zpracuje, otočí se, umyje našeho beka buďto sám, nebo se překříží s druhým forwardem (což nás spolehlivě totálně zaskočí) a následně tvrdě a přesně zakončí (často s gólovým efektem).

Útok: Chvilku se motáme na naší půlce, v lepším případě u toho neztratíme balón, pak se odvážíme i na druhou polovinu, kde čeká v bloku připravený soupeř, tam ještě chvilku bezradně pobíháme (žádný sprint, změna směru, narážečka, nic) a následně dáme nějakou nesmyslnou přihrávku. V závislosti na tom, jestli je „jenom“ na obsazeného spoluhráče nebo rovnou námaz soupeři, končí akce buďto v rohu hřiště nebo rovnou brejkem.

Za první poločas jsme snad nevystřelili a na konci zápasu jsme byli rádi, že jsme si neodnesli desítku. Tak takhle by to teda nešlo...

Jacek:

K dnešnímu zápasu jsme nastoupili s Hudym v bráně, který byl jediný ochoten nahradit distancovaného Dafiho a s devíti připravenými hráči do pole, což je pro nás nebývalý nadstandard. Vstup do zápasu se nám nepodařil. Už po prvním vystřídání zahajovací čtverky vznikl v obraně zmatek - špatné rozebrání hráčů, kterého soupeř dokonale využil nahrávkou za obranu a snadno skóroval. Hudy byl bez šance. Velmi podobnou chybu jsme zopakovali v sedmé minutě a neobsazený útočník soupeře opět snadno proměnil šanci téměř do prázdné brány. V dalším průběhu provního poločasu jsme se trochu vzpamatovali a začali lépe bránit a podařilo se i připravit si několik šancí. V jedné z nich osamocený Rosťa netrefil po pěkné Vojtově přihrávce do běhu bránu. Ale už v další situaci po rozehrávce rohu a nástřelu na bránu se podařilo Zdenálovi šikovně procedit patičkou balón do branky. Po tomto snížení oba týmy přidaly na tempu a chvílemi se hrálo nahoru dolů se šancemi na obou stranách. Hudy se činil a několika dobrými zákroky nedovolil soupeři navýšit náskok. Bohužel ani nám se nepodařilo v závěru prvního poločasu proměnit dvě slušné šance, kdy Vojta se dokázal uvolnit individálně a zakončit bodlem a Ivo střílel po odraženém balónu, ale oba bez gólového efektu. Do druhé půle jsme nastoupili s čerstvým Michalem, pauzu si dal Veli. Ovšem ne nadlouho. Bohužel už ve čtvrté minutě si Zdenál zvrtnul kotník, dohrál, a Veli se vrátil do sestavy. Po opatrnějším začátku druhé půle jsme pomalu, ale jistě začali soupeře tlačit. Měli jsme několik šancí. Ivo střílel nadějně z přímáku, chvíli poté krásnou kombinaci Vojta, Ivo, Maďar nedokázal poslední jmenovaný uklidit do prázdné brány. Finální nahrávku dostal těžkou. Po našich dalších dvou nadějných situacích zaúřadoval soupeř a po rozehrávce z rohu skrytou střelou z vápna na bližší tyč prostřelil jinak dobře chytajícího Hudyho. 1:3. Bylo jasné, že musíme přidat abychom se zápasem dokázali ještě neco udělat. Času zbývalo dost. Z našeho zvýšeného úsilí pramenily další šance našich hráčů (2x zakončoval Vojta), ovšem více se objevovaly i mezery v naší obraně - Hudy zlikvidoval samostatný nájezd soupeře i střelu v situaci dva na jednoho. Deset minut před koncem předvedli krásnou narážečkou Vojta s Honzou a první jmenovaný snížil na 2:3. Následovaly další naše šance volající po vyrovnání, zejména samostatný únik Ivoše, po nedorozumnění obránců soupeře, který skončil na tyči. Bohužel, nedáš dostaneš. Závěr zápasu nám vůbec nevyšel. Po naší tyčce soupeř předvedl průnik po levém křídle a zakončení k zadní tyči a zvýšil na 2:4. Po další minutě chybou v naší obraně se dostali dva samotní útočníci soupeře před Hudyho a neměli problém šanci proměnit. Závěrečná powerplay přinesla už jen jednu nevyužitou šanci Vojty a gól do naší prázdné branky. Konečné skóre 2:6 úplně neodpovídá obrazu hry, ale z naší strany ten výkon byl velmi podobný těm, které poslední dobou předvádíme. Zbytečné chyby v obraně, na které jsme v minulosti nebyli zvyklí a k tomu neschopnost správně řešit a proměňovat šance, do kterých se nám daří dostávat.

Dafi:

Dnes náš čekal první zápas jarní části proti Hombres B. Přestože byla přestávka v soutěži, tak na naší sestavě to nebylo znát, protože absencí přibylo, než ubylo. Přesto je nutno poděkovat všem co nastoupili, protože se bojovalo a rozhodně jsme si minimálně jednu branku vstřelit zasloužili. Prohra 3:0 vypadá jasně, ale po první brance v naší síti po zaváhání v obraně jsme hráli pozorně v obraně a sem tam zahrozili i v útoku. Ještě naše koncovka je evergreenem, tzn. hodně špatná. Ve druhém poločase jsme mohli ze dvou šancí vyrovnat, ale zápas se zlomil na druhou stranu, když po chybě Iva soupeř zvýšil z brejku na 0:2 a další přečíslení soupeře zakončil Veli vlastní brankou na 0:3. To však nebyl kalich hořkosti do dna, když po další naší chybě v útoku, šel soupeř do brejku a Dafi vyfasoval za faul ČK. Soupeř hrál přesilovku velmi špatně a další branku i nepřidal. Je tedy otázkou kolik otazníků se bude řešit do příští neděle a zápasu ze Sokolnicemi.

Dafi:

V posledním zápase podzimní sezóny se Stones jsme chtěli navázat na předchozí bodové úspěchy. Bohužel už před zápasem jsme velmi komplikovaně tvořili sestavu, protože pro zranění vypadl Vojta, časová indispozice Kuba a na poslední chvíli i Maďar (covid). Nakonec jsme byli rádi, že nastoupil Rosťa s Jackem a my měli dva hráče na střídání. Od úvodu jsme si vypracovávali šance, ale ta koncovka byla velmi špatná. Soupeř také dvakrát zahrozil, ale to bylo na delší dobu vše. Když už se gólově prosadil (Veli), tak soupeř do rohu a nástřelu vyrovnal na 1:1. Podobně to bylo i naší další brance na 2:1 (Rosťa), protože jsme z našeho přečíslení nabídli brejk soupeři a ten se štěstím vyrovnal na poločasových 2:2. Ve druhém poločase jsme hráli aktivněji, měli šance, ale vedení se nám podařilo zajistit po přímém kopu a Hynkově vymeteném růžku. Měli jsme i šance na pojistku vedení, ale ne a ne trefit branku, případně nás vychytal brankář soupeře. Bohužel čtyři minuty před koncem jsme po dalším nástřelu z autu inkasovali branku na 3:3 a i přes snahu o výhru, jsme nakonec mohli i prohrát, ale Dafi se překonat nenechal. Smolná remíza a závěr sezóny, ale kdo by po prvních třech zápasech mohl tvrdit, že na konci podzimu budeme mít 20 bodů a 4. místo v tabulce, tak by byl asi hodně optimistický (možná až bláznivý). Nyní se musíme dát do pořádku zdravotně a připravit se na jarní část sezóny. Aspoň jsme nemuseli řešit na závěrečné případnou prohru a možná chybělo lepší vedení trenérem a hlasitá podpora fanoušků:-)

Dafi:

Do dnešního zápasu na poslední chvíli naskočil Mudrc místo Maďara, který tak dlouho slavil, až nebyl schopen nastoupit k zápasu s Partizanem Bludare. Úvod byl z našeho pohledu velmi zakřiknutý a zbytečně nervózní. Když už jsme se dostali do náznaku šance, tak jsme řešili vše nepřesně a zbytečně ukvapeně. Někdy zase více individuálně místo nahrání na volného hráče. Pro soupeře to byla voda pro hru na brejky, ale naštěstí ani jeden ze dvou neproměnil. Ve druhém poločase jsme chtěli hrát trpělivě. Jenže ne a ne se prosadit v zakončení. To se povedlo, až když Ivo prostřelil brankáře mezi nohama (1:0). Soupeř v průběhu celého zápasu přecházel do power-play, ale tu jsme na rozdíl od předchozích zápasů byli schopni mnohem více ubránit. Definitivní rozhodnutí zápasu přinesla akce Veliho a Kaby. Veli zkušeně podržel míč a naservíroval balon Kabovi před prázdnou branku, který měl velmi jednoduchou práci s uklizením míče do sítě (2:0). Zbytek zápasu, už byl naprosto v klidu, až na poslední minutu, kdy se nešťastně zranil Vojta. Snad se výron kotníku umoudří během 14 denní pauzy před posledním zápasem podzimní části sezóny. Po závěrečném klaksonu následovala děkovačka pro naše fanoušky.

Dafi:

V zápase s R.I.P. jsme chtěli navázat na předchozí zápasy, které nám přinesli body. Od začátku jsme hráli velmi pozorně v obraně a vyráželi do nebezpečných útočných akcí. Jenže tentokráte jsme se trápili v koncovce a ne a ne využít i ty největší šance. Smůlu protrhl až Vojta, který si narazil s Kabou, a jeho střela rozvlnila soupeřovu síť (1:0). Soupeř byl nebezpečný ze standardních situací, tzn. rohů a autů v blízkosti naší branky. Jeden roh soupeř značil i rychlý brejk, který Vojta v přečíslení vzal na sebe a střelou do šibenice nedal brankaři šanci. Když pak střelou na zadní zvýšil Ivo na 3:0, tak to vypadalo až moc pohodově. Vojta jasně říkal, že nesmíme podlehnout iluzi vyhraného zápasu, a jak se ukázalo, tak jako kdyby věděl, co bude následovat. Soupeř začal hrát power-play ještě na konci prvního poločasu se mu po naší hrubce podařilo snížit na 3:1. Ve druhém poločase pokračoval v power-play a my se zbytečně zbavovali míče. To vyústilo ve snížení na 3:2 a do konce zápasu chybělo ještě více jak 10 minut. Zkoušeli jsme to sice přes celé hřiště, ale nepřesně. I když na opakované bránění Dafiho ve hře dostal hráč soupeře žlutou kartu. Po třetí se výkop přes celé hřiště vznesl až ke stromu a doskákal až do prázdné branky. Vedení 4:2 nás mohlo uklidnit, ale další chybka v rozehrávce Dafiho znamenala snížení na 4:3 18 sekund před koncem. Výhru už jsme si vzít nedali a mohli se radovat ze tří bodů.

Dafi:

V dnešním zápase nás čekalo líšeňské derby s týmem U Boba. Chtěli jsme navázat na bodový zisk z minulého kola, a to zejména v počtu devíti hráčů do pole. V úvodu jsme chtěli hrát aktivně a napadat už rozehrávku soupeře, jenže nám chyběl důraz v osobních soubojích. Naopak hráči soupeře se zkušenostmi z velkého fotbalu nás v osobních soubojích přetlačili. Výsledkem bylo nelichotivé skóre po deseti minutách, kdy tři prohrané souboje znamenali tři branky v naší síti a skóre 0:3. Následoval time-out a stažení sestavy na osm, což přineslo trochu více nasazení (větší tempo) a my si vypracovali i několik nadějných šancí, ale ty končili na tyčích soupeřovi branky. Do druhého poločasu jsme vstoupili aktivněji a snažili se více zakončovat. Výsledkem byl i brejk Mudrce, který byl faulován. Z přímého kopu se prosadil Vojta (1:3). Soupeř mírně znervózněl a po jeho chybě přišlo přečíslení, které zakončil Maďar brankou (2:3), když zavíral hru na zadní tyči. To nám vlilo sílu a elán do žil, jenže i více nervozity na futsalky. Proto přišel vhodně time-out a zklidnění hry, tak abychom zbytečně nebláznili. To se povedlo a následovala další akce, kdy se posadil Mudrc, a bylo vyrovnáno (3:3). Toto by opravdu nikdo po deseti minutách nečekal. Do konce zápasu zbývalo ještě deset minut, ve kterých se mohlo stát cokoliv. My jsme byli na vlně, která přinesla střelu Hynka z otočky, která vymetla šibenici soupeřovi branky, a my se radovali z vedení 4:3. Ani soupeř nechtěl dát svoji kůži lacino. My mu nabídli chybu v obraně a byli jsme tvrdě potrestáni vyrovnávací brankou na 4:4. Na štěstí jsme našli i na tuto branku odpověď a po další pěkné akci se opět prosadil Hynek, který tentokráte vymetl svojí střelou druhou šibenici. Soupeř sáhl v posledních třech minutách k power-play, kterou jsme bránili velmi zodpovědně. Sice jsme netrefili prázdnou branku, ale to nám po skončení zápasu nevadilo, protože jsme se mohli radovat z výhry 5:4.

Dafi:

Dneska nás čekal další záložní tým, tentokrát divizního ASM. Věděli jsme, že nás nečeká nic lehkého, ale chtěli jsme se poučit z minulého zápasu. Úvod byl z naší strany velmi opatrný a možná podobně zakřiknutý jako minule. Dělali jsme laciné chyby, což byla voda na mlýn soupeře, který toho využil a po dorážce se ujal vedení. Snažili jsme se sice odpovědět, ale byli jsme hodně nepřesní v přihrávkách a skoro jsme nevystřelili na branku. Následoval time-out a po něm neskutečná proměna v naší hře a neskutečná produktivita. Nejdříve Rosťa ve skluzu uklidil nástřel Veliho. Pak po brejku a Honzově patičce uklízel míč do prázdné branky Ivo. Soupeře toto výrazně zaskočilo a i on začal chybovat a po jedné takové chybě se prosadil Kuba. Po rohu a nástřelu Kuby se prosadil Ivo a najednou na světelné tabuli svítilo 4:1 pro nás. Soupeř na to reagoval time-outem a následovalo uklidnění hry z obou stran. V poločase jsme si řekli, co chceme hrát a zapojit do hry i Hynka. Bohužel úvod druhého poločasu byl zakřiknutý podobně jako prvního poločasu. Soupeř nás dostal pod tlak a po dvou střelách jejich nejlepšího hráče bylo na tabuli 4:3 a ještě 18 minut chybělo do konce. Všichni věděli, že tento čas bude hodně náročný ubránit naše vedení. Přesto se ve zbytku zápasu hrál velmi zajímavý futsal, kdy šance střídali šance, za oběma brankáři se ozývali i tyče. Snad největší komplikace přišla necelé dvě minuty před koncem, kdy rozhodčí odpískal penaltu ve prospěch soupeře. Naštěstí útočník soupeře selhal a nastřelil jen tyč. V power-play obrana a Dafi odolali tlaku a my se mohli radovat z výhry 4:3. Nyní máme další týden spíše na doléčení drobných šrámu a přípravu na líšeňské derby.

Vojta:

O zápase s benfikou Žabinských vlků jsme věděli, že bude těžký. To se potvrdilo. Zároveň jsme věděli, že budeme muset podat nadstandardní výkon, abychom mohli pomýšlet na body. A to se bohužel nestalo. Stejně jako v drtivé většině letošních zápasů jsme opět neměli dost hráčů k poskládání dvou čtverek. Sešlo se nás pouze 7 do pole, z toho 6 schopných hrát (čti střízlivých). Přesto jsme neskládali zbraně, chtěli hrát pozorně dozadu a jednoduše v útočné fázi. První část plánu se nám vcelku dařila. Soupeř se do šancí moc nedostával, střely ze střední vzdálenosti byly většinou zblokované a co propadlo, polapal Dafi. Ovšem větší problém nastával, když jsme se dostali na balón. Kombinace vázla, odvahy přejít jeden na jednoho a natlačit se do nebezpečného zakončení bylo jako šafránu. Kolikrát se nám naskytla šance na přečíslení, či jsme dokonce dvakrát či třikrát v zápase šli sami na brankáře. Ale fatálně jsme selhávali v elementárních atributech útočné fáze. Rychlá, přesná, správně načasovaná přihrávka. Kvalitní první dotyk při zpracování. Důrazné a jisté zakončení. To nám dnes prostě chybělo. Smutné je, že to nebylo nekvalitou útočících, ale spíše jejich psychickým rozpoložením. Málo důvěry ve vlastní schopnosti, a naopak zbytečný respekt k dosavadním (nutno říci impozantním) výsledkům Žabvlků – to nám nesmyslně svazovalo nohy. Poločas jsme proháli 0:4, kdy jsme dostali první branku po nešťastné teči a další 3 po našich úplně zbytečných chybách, které bychom v jiných zápasech neudělali. Anebo určitě ne tolik. My se radovali jen jednou po gólu Vojty, který však následně nebyl pro jeho předchozí ruku uznán. Druhý poločas byl z naší strany lepší. Nebylo už moc co ztratit, Vlci ubrali a snažili se hlídat bezpečný náskok i za pomoci vlastní power play. Kromě úspory času, jim však tato herní varianta mnoho užitku nepřinesla. Moc šancí si přes naši pozornou obranu nevytvořili, a naopak 2x sami inkasovali, když postupně Vojta a po něm Veli trefili z velké dálky opuštěnou soupeřovu klec. Druhý poločas jsme nakonec dohráli s výsledkem 2:2. Škoda některých dalších nedotažených akcí a nevyužitých závarů, mohlo být ještě o co hrát. Takto jsme po závěrečném hvizdu odcházeli se sklopenými hlavami, s vědomím, že i když jsme ostudu neudělali, určitě jsme mohli být důstojnějším soupeřem.

Dafi:

Před dnešním zápasem jsme řešili opět rébus se sestavou, kdy tentokráte mino zranění, promluvilo do sestavy i velké množství omluvenek z důvodu prodlouženého víkendu. Alespoň šest hráčů do pole jsme nakonec dali. Střídali jsme tak tři hráče do obrany a tři do útoku. Soupeř na nás vyrukoval s napadáním, ale s tím jsme se vyrovnali a tak od cca páté minuty začala spíše šachová partie, kdy jsme se dostávali i do šancí. Po několika neproměněných se prosadil bodlem Mudrc (1:0). Vypadalo to, že zápas jsme dostali pod kontrolu, ale z toho nás vyvedl roh soupeře a vyrovnání z ničeho. Ještě do poločasu se nám opět podařilo dostat do vedení, když na svoji střeleckou formu navázal Vojta (2:1). O přestávce jsme si řekli jasně, co chceme hrát, ale po dalším rohu soupeř natřikrát dotlačil míč do sítě a bylo vyrovnáno. Následoval náš time-out, kdy jsme si jasně řekli, že takto opravdu ne. Světe div se, tentokráte to zafungovalo a ve velmi krátkém čase jsme odskočili na 4:2, když se prosadil podruhé Mudrc a navázal na něj Veli. Soupeř byl mírně zaskočen, což nám hrálo do karet a hráli jsme ze zabezpečené obrany na rychlé protiútoky. Toto neslo ovoce, když se podruhé prosadil Veli a my vedli 5:2. Jenže to bychom nebyli my, když jedna chyba v obraně znamenalo snížení 5:3. Soupeř ožil a několikrát zahrozil, ale obrana s Dafim fungovala ve zbytku zápasu na jedničku. Závěrečnou tečku za skórem zápasu, pak dal svoji brankou Ivo a my se mohli radovat s výhry 6:3. Nyní máme týden se připravit na „B-tým“ Žabinských vlků, což bude velmi náročný zápas.

Dafi:

V sobou nás čekal zápas s týmem AB Střelice a místo, aby se někteří hráči uzdravili, tak jsme řešili to, kdo bude zase hrát a některých co hráli, tak nastoupili se sebezapřením. Od úvodu jsme hráli aktivně a po několika velkých šancích se jako první prosadil Vojta (1:0). To nás povzbudilo ještě k větší aktivitě, a když se prosadil Kaba (2:0), tak soupeř místy přecházel do power-play. Tuto hru jako první potrestal Vojta po výhozu Dafiho (3:0). Do poločasové přestávky se ještě prosadil Veli a poločasové vedení bylo zasloužené. Jak však víme, tak i takové vedení dokážeme ztratit. Proto o přestávce zněla slova o zabezpečené obraně a hře na brejky. Když se startu druhého poločasu zvýšil Ivo, umístěnou střelou na zadní, skóre zápasu na 5:0. Bylo to pro nás až velké uklidnění. Soupeř neměl co ztratit a rozhodl se hrát power-play. I přes snahu vše rozebrat a pohlídat, tak se soupeři podařilo snížit na 5:1 a po několika dorážkách na 5:2. Nervozita u nás začala více pracovat, když pak přišla branka na 5:3, následovala time-out na uklidnění. Hold litovali jsme nevyužitých brejků nebo Dafi 2x jen těsně minul branku soupeře přes celé hřiště. Po time-outu se Vojtovi podařilo vypíchnout rozehrávku soupeři a brankou do prázdné uzavřel konečné skóre zápasu na 6:3. Nyní mám 14 dní na odpočinek, trénink a doléčení neduhů.

Dafi:

V dnešním zápase s Atlantis jsme si chtěli připsat první body, a to nejlépe za výhru. Jenže poslední dobou nás pronásledují absence z důvodu zranění, a tak jsme řešili opět rébus se sestavou. Do sestavy se tak po dlouhé pauze vrátil Dejv. O úvodu jsme si vypracovali několik velmi slibných šancí, jenže koncovka je v našem podání velmi žalostná (moc si nevěříme). Jak to tak ve spotu chodí, platí otřepané „nedáš, dostaneš“ a po jedné chybě obraně jsme prohrávali 1:0. Do druhého poločasu jsme vstoupili ještě aktivněji, ale i ty největší tutovky jsme zahazovali. Soupeř využíval otevřené útoky k brejkům, ale pojistku nepřidal. My se nakonec dočkali pro střele Vojty vyrovnání na 1:1. Ve zbytku zápasu se střídali šance na obou stranách, ale skóre se už nezměnilo. Byla to obrovská škoda, ale máme první bod sezóny, od které se snad můžeme odrazit do dalších zápasu a během týdne se nám snad zase sníží počet hráčů na marodce.

Dafi:

Těžko se píše komentář k zápasu ze Sokolnicemi, kde jsme si zasloužili min. bod a nakonec nebereme ani jeden. Už komplikace přinesla tvorba sestavy, kdy ve 14 denní pauze místo uzdravení přibyli na stranu zraněných další hráči. Proto jsme byli rádi za dva hráče na střídání s možností naskočení do zápasu Zdenála, který ovšem nebyl 100% fit. Před zápasem jsme si jasně řekli taktiku, kterou jsme dodržovali a hráli se soupeřem více než vyrovnanou partii. Bohužel štěstí nebylo nakloněno na naši stranu, protože soupeř se prosadil šťastnou střelou přes několik protihráčů, které zapadla k tyči. Přesto jsme mohli pomalu vzápětí vyrovnat, ale Ivo trefil jen tyč. O důrazu soupeře jsme se přesvědčili, když na 3x dotlačil míč do sítě ze závaru před brankou. Přesto jsme se nevzdávali, ale ta koncovka je typicky líšeňská, tzn. špatná. Když překonáme brankaře, tak trefíme obránce na čáře nebo míč vůbec netrefíme. Pak přijde jedna chybička v bránění a o poločase bylo skóre 0:3. Ve druhém poločase jsme se ještě více snažili hrát dopředu a vypracovali i několik velkých šancí. Ujala se až dorážka od Iva (1:3). To nás zdravě namotivovalo a přineslo ovoce z rychlého brejku, když výhoz Dafiho uklidil do branky Žvachec. Soupeř evidentně znervózněl a naše napadání mu dělalo problémy. Zaslouženě tak přišlo vyrovnání 4. Minuty před koncem z futsalky Vojty. Naše radost netrvala ani 20 sekund, protože další chyba v obraně znamenalo opět vedení soupeře 3:4. My jsme ještě více otevřeli hru a hráli na větší riziko, šance, ale radoval se jen soupeř, kterou odkop od branky ze závaru přeletěl celé hřiště a i Dafiho, který už byl více vysunutý (3:5). Závěrečná power-play přinesla jen naši jednu šanci, kterou jsme tradičně nevyužili. Prostě zmar, ale všichni hráči podali velmi bojovný výkon, který snad budeme schopni zopakovat i příští týden. Snad i s větším počtem hráčů…budeme držet palce všem marodům.

Dafi:

Do prvního zápasu v nové sezóně 2021/22 nastoupili někteří hráči cca po dvouleté pauze do ostrého zápasu. V úvodu jsme s Hombres B hráli opatrně až zakřiknutě, což bylo způsobeno asi nižším počtem hráčů, protože jsme těsně před začátkem sezóny sčítali ztráty (zranění: Michal, Rosťa, Maďar). Soupeř se držel na míči, ale my jsme pozorně bránili. Když už jsme se mohli dostat do náznaku šance, tak jsme vše řešili velmi zbrkle nebo nepřesně. Soupeř se dostal do vedení po naší zbytečné ztrátě na polovině hřiště. Pojistku pak po dorážce, když první střela skončila na tyči. Do druhého poločasu jsme vstoupili aktivněji a i se snahou něco dělat v útoku. Připravili jsme si i několik šancí, ale ty jsme bohužel neproměnili. Rána do naší snahy přišla se zraněním Jacka, kdy jsme dohrávali ve dvou na střídání. Soupeři se podařilo velmi šťastně zvýšit na 3:0 po několika odrazech se od Žvachce dokutálel míč do sítě. Přesto jsme chtěli vstřelit kontaktní branku, jenže ta koncovka je tradičně líšeňská, tzn. špatná. Po další ztrátě na polovině a samostatnému nájezdu zvýšil soupeř na 4:0. Nám se už jen v poslední minutě povedlo vstřelit čestný úspěch po 10 m kopu Vojtou (4:1). Nyní máme 14 dní na přemýšlení co s tím, a hlavně na uzdravení marodů, protože větší počet hráčů je více než žádoucí.